K ochraně práv uprchlíků se zavázalo již poválečné Československo

Československo bylo jedním ze zakládajících států Organizace spojených národů. V roce 1942 se československá exilová vláda rozhodla podpořit Atlantickou chartu podpisem Deklarace spojených národů. Nacisty okupovaný středoevropský stát se díky tomuto činu stal jednou z dvaceti šesti zemí světa, jež učinily první kroky ke vzniku dnes chválené, ale také proklínané OSN. Ta sama o sobě vznikla až po konferenci v San Franciscu 26. června 1945. 

Opět mezi zakládajícími členy bylo Československo zastupované 14členným koordinačním výborem, jež se podílel na formulaci znění Charty OSN.

Zvláště v těchto dnech, kdy díky mediím roste chuť k nacionalismu a rozšiřuje se rasismus společně s náboženským fanatismem, je důležité vzpomínat na zlaté časy minulosti, kdy ochrana lidských práv s touhou po světě bez válek uklidila nacionalismus s egoismem tam, kam patří. Organizace spojených národů, ač má v současnosti mnoho kontroverzních a bolavých míst, byla průlomem v celosvětové politice. Díky založení OSN došlo k vytvoření mnoha mezinárodně závazných dokumentů dávajících jistotu v časech války i míru.

Jedním z nich je Všeobecná deklarace lidských práv, která zprvu jako právně nezávazný dokument dala výchozí mantinely pro ustanovení všech mezinárodních lidskoprávních úmluv, jež ze Všeobecné deklarace lidských práv vycházejí. Den vzniku tohoto dokumentu, 10. prosinec, je dnes celosvětově označován jako Den lidských práv. Autorem Všeobecné deklarace lidských práv je francouzský právník a nositel Nobelovy ceny za mír René Cassin.

Konečně po válce, a vůbec poprvé v historii, byly vydány “normy” podle kterých nesmí být s člověkem zacházeno jako s věcmi. Všeobecnou deklaraci lidských práv podepsalo 48 z 58 členských zemí Valného shromáždění OSN.

[quote_center]U podpisu Všeobecné deklarace 10. prosince 1948 stálo také tehdejší Československo[/quote_center]

Za zmínku zvláště v kontextu nálad posledních dnů stojí následující články Všeobecné deklarace lidských práv:

Ashampoo_Snap_2015.07.25_20h38m20s_005_

Poválečné Československo v článku 14 podpisem uznává, že “Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu. “…..slovy nacionalisty by se dalo říct, že právo na azyl je českou tradicí, proti které se současní nacionalisté staví jako k něčemu, co ohrožuje českou kulturu. Tradicí je také úcta k náboženským svobodám uvedená v článku 18. Xenofobové a nacionalisté všeobecně rádi filosofují o ochraně tradic, zatímco tyto tradice zabíjejí a mění je.

Islamofobové, rasisté, nejrůznější xenofobové i náboženští fanatici nemají úctu k národu, vlasti a historickému odkazu obecně. To se zobrazuje nejen v nacionálově touze čmárat po vlajce Česka, jejích úpravách, ale také v neúctě k odkazu předků, ke kterému patří také přihlášení se k lidským právům i garanci práva na azyl.

Ashampoo_Snap_2015.07.25_21h07m27s_006_

Kabinet Bohuslava Sobotky společně s extrémisty by měl přestat šlapat po odkazu minulosti, protože všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní. Jakékoli dělení podle náboženského přesvědčení je v rozporu  nejen s Ústavou ČR, ale také pošlapání všeho, k čemu se předci na mezinárodní úrovni dávno vyjádřili.