Kam se podělo Je suis Charlie Hebdo? Extrémisté se vyjadřují podobně jako islamisté

Když Charlie Hebdo útočilo za pomoci karikatur na náboženské svobody, byli příznivci krajní pravice a islamofobie doslova nadšeni. Jásali na sociálních sítích a dokonce po teroristickém útoku na redakci přeměnili ikonky svých profilů na “Je Suis Charlie Hebdo”. Každý chtěl být Charlie, protože média společně s politiky považovali útok na nejniternější pocity za svobodu slova. 

Marně tenkrát někteří lidé poznamenávali, že se svobodou slova nemají karikatury Mohameda, Krista a Židů vůbec nic společného, protože jakmile si pisálci a kreslíři vyšlápnou na vrcholné představitele francouzské politiky, jde pomyslná svoboda stranou a nastupují soudy s vnitropodnikovými vyhazovy, kdy letitý ilustrátor skončí na pomyslné dlažbě, protože si dělal legraci ze syna francouzského prezidenta.

Na problematice Charlie Hebdo je viditelný populismus, ve kterém jsou karikatury vítanými, pokud útočí podle scénáře sdílené nenávisti, avšak pokud redakce zamíří na modlu nacionalismu, tak téměř nikdo nechce být Charlie Hebdo, protože legrace ze smrti ideologických štváčů Putinova kabinetu nepatří do výjevů, jež by měly být karikovány.

Rusko se ohradilo vůči francouzskému satirickému časopisu Charlie Hebdo, který ve svém nedávném výtisku zveřejnil karikatury tropící si žerty ze souboru Alexandrovců. Mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov považuje malůvky za ohavné a naprosto nehorázné, a proto čecháčkovští extrémisté na sociálních sítích reagují úplně stejně. Najednou jde stranou svoboda slova, za kterou se neofašisté, rasisté, extrémisté a islamofobové ve svých příspěvcích bili dnem i nocí.

Rusko se ohradilo vůči francouzskému satirickému časopisu Charlie Hebdo, který ve svém posledním vydání otiskl několik karikatur tropících si “žerty” ze souboru Alexandrovců, jehož členové zahynuli při nehodě Tupolevu Tu-154 v Černém moři. Podle mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova jsou karikatury ohavné a nehorázné.

Dokonce někteří, jako Jan Cindrych, ve veřejných příspěvcích vyzývají k tomu, aby redaktora časopisu někdo “odrovnal”………to je obdivuhodný obrat z obrany karikaturistů až k prosbám a přáním na jejich smrt. Jak se například tento postarší radikál a putinofil ze sociálních sítí liší od islamistů požadujících smrt pro karikaturisty Mohameda? V ideovém slova smyslu jsou naprosto stejní a v případě potřeby alespoň ve zněti písmen požadují naprosto totéž.

Není divu, že Novinky.cz komentáře přející smrt karikaturistům mažou pro porušení kodexu diskutéra. Hrdinové minulých dnů jsou pro čecháčkovské extrémisty považováni za “pokrytecké šmejdy”. Kdyby stejnými expresivy někdo Charlie Hebdo označoval v období jejich největší slávy, byl by terčem útoků radikálů obhajujících grafické útoky na muslimy, zatímco nyní v časech karikatur padajícího Tupoleva jsou slovní výlevy a dokonce i volání po smrti považovány za obranu vkusu, správného vychování. Jako kdyby se z muslimů mohla dělat legrace a z Rusů nikoli.

Humor Charlie Hebdo není humorem a spíše představuje hnus, než nějaké právo na svobodu slova. Jsou věci kolem nás, ze kterých by se neměla dělat legrace. Lidé by neměli útočit na to, co je pro nás nejniternější a nejosobnější. A tím často bývá náboženství, nebo úcta k lidskému životu, kdy není košér utahovat si ze smrti druhých.

Svoboda projevu je účelově vnímána každým z nás jinak. Hranice mezi svobodou projevu a projevem nenávisti může být velmi, ale opravdu velmi úzká. Proč jsou některé předměty chráněny svobodou projevu a jiné ne? Proč se můžeme vysmívat nějakým problémům a nemůžeme totéž udělat s těmi ostatními? Pokud bychom popírali holocaust, kreslili hloupé karikatury z prostředí koncentráků, byly by takové rádoby malůvky projevem svobody projevu, nebo rasové nenávisti?

Karikatury Charlie Hebdo porušují zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým….tyto hodnoty cítit úctu k ostatním nejsou nižšími hodnotami než je svoboda tisku. Když extrémisté, nebo někteří komentátoři souhlasili s karikaturami proti Židům, muslimům, křesťanům, popírali tím vlastní evropskou kulturu, základní hodnoty moderní společnosti a pokroku. Ten, kdo souhlasil s karikaturami na Mohameda, popíral nevědomky pokrok společnosti a cestu ke vzájemnému porozumění.

Do nebes vynášený Charlie Hebdo je důvodem pro to, abychom konečně jako společnost zapřemýšleli nad tím, kde leží svoboda slova. Rozhodně by svoboda vyjadřování neměla podněcovat k rasové, náboženské nebo sociální nesnášenlivosti. Neměla by dehonestovat sexuální orientaci lidí ani základní lidská práva. Zdá se, že se svět karikatury tak trochu vymkl z rukou a nyní je používán jako výborný pomocník k zastírání vážných problémů, vytváření nepřátel a krmení radikálních nálad extrémistů od islamofobů počínaje a wahhábisty konče.

Karikatury Charlie Hebdo dělající si legraci ze smrti Alexandrovců jsou vskutku odporné, ale stejně odporné je chování bývalých vítačů islamofobních karikatur a zároveň současných odmítačů karikatur Putinovy klaky. Většina lidí, jež si na sociálních sítích vyměnila ikonky svých účtů za “Je suis Charlie”, nejenže nezná minulost nejznámějšího plátku Francie, ale zároveň ani nechápe, na čem je všude promílaná evropská svoboda založena. Charlie Hebdo si nedělal legraci ze všeho a ze všech, ale to nepřemýšlejícím fanatikům ultranacionalismu nedochází.