Navracející se Ukrajinci s českými kořeny představují bezpečnostní riziko

Úřady již delší dobu přestěhovávají Ukrajince s českými kořeny do České republiky. Ve své podstatě to není špatný nápad, protože situace u východních sousedů Slovenska je velmi složitá. Život na Ukrajině představuje mnoho překážek, se kterými se našinec nesetká, ani kdyby sebevíc chtěl. 

Ovšem s příchodem východních spoluobčanů přichází poměrně velké riziko, že se do České republiky dostanou příznivci ukrajinského nacionalismu, což by nemuselo být dobré vzhledem k bezpečnostní situaci v zemi. Značná část přicházejících Ukrajinců s českými kořeny neumí česky a musí se jazyku učit od samých začátků. Český původ v rodu umožňující repatriace do domova předků ve více než tisícovce žádostí sahá mnohdy do devatenáctého, začátku dvacátého, nebo první poloviny dvacátého století a přicházející lidé se více méně přibližují ukrajinskému naturelu, a to dokonce i se sympatiemi k ukrajinskému nacionalismu, jemuž vládne obdiv k Štěpánu Banderovi.

Bezpečnostní, ale také ekonomická situace se na Ukrajině značně zhoršila, a tak část potomků českých rodáků hledá možnost dostat se pryč z nebezpečné zóny. Mnoho lidí si “vzpomnělo”, že babička byla Češkou, a tak využijí možnosti návratového programu, který české ministerstvo vnitra vypsalo. Z lidského hlediska je to pochopitelné, ovšem tak trochu je to v rozporu s oficiálními názory českých ministerstev, která se v médiích obávají přílivu islamistů z řad přicházejících uprchlíků z Blízkého východu, zatímco jakýkoli strach z importu ultranacionálního milenectví z Ukrajiny veřejně zmiňován není. Debata není úplná, protože rozebírání jednotlivých detailů by mohlo nabourat ideový etos všeslovanské vzájemnosti, ve jménu které se celý program nese.

S příchodem Ukrajinců s českými kořeny hrozí nebezpečí zaplevelení středoevropského prostoru ultranacionalismem z Východu, který se již tak za pomoci ukrajinských organizací snaží o prosazení svých zájmů například tím, že organizuje sbírku pro Pravý sektor a příslušníky probanderovských bojůvek na východě Ukrajiny.

Galina Andrejceva se setkává s šéfem probanderovskáých bojůvkářů Pravého sektoru Dmytro Jarošem

Postačí si vzpomenout na Galinu Andrejcevu, jednu z předních představitelek ukrajinské diaspory v Česku. Tato žena je banderovkyní a zároveň je členkou nevládní organizace Ukrajinsko-evropské perspektivy, která má za cíl sdružovat prozápadně smýšlející Ukrajince po celém světě. Tato organizace společně se jmenovanou ženou organizovala sbírky hlavně pro členy protiteroristických jednotek ATO bojujících na východě. Jednotky ATO jsou banderovci usilující o neofašistický režim s rasistickým vnímáním světa. Ukrajinskou vládou jsou využívané jako užiteční idioti, kteří jsou sice dobří pro střet s ruskými okupanty a jejich následovníky na východě, ovšem později je výhodné se jich zbavit.

Proukrajinské nevládní organizace v diasporách bývají často řízené a organizované probanderovsky smýšlejícími jedinci, kteří se snaží v nové domovině propagovat banderovce jako zdravé nacionalisty dožadující se pouze samostatnosti, demokracie a co největší svobody na Ukrajině. Bohužel, ve skutečnosti tomu tak není a banderovci propagují jen násilí, rasismus, rasovou čistotu a nacismus.

Český aktivista Martin Uhlíř demonstruje po boku ukrajinského ultranacionalisty Zajnulina

Největším problémem jakékoli diaspory je nárůst ultranacionalismu, pomocí jehož si představitelé příchozích minorit v nové vlasti snaží udržet a oživit kulturu svých předků. Přestávají mít každodenní styk s domovinou, zažívají stesk a velmi snadno propadají mámení extrémismu, jež zuby nehty volá po všem, co je vlastní národu. Samostatnost a suverenita začíná být alfou a omegou, zatímco lidská práva jsou důležitá jen u představitelů té minority, z níž příchozí imigrant pochází. Touha po kontinuitě a kulturním purismu napomáhá často k hnědému koloritu zabydlujících se přistěhovalců. Nositeli nacionalismu v takovém případě bývají občanské, nevládní organizace zřizované minoritami.

Někteří Ukrajinci s českými kořeny mohou mít probanderovské cítění, zatímco někteří k němu mohou dospět přidáním se k proukrajinské organizaci v Česku. Odloučení z důvěrně známého prostředí může v lidech vyvolat touhu sdružovat se s krajany, protože u části nově příchozích český patriotismus a zápal touhy být Čechem může představovat pouze účelovou pózu, díky které je možné chudnoucí a stále méně bezpečný stát opustit do míst, kde se s válkou a “ukrajinskou” chudobou může člověk setkat leda tak v novinách, nebo zpravodajských relacích na ČT24.

Z toho důvodu je příchod ukrajinských krajanů velmi nebezpečným jevem, a tak nezbývá než doufat, že Bezpečnostní informační služba, případně další tajné bezpečnostní složky státu situaci sledují a případné ohrožení včas odhalí. Existuje poměrně reálné riziko z vlivu ukrajinských nacionalistů na nacionalisty české, kdy by mohlo za určité konstelace docházet k militarizaci extrémistických skupin po vzoru Pravého sektoru a jednotek ATO, ke které doposud docházelo v rámci “zájezdů” na Ukrajině a také v některých kempech, kde probíhaly nejrůznější bojové tábory. Někteří přicházející Ukrajinci s českými znaky v rodokmenu mohou posilovat banderizační snahy ukrajinské diaspory v České republice.

Krajané se navracejí z Ukrajiny; Zdroj: ČT24

Snad ministerstvo vnitra ví co dělá a vybírá takové zájemce o repatriace, kde je velmi malé riziko extrémistických názorů a pohledů na svět. Nicméně například takový Zajnulin, Andrejceva a řada dalších exponentů ukrajinské diaspory ukazují, že Česká republika na svém území nechá i jasné protagonisty neobanderismu, nemluvě o ukrajinských nevládních organizacích, jež se taktéž projevují probanderovsky na území České republiky.

Rozdíl mezi uprchlíky z Blízkého východu a krajany z Ukrajiny je propastný. Zatímco ti blízkovýchodní prchají před násilím tzv. Islámského státu a jím používaného islamismu, čeští krajané na Ukrajině prchají před následky války ruských separatistů, avšak nikoli před ideologií a násilím neobanderovců například z Pravého sektoru, nebo jednotek ATO. A na to by české úřady měli myslet především.