Těmi nejohroženějšími ve válečných konfliktech jsou zdravotně postižení

Válečné konflikty se nejvíce podílejí na vytváření osob se zdravotním postižením. Lidé bez končetin, nebo novopečení vozíčkáři jsou v oblastech krutých bojů uvrženi do velmi složité situace, ve které handicapovaní mnohonásobně trpí, než ostatní “zdravá” populace jinak strádajících obětí válek. 

Odhaduje se, že přibližně dvacet milionů lidí se zdravotním postižením je na celém světě ovlivněno nějakým druhem velmi vážné krizové situace, jakou může být například válka. Zatímco média hledají srdceryvné záběry strádajících dětí, kdesi v pozadí zůstávají miliony neviditelných, o kterých hostitelské státy v případě uprchlictví nejeví žádný zájem.

Zdravotně postižená oběť válek nemůže pracovat, nebo pracuje jen stěží……..díky rozdílné kvalitě zdravotní péče, zhoršení stavu během válečných strádání a náročnosti cesty handicapovaný v hostitelských státech potřebuje lékařskou dlouhodobější pomoc, díky čemuž se uprchlík s postižením stává absolutně nechtěným. Téměř žádná média se tímto tématem nezabývají, protože sexy a lákavější je znásilněný a přikrášlený příběh o mladících s iphony v ruce.

Kdo by se zajímal o před válkou chudého v jednom pokoji, nebo dokonce na ulici přebývajícího človíčka na vozíku……..odhadem se uvádí, že 6,7 milionu handicapovaných bylo díky katastrofám a nejrůznějším konfliktům vyhnáno ze svých domovů. Takto vysídlení lidé bývají mnohonásobně vícekrát oběťmi násilných činů, jakými bývá znásilnění, nebo dokonce zabití. V oblastech s nedostatkem potravin, nebo pitné vody bývají zdravotně postižení často těmi, kdo jídlo a vodu dostanou jako poslední. Osoby se zdravotním postižením bývají vyloučeny z poskytnutí humanitární pomoci, a to i když se nacházejí v relativně bezpečném prostředí. Problematikou přístupnosti humanitární pomoci handicapovaným se zabývá například zpráva Handicap International……je to vskutku velmi smutné čtení o tom, jak se nedostává pomoci těm, co pomoc potřebují nejvíce.

Zdravotně postižení se mnohdy neobejdou bez pomoci ostatních. Bohužel, velmi často lidé s handicapem v oblastech zuřících konfliktů zůstávají bez jakékoli pomoci, protože pečující osoby buď utekly, byly zabity, nebo instituce poskytující péči postiženým přestaly pod vlivem konfliktu fungovat. Podle údajů lidskoprávní organizace Human Rights Watch bylo během konfliktu ve Středoafrické republice svému osudu zanecháno na 96 osob se zdravotním postižením a dokonce 11 bylo zabito.

V krizových a válečných oblastech jsou těmi nejohroženějšími zejména duševně nemocní, kteří jsou i v těchto částech světa vystavováni na okraj, kdy se ani to málo nemusí psychicky nemocnému dostat. Zvláště zdravotně postižené ženy bývají v konfliktech považovány za něco méněcenného, a proto je jim poskytováno například z humanitární pomoci co nejméně.

Příběhy zdravotně postižených uprchlíků vystupující v některých článcích západních médií jsou skutečně velmi smutné a hrdinské zároveň. Kdyby nebylo pomoci příbuzných, přátel, ale také naprosto cizích lidí, tisíce kilometrů dlouhá pouť, například do Evropy, by vůbec nepřipadala v úvahu. Kdyby vozíčkáře spolucestující nenesli, tak by handicapovaný spoluobčan nejspíš kdesi mezi dunami v zákrytu anonymity zemřel. Neschopnost Evropské unie vytvořit bezpečné cesty pro uprchlíky nepřímo napomáhá převaděčům i úmrtím například vozíčkářů za cestou k moři.

 Handicapovaní jsou společně s dětmi těmi nejohroženější, a proto by se měly lidskoprávní a humanitární organizace více zaměřit na  tuto cílovou skupinu.