Vánoce nám připomínají, že bychom měli žít v míru, pokoře a porozumění

Štědrým dnem vrcholí advent, aby následující okamžik začaly oslavy narození Krista připadající na 25. prosinec, jež je v liturgickém kalendáři známý jako svátek Narození Páně. 

Období Vánoc a Štědrý den se rozchází s liturgickým kalendářem a lidovými tradicemi, které před večer narození mužíka na křížku zasvětily naši předci časům obdarování, kdy tradice, jejichž smysl často ani nechápeme, ovlivňují tak důležitý okamžik v našich životech, kdy se fialová barva popela mění jakoby zázrakem na bílou, tolik typickou barvu štědrovečerních chvil.

Rozzářené oči nedočkavých dětí, nazdobený stromek, televizní pohádky vykreslující neopakovatelnou atmosféru do mysli každého z nás přinášejí zdání klidu v jinak složitých časech, kdy spěch a nezájem jeden o druhého tvoří alfu a omegu všedních dnů. Jak by bylo na světě krásně, kdybychom se dokázali jeden o druhého postarat……..kdybychom pochopili, že odlišnosti jsou kořením fádnosti a kdybychom se konečně naučili pořádně naslouchat a konečně navzájem komunikovat.

Se Štědrým dnem se již od dávné historie pojí mnoho tradic, zvyků obyčejů, pranostik a zejména symbolů, kdy se od 16. století objevuje tradice obdarování dárky, které se u našich předků objevovaly až k Novému roku, zatímco dnes se s nimi setkáváme právě na Štědrý den. Před příchodem vánočního stromku si lidé v domácnosti dávali do místností zelené větve jehličnatých stromů označované jako sčedrák, ščestí, nebo polaznička,  zatímco samotný vánoční strom je symbolikou čistě nečeskou, prakticky pouze německou importovanou do domácího prostředí skrze tehdejší panstvo začátkem devatenáctého století, kdy intendant a režisér Nosticova (Stavovského) divadla Johann Karel Leibich pro své herecké přátele uspořádal v roce 1812 ve svém zámečku na Ztracené vartě v Libni vůbec poprvé oslavu se stromečkem jako symbolikou Vánoc.

Je vůbec zábavné, že se čeští ultranacionalisté a vítači všeho českého ve jménu svého vlastenectví nezřeknou této dnes již neodmyslitelné části Vánoc. Dokonce díky své neznalosti a zabedněnosti považují stromeček s ozdobami a dárky pod ním za českou tradici, kterou je nutné zuby nehty obhajovat a ochraňovat například před muslimy, kvůli kterým na sociálních sítích vymýšlejí nejrůznější pohádky o tom, jak křesťanská Evropa musí rušit vánoční oslavy rozsvěcení stromků, protože se to “mohamedánům” nelíbí.

Křesťanská Evropa, křesťanské Čechy jsou v myšlenkách krajní pravice pouze trapnou karikaturou ponižující nejen samotné křesťanství, ale také všechno české potulující se okolo tradic, zvyků a ochoty oslavovat zrození proroka, jehož památku uctívají jak křesťané, tak samotní muslimové, kteří Ježíše Krista dokonce považují za muslima, protože také on jako Mohamed uvěřil v jediného boha, jemuž bychom měli zaslíbit naše životy.

Vánoční svátky jsou okamžikem, kdy bychom měli nechat jakékoli nenávisti za dveřmi. Je to okamžik, kdy bychom si měli všichni uvědomit, že všichni jsme lidé a teprve poté Češi, Moravané, Slezané, Romové, Rusové, křesťané, Židé, muslimové, hinduisté……..všichni na celém světě jsme lidmi a všichni do jednoho toužíme po tom stejném. Po lásce, životu ve štětí beze strachu před ztrátou života, nebo nějakého násilí………možná bychom se právě dnes a právě v tento okamžik měli zamyslet nad tím, jaký je tento svět a co všechno můžeme udělat pro to, aby byl lepším…………

Vánoce skrze Ježíše Krista v jistém slova smyslu sahají okrajově do islámu a stávají se díky židovskému Svátku světel – Chanuky také součástí judaismu. Překrásná tradice rozsvěcující jinak potemnělá okna neznámých domácností v Česku spojuje dvě kultury v jednu. Se shodou okolností Chanuka letos začíná 24. prosince a končí 1. ledna. Devátá svíce šamaš každý večer zapaluje ostatní svíčky, zatímco české domácnosti za pomoci blikajících žárovek svítí stejně bohu do oken.

Muslimové mají také své Vánoce. Na konci ramadánu slaví třídenní svátek Íd al-fitr, kdy si vyznavači Koránu oblékají své nejlepší šaty, aby se společně mohli nasnídat. Cestují za příbuznými, přáteli, navštěvují hřbitovy………v tento okamžik obdarovávají potřebné a pořádají slavnostní hostiny.

Muslimové žijící v Česku slaví Vánoce spolu s ostatními křesťany a nevidí v tom žádný problém. Chovají se přátelsky a vůbec jim nevadí vánoční stromky, betlémy, vánoční zvyky a vše související se svátky narození Ježíše Krista. Proč by také měli proti těmto svátkům něco mít, když jsou oslavou muže, jehož sami uctívají a uznávají za dalšího z proroků.

Vánoce jsou tu, abychom si všichni uvědomili, že tento svět je pro každého, a že všichni můžeme spolu žít v míru a porozumění, pokud nebude mít hlavní slovo fanatismus, násilí a populismus vytvářející hranice i předem usvědčené viníky virtuálních přečinů.