Zvolání “Ich bin ein Berliner” vnímají nacionalisté v šílených podobách

Kennedyho zvolání “Ich bin ein Berliner” má mnoho podob. Od těch líbezných až po ty obludné, kdy se islamofobní kreatury společně s krajní pravicí a euroodmítači jako supi slétají nad těly obětí teroristického činu. Doslova v přímém přenosu znevažují památku zavražděných, aby co nejvíce zazářili mezi útočníky na demokracii. 

Když radikálové mají radost, ostatní zcela zákonitě musejí pociťovat naprosto opačné nálady. Ještě ani neoschla krev z betonu berlínského náměstí a v televizní debatě europoslanec za TOP09 Jiří Pospíšil volal po izraelizaci společnosti, zatímco nezapomněl vyzdvihnout nutnost zbrojení, protože společnost ve světě bývalého člena ODS není nic jiného, než svět útočníků a obětí některé z nenávistí, na jejichž ostatcích staví milovníci přihnědlých teorií uštěkaného psa.

Když fanatici, šílenci, nebo duševně nemocní zaútočí, podobní fanatici, šílenci a duševně nemocní z jiné strany barikády promlouvají, aby následně odvedli pozornost od nejpalčivějších problémů a osobních neschopností nabídnout něco jiného, než obchod se strachem.  Na první dobrou bylo vidět, že Pospíšilova mluva nemá nic společného s topáky, protože se až na chlup podobala odésáckému strachu Václava Klause, jež raději navštěvuje setkání německé krajní pravice, namísto, aby vedl smysluplnou diskusi například o řešení uprchlické krize, na jejíž existenci se Evropa sama dostatečnou měrou podepsala.

Mezi osazenstvem útočníků byl podle úvodních zpráv médií jeden Polák a Pákistánec(ten byl nakonec propuštěn, protože se útoku náklaďákem neúčastnil)……..a proto ubožáci dávných časů v tělech současníků zahájí svou vlastní křížovou výpravu, do které budou chtít zatáhnout široké okolí. Čím více je posluchačů, tím oprávněnější je ten nejšílenější plán, protože tisíckrát opakovaná lež je nezpochybnitelnou pravdou. Radikálové to velmi dobře vědí, a proto nechtějí, aby započaté představení někdo jiný narušoval. Volají po uzavírání hranic, kriminalizaci uprchlíků, zániku demokracie, oživení ultranacionalismu a v neposlední řadě také po návratu dávno zapomenutých časů.

Alternativa pro Německo před několika týdny oznámila, že svůj program zahájí na populismu, kdy budou partajníci sbírat populistické zvěsti, aby je posléze servírovali svým hladovým strávníkům. Krajní pravice nemůže otálet, protože musí využít to, co se jí na zlatém podnosu nabízí. Postačí vhodně vyslovir frázi “Ich bin ein Berliner” a k tomu zachrastit správnými hračkami k pobavení publika. Pokud kdy sesílači uprchlíků do horoucích pekel měli nějakou šanci na úspěch, tak je to právě teď. Alternativa pro Německo bude se svými společníky lhát, mlžit, říkat polopravdy a možná zorganizuje nejednu demonstraci……..zcela určitě jim k tomu budou sekundovat čecháčkovští ultranacionalisté, protože s insigniemi německého ultranacionalismu si budou připadat jako dokonalí Češi.

Kennedyho slova o Berlíňanovi vzbuzující naděje na lepší zítřky zažívají další období devalvací, kdy další mírumilovný výraz získává význam, který předtím v žádném případě původně neměl. Za dokonalé Berlíňany se považují příslušníci krajní pravice, zatímco ostatní nestačí zírat na počiny těch bláznů minulosti, díky kterým dochází v Evropě k teroristickým útokům, protože zlo budí další zlo.