Arkansas, Alabama, Mississippi oslavují ve stejný den otrokáře i bojovníka proti rasismu

16. leden 2017 je ve Spojených státech amerických známý jako Den Martina Luthera Kinga. Vzpomíná se narození a dílo laureáta Nobelovy ceny za mír, jehož usilovné aktivity významnou měrou přispěly k posílení boje za práva afroamerických Američanů. Tento státní svátek se napříč všemi federálními státy neslaví ve stejný den. Do dění vstupuje otrokář Robert Edward Lee, k jehož oslavám sahají některé jižanské státy USA.

Například v Georgii, na Floridě a ve Virginii probíhají oslavy Dne Roberta Edwarda Lee a Dne Martina Luthera Kinga v odlišný okamžik, zatímco ve třech státech USA v Arkansasu, Alabamě, nebo Mississippi se vzpomínané státní svátky odehrávají v ten samý den. To je poněkud tragikomické a kontroverzní zároveň. Lidé si v těchto federálních státech mohou vybrat, zda oslavovat mužíka, jež v roce 1852 po svém tchánovi zdědil plantáž s šedesáti třemi otroky, nebo bojovníka proti rasismu.

Kalendář státních svátků alabamské vlády; Zdroj: http://inform.alabama.gov/calendar.aspx

Podle některých historiků neměl veleslavný generál Lee žádné stanovisko k otrokářství, zatímco někteří historici dodávají, že Robert Edward Lee se ke svým otrokům choval v některých případech velmi krutě, a dokonce neměl daleko k tělesným trestům, kdy následovalo bití a bičování vzpurných otroků.

Robert Edward Lee

V jednom ze svých dopisů z 27.12.1856 adresovaných své manželce Lee píše: “Černoši se zde mají nesrovnatelně lépe než v Africe, morálně, sociálně a fyzicky. Tuhá disciplína, které jsou vystaveni, je nezbytná k jejich poučení jako rasy a doufám, že je to připraví a dovede k lepšímu životu. Jak dlouho toto jejich podmanění bude nutné, je známo a řízeno pouze moudrou a Milosrdnou Prozřetelností“. 

Vypadá to, že k otrokářství měl generál, slavný zejména z bojů v Mexiku, kladný vztah. Dokonce pokládal tvrdý režim, mlácení a jiné druhy ponižování za zcela normální a běžnou techniku, díky které se černoši mají v Americe lépe, než v jejich rodné zemi na africkém kontinentě. Osud černošských otroků je řízený boží prozřetelností, tak proč by se měl katolík s kvérem u pasu nějak zatěžovat tím, jak se mají jeho otroci…

Když se uvažovalo o Dni Martina Luthera Kinga, mnoho amerických politiků bylo proti a ve svých odmítavých stanoviscích argumentovali fakty ze lživé kampaně FBI, jež Federální úřad pro vyšetřování ještě za Kingova života svévolně rozšiřoval v nejrůznějších médiích. Stát za pomoci štvavé kampaně chtěl v očích veřejnosti hlasatele lidských práv poškodit a očernit, protože tehdejší politika odmítala skoncovat s rasovou segregací a zuby nehty se držela u moci. Své by k tomu mohl říct senátor senátor Jesse Helms ze Severní Karoliny, který argumentoval například tím, že by Amerika neměla uctívat komunistu a nevěrného manžela.

Šéf FBI nazývá v novinovém článku z roku 1964 Martina Luthera Kinga notorickým lhářem

Komunistické tendence a nevěru vkládala ve svých zfalšovaných zprávách FBI do úst Martina Luthera Kinga. Státní úřad chtěl nevěrnickými pohádkami zasáhnout srdíčka katolíků, kteří by jinak mohli propadnout Kingovým recitacím Bible a prohlášením o lásce k bližnímu svému.

Debata mezi politiky a napříč americkými médii byla opravdu dlouhá. Od státem řízené Kingovy vraždy ze 4. dubna 1968 muselo uběhnout patnáct let, než Kongresem prošel zákon o novém svátečním dnu a vůbec první Den Martina Luthera Kinga mohli lidé díky podpisu Reagana slavit o tři roky později. Většina federálních států USA svátek přijala bez jakýchkoli obtíží. Některé jižanské státy ideově podporující politiku rasismu ovšem byly proti oslavování Martina Luthera Kinga, k jehož připomenutí například Arizona sáhla až roku 1992. Poslední stát, který vzpomínaný svátek v roce 1999 přijal, byl New Hampshire.

Ronald Reagan 2.11.1983 podepisuje zákon zavádějící Den Martina Luthera Kinga

Rozhodnutí Kongresu nejde všem státům federace pod vousy. Arkansas, Alabama a Mississippi odmítaly Den Martina Luthera Kinga a místo něj 19. ledna zvolily oslavu Dne Roberta Edwarda Lee. Podobně se zachovala Virginie, která až do roku 2000 vymyslela svou verzi národního dne. Bez ohledu na životní postoje Leeho přítele Thomase Jonathana Jacksona spojila Virginie památečný den s Robertem Edwardem Lee a Martinem Lutherem Kingem. Vznikl tak Den Lee-Jackson-Kinga. Každý si mohl vybrat, co bude oslavovat. Dva rasisté spjatí s otroctvím za zády se díky tomu ocitli po boku odpůrce otroctví a zastánce rovnocenné společnosti, kde všichni mají stejná práva bez ohledu na barvu kůže. Jak již bylo na začátku článku řečeno, Arkansas, Alabama a Mississippi nakonec na 16. leden přesunuly jak Den Martina Luthera Kinga, tak Den Roberta Edwarda Lee.

Do roku 2000 byl Den Martina Luthera Kinga v Jižní Karolině nepovinný……kdo chtěl, mohl jej slavit a kdo nechtěl, mohl na státní svátek zapomenout. Ani dnes v roce 2017 není situace v některých státech federace Spojených států amerických jednotná. Například v Arkansasu se od roku 1985 slaví Den Martina Luthera Kinga i Den Roberta Edwarda Lee v naprosto stejný okamžik. Pokaždé se “parta” příznivců jednoho ze dvou uznávaných ikon Leeho a Kinga snaží narušit oslavy toho druhého. Dochází tak k ideovému zápasu mezi rasismem a odporem k rasismu. To je typické pro mnoho jižanských států, kde rasismus ještě stále i na začátku 21. století hraje ve společnosti významnou roli.

Oznámení o uzavření úřadu v Arkansasu kvůli Dni Martina Luthera Kinga a Roberta E. Lee

V obyčejných památečných dnech, kdy zaměstnanec dostane volno a může se veselit, je vidět rozkol americké společnosti, ve které ještě stále rasistická politika minulých desetiletí nevymřela a žije jako godzilla v srdcích mnoha Američanů. To je velmi smutné. Zažraný rasismus i přes pokrokové zákony je často jedním z hlavních důvodů pouličního násilí, kdy lidé demonstrují vůči nelidskému a rasismem podbarvenému chování policistů.

Příznivci Dne Roberta Edwarde Lee říkají, že jim nejde o rasismus, ale o ochranu historie, kdy generál bojující proti Mexiku představuje národního hrdinu, i když bojovník z mexických front neměl vůbec nic proti násilí vůči otrokům.

Není zrovna ideově dobré, když odpůrce rasismu postává symbolicky ve stejný den s člověkem, kterému rasismus nevadil. Stejně tak je hloupé, pokud je v USA oslavován otrokář a zároveň člověk z opačného pólu názorů. Demokracie by neměla obdivovat fanoušky nedemokratických hodnot, ke kterým rasismus s otrokářstvím bezesporu patří. I proto je tak trochu trapné, když proti sobě i ve 21. století postávají Lee a King.