Donald Trump diskriminoval Afroameričany a nyní se stává prezidentem USA

Donald Trump nemá k rasismu příliš daleko. Otcem byl od svého mládí vychováván k pocitu rasové nadřazenosti, kdy bílí jsou nadlidmi, zatímco ti ostatní musí sloužit pro potřeby pánů tvorstva. Donaldův otec Fred byl workoholik z New Yorku obchodující převážně s budovami a pozemky, na kterých vydělával miliony dolarů. Oba dva, otec i syn, si byli povahově naprosto podobní. Chladní, citově neprojevující se bytosti upřednostňující byznys před vším ostatním.

Fred Trump tvrdil, že vítězové jsou zabijáci, zatímco ti co prohrávají nejsou ničím jiným, než oběťmi vítězů. Na základě této rodinné filosofie byl současný 45. americký prezident také vychováván…….pokud prohraješ, potom nejsi vůbec nikým a ničím. Ve své podstatě se jednalo o frustrující prostředí obklopené luxusem, kdy se od privilegovaného syna očekávalo to nejlepší, zatímco jakékoli poklesky a omyly byly pokládány za katastrofická selhání.

Donald Trump jako kadet

Mladý Donald se ve svých dvanácti, třinácti letech najednou ocitl v cizím prostředí vojenské akademie, kde absolutní bohatství, zlato a sloužící vystřídaly kanady a křik velitele požadujícího po kadetovi stoickou poslušnost a podřízenost citově slabému prostředí, jež nabízelo růst, pokud se člověk řídil striktně danými pravidly. Není divu, že se vojenská akademie dospívajícímu a dostatečně ambicioznímu mladíkovi zalíbila. Našel zde příležitost k přesvědčení otce, že i on, mladý Donald, dokáže být někým. Zvláště vynikal v atletice a baseballu, kdy se synáček z bohaté rodiny rozplýval radostí a hrdostí nad tím, když vyhrával a mohl v rukou třímat symboly úspěchu.

Díky svému vzhledu byl ve školní ročence dokonce nazván jako “ladies man”, neboli dobyvatel ženských srdcí. Přítelem Trumpových večerních posezení byl, tak jako v ostatních případech kadetů, Playboy přeplněný nahotou až k zalknutí. Mladíci se z hambatých časopisů učili teorii o ženách. Většina z playboářských náhledů vyrostla, ale Donald Trump podle tvrzení spolužáků zůstal věrný sexistickým pohledům na svět, ve kterém žena slouží potřebám pánů tvorstva.

Na začátku šedesátých let dvacátého století ukončil vojenskou akademii, aby o šest let později totéž udělal se svým vysokoškolským vzděláním, kdy z newyorské čtvrti Queens zamířil rovnou na Manhattan, jež dospělého syna miliardáře vábil leskem rádoby hollywoodského stylu života. Mladík s akademickým titulem před jménem roztáhl křídla a užíval si společenského života, kdy korzoval z jednoho baru do druhého a užíval si pitek s nejrůznějšími přáteli, kterými byla například hvězda zábavného pořadu na místní kabelovce Nikki Haskell.

Nikki Haskell a Donald Trump

V Manhattanu Donald Trump rozjížděl svůj byznys. Samozřejmě, se jednalo o obchod s realitami. Mladý byznysmen velmi rychle pochopil, že to s podnikáním nebude tak jednoduché. Potřeboval kolem sebe někoho, kdo by mu ukázal cestu kupředu. Duševním a životním mentorem se stal právník Roy Cohn, jehož několik metrů dopředu předcházela pověst pověst neústupného a necitlivého znalce paragrafů.

Právník, ani Donald Trump nevěděli prakticky co znamená morálka a zásady slušného chování. Oba dva jsou zvyklí využívat ostatní ke svému prospěchu. Přátelství dvou necitů vytvořilo z Trumpa ještě více necitlivějšího člověka s velmi ostrými lokty, kdy není důležité, jaké dopady mají zamýšlené plány, protože mnohem důležitější je osobní úspěch a prospěch.

Rodinná společnost Trump Management Corporation obchodovala s nemovitostmi a nabízela jednotlivé byty k podnájmu. Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let dvacátého století bylo ve vlastnictví korporace v Queensu, Brooklynu a State Islandu na 14 000 bytů. S jejich pronajímáním se Trumpovi dopustili v mnoha případech trestného činu, když byty odmítali pronajímat Afroameričanům a jednotlivé nájemníky v seznamech označovali značkami, kdy bylo jasné, že kódové označení “No. 9” a “C” jsou určená pro barevné nájemníky, kteří byli následně z bytů vystěhováni. Takové xenofobní a rasistické podnikání bylo v rozporu s americkou legislativou, a tak se Trumpovými styly pronajímání budov začaly zabývat federální úřady.

V roce 1973 Donald Trump pasoval svého přítele Roye Cohna na obhájce sebe sama a jeho otce Freda v případě prošetřování ve věci podnájmů. Často se totiž stávalo, že pokud Afroameričan zavolal do Trumpovy korporace se zájmem o pronájem bytu, bylo mu řečeno, že nemovitost je k dispozici, ale když dotyčný odlišně zabarvený zájemce o byt přišel, bylo mu řečeno, že již byl byt pronajatý někomu jinému. Taková praxe by se líbila kdejakému čecháčkovskému ultranacionálovi, Petru Machovi nevyhýbaje.

Zajisté by bývalý předseda Svobodných křičel, že Trump má právo určit, kdo má v jeho nemovitostech bydlet. Čecháčkovské radikály by vůbec nezajímalo, jestli takovou praxí dochází k porušování legislativy, protože touha majoritáře být pseudovlastencem je větší, než ochota být vzorným občanem a následně také vlastencem. Donald Trump byl vystrašený a ptal se svého přítele Cohna na to, co má dělat. Cohnova odpověď byla následující: “Musíš bojovat brutálněji a silněji, než jak oni zaútočili na tebe“. Trump zorganizoval několik tiskových konferencí, ve kterých se snažil poukázat, že on a jeho otec Fred byli v právu. Tragikomicky sebe sama označili za oběti, i když ve skutečnosti oběťmi byli pouze nájemníci, jež byli díky svému etnickému původu vyhozeni na ulici.

Donald Trump sse svým otcem žaluje stát o sto milionů. Podepsaný pod žalobou a jejím tvůrcem je Roy Cohn, který naučil svého mladého přítele používat právo jako zbraň vůči nepřátelům, nebo těm, co by si troufli napadat podnikání. Přesto všechno se v médiích o Donaldu Trumpovi hovořilo jako o tom, kdo ke svému podnikání používá nástrojů rasové diskriminace. Nařčený mužík však jedním dechem dodával, že nic neudělal a dokonce novinářům kontroval, že v mediálně sledovaném procesu vyhraje.

Trumpovou rodinnou politikou je totiž deklarace prohry tak, aby byla vykreslována jako výhra. Velkopodnikatel prohrál na celé čáře a raději opustil střed Manhattanu. V tomto čase vyhledával lokalitu, kde by mohl znovu rozjet své podnikání. Vysněným pláckem na “hraní” se stala Pátá Avenue mezi 56. a 57. ulici v manhattanské čtvrti Midtown. Zde postavil padesáti osmi patrový mrakodrap Trump Tower.

Byla to docela dobrá šance na vytvoření dojmu na velmi přísného otce, který stále čekal na to, co jeho synáček dokáže sám bez rodičova přičinění. Nově postavená budova se stala výkladní skříní Trumpova impéria, jehož víceprezidentem pro sepisování obchodních smluv byla kupodivu žena Barbara Res a prodeji se zabývala Louise Sunshine. Donald tvrdil, že ženy reprezentativně působí, i když jsou muži v oblasti nemovitostí a obchodu s pozemky lepší, než ženy.

Barbara s Louisou byly dobrým výběrem. Pomohly Donaldu Trumpovi k navázání styků s těmi správnými lidmi. Trump Tower začal pronajímat své prostory. K mání nebyly však jednotlivé kanceláře, ale rovnou celé patro za 11 milionů dolarů. Prodej následoval trošku tragikomický příběh, kdy papírově Donald navýšil patra v budově a místo 58 pater, nabízel 68 poschodí. Je zvláštní, že mu tento trik vyšel. O co vyšší patro se jednalo, tím vyšší byl nájem.

Trump věří, že čím častěji budete něco tvrdit, tím více lidé budou tomu, co říkáte věřit a budou to považovat za pravdu.

S touto filosofií se řídí celý život a této filosofii zasvětil i svou prezidentskou kampaň. Trump Tower vynesla Donalda mezi newyorskou smetánku. Zde se setkal s Češkou Ivanou Zelníčkovou. I když byl majitel nejznámější stavby v New Yorku všem známý, pronikl mezi starou místní smetánku, neměl kolem sebe téměř žádné opravdové přátele. Zlato s luxusem nedokáže hodně věcí nahradit. I když byl Donald Trump na vrcholu, byl na to sám.

Svou popularitu, o kterou stál, rozšiřoval v nejrůznějších televizních pořadech, ve kterých působil jako host, nebo epizodní herec. Zde byl vykreslován jako úspěšný miliardář, i když skutečnost v určitých částech Trumpova života byla naprosto odlišná. Opojen slávou kupoval prakticky všechno. Od lodi, kterou nepotřeboval, po velké letadlo, se kterým se snažil hrát na jakéhosi prezidenta světa…….letadlo s vrtulníkem, na jehož boku leží nápis “TRUMP” vytváří symbol, znak moci, po kterém jmenovaný obchodník touží.

Trump během své prezidentské kampaně v roce 1988

Donald Trump prahne po kultu osobnosti personifikovaného například do helikoptéry, nebo letadla evokujícího v Američanech dojem Air Force One. Ostatně, zastupitel amerického města Porthsmouth Mike Dunber jako první v roce 1987 vytvořil hnutí “Trump For President”. Politickým poradcem se stal Roger Stone. V roce 1988 byla zahájena samotná prezidentská kampaň. Trump si užíval publicity a snad již od tohoto okamžiku neopustil myšlenku na prezidentský úřad.

V limuzíně objížděl setkání, kde rozdával proslovy tolik podobné těm, jež zazněly v současné prezidentské kampani roku 2016. Liboval si v kontroverzních tvrzeních a opět veřejně již v roce 1988 hlásal lži. Během své propagační cesty do Bílého domu dokonce zneužil případu, kdy mělo pět Afroameričanů  údajně v Central parku znásilnit a ubít k smrti mladou dívku. Noviny volaly po trestu smrti, zatímco Donald Trump na tiskovkách zkoušel populisticky vyvolávat nenávist vůči Afroameričanům.

Pětice mužů si odseděla rok ve vězení, až posléze byli propuštěni, protože bylo prokázáno, že nikdy takový čin nespáchali. Trump se nikdy neomluvil za to, že o pětici podezřelých mluvil jako o bestiálních zvířatech. Stejně tak nevzal zpátky rasismem naladěná slovíčka…..proč by taky měl, když se díky nim dostal do médií a zvyšoval si jimi popularitu u xenofobně smýšlejících voličů. Kampaň však nevyšla.

Epos o televizní hvězdě byl podpořen, tak proč by se někdo měl nad tím vším pozastavovat…kampaň přesto nevyšla a rok 1990 pro Donalda Trumpa znamenal rozkol s Ivanou Trumpovou. Poukázala na to jako první bulvárně píšící novinářka Liz Smith. To se Trumpovi hodně nelíbilo, protože rodinné neshody narušovaly pracně nabytý obraz v médiích. Manželka ho nepřitahovala, i když s ní měl tři děti. Po dvanácti letech manželství zbyly Ivaně kromě milionů z manželského vyrovnání pouze slzy pro pláč.

Rozvod a následně ekonomické harakiri s kasinem Taj Mahal v Atlantic City udělalo v Trumpově rozpočtu pořádnou díru. Už to vypadalo, že miliardář skončí na úřadě práce, nebo ve škarpě jako pořádný zkrachovalec. Velké zábavní centrum s 1 250 pokoji nebyl dobrý nápad. Cena akcií klesala, zatímco samotný Trump raději vyhrožoval burzovním makléřům a novinářům, jež na zhoršující se finanční pozici mediálně známého obchodníka poukazovali. Kasino Taj Mahal schramstlo miliardu dolarů a vydělalo pouze minimum peněz.

Byznys v Atlantic City s kasinem prostě nevyšel. Nicméně vyhrůžky právníky a dobrými styky na nejvyšších místech zabírají a někteří lidé, co kritizovali Trumpovu ekonomickou nedovednost skončili ve své práci. Trump nebyl duševně připravený na neúspěch a kasino Taj Mahal bylo jeho zosobněním. Nepovedená část podnikání ho připravila o tři miliardy. Zástupci ze čtyřiceti bank se sešli v Trump Tower, protože si chtěli na mrakodrapu zahojit. Donald s bankéři jednal klidně a uváženě. Nabízel jim svůj plán, na jehož scénář finančníci následně přistoupili

Neúspěšný prezidentský kandidát a zároveň podnikatel ve světě hazardu byl zachráněn. Donald Trump se musel zbavit všeho přebytečného: letadla, lodi, vrtulníku a dokonce i některých obchodních společností. K oživení využíval dokonce i nesplnitelné sliby a místy rodák z Queensu připomínal podvodníka, který na papír natiskl takřka cokoli, co by mu pomohlo v dalším životě v luxusu, kterého se nechtěl vzdát. Nakonec nepovedené a téměř zbankrotované kasino prodal a před novináři svůj projekt prezentoval jako kvalitní podnikatelský záměr.

Začal prodávat mnoho výrobů a nejrůznější jídla se svým jménem. Američané se mohli setkat s Trumpovou pizzou a dokonce i Trumpovým hamburgerem. Na svou značku vytvářel reklamu, ve které samozřejmě nemohl chybět.

Trump se zase po kratší době měl stát úspěšnou značkou a skrze obyčejné jídlo a další výrobky se měl dostat do amerických domácností. Nechybí ani pokus vetřít se do přízně za pomoci nacvičené show, kdy se na wrestlingu sehraje jakoby útok na jednoho z přítomných sudí. Davy jásají a Donald Trump si opět užívá milovaného zájmu médií. Televizní hvězda pokračuje a míří všemi směry kupředu.

V ten samý okamžik si Donald uvědomí, že by se mohl stát skutečnou politickou hvězdou. Do popředí se znovu dostává tmavomodrý vrtulník s TRUMPEM na ocasu

Na obchodních jednáních sám sebe situuje do pozice prezidenta – vůdce mas. Chce se chovat jako prezident a být oblečený jako prezident. Chce mít vliv a být vnímán všemi jako ten nejmocnější. K tomuto snu měl pomoci politický rádce Roger Stone, který se již v roce 1988 objevil u Trumpova boku během prvních prezidentských krůčků.  Píše se rok 1999 a Donald Trump se opět vrhá do prezidentské kampaně za Reformní stranu. Nakonec z kandidatury upustil pro neschopnost zvolené partaje.

Opět se Donald Trump vrací do obchodu a byznysu, aby se v roce 2015 opět na veřejnosti objevil jako kandidát na obyvatele Bílého domu. Tak jako předtím, i nyní sahá k nefér praktikám, kdy se miliardář pokouší o znemožnění současného prezidenta. Trumpova kampaň byla plná žlučovitosti, představení plného rasismu, nesnášenlivosti, xenofobie a vůbec všeho, co Trumpovi mohlo dopomoci k vysněné funkci.

Donald Trump je lhář, byl lhář a manipulant a nejspíš americkou veřejnost zklame svou neschopností.