Prosadí politické strany kvalitní návrh sociálního bydlení pro sociálně slabé?

Česká republika řeší situaci bydlení sociálně slabých zvláštně. Nutí Romy kočovat a nabízí jim minimální pomoc. Přijede bagr, srovná jednu ubytovnu se zemí a nájemníky vyžene ven na ulici, aníž by jim zajistil jakékoli další ubytování. 

Poté zasahují lidskoprávní organizace, jednají s městem a v hektickém chaosu hledají bydlení pro romské rodiny a sociálně slabé, o než se stát není schopný postarat. Obecně je situace se sociálním bydlením na velmi mizerné úrovni. ČSSD měla milion příležitostí s tím něco udělat. Přesto nikdy nic adekvátního neprosadila. A co ostatní strany? Začnou v případě příležitosti se změnami v sociálním bydlení něco konečně dělat? A budou řešit jen vyplácení příspěvku na bydlení, nebo se na řešení situace sociálně slabých vrhnou komplexněji?

Asociální podnikavci za přemrštěná nájemné zneužívají, doslova morálně znásilňují lidi v nouzi, kteří jsou rádi, že nebudou muset žít jako bezdomáci někde pod mostem.

Města se vehementně v politickém záchvatu zbavovala sociálního bydlení a nyní, když se rapidně snižuje životní úroveň mnoha obyvatel a vzniká stále více sociálně ohrožených, pro tyto spoluobčany nemají města dostatečné množství bytových kapacit a radnice jsou společně s lidmi v nouzi nuceni využívat plány podnikavců.

Je to velmi složitý problém, který regionální politici řeší často populistickou cestou. Lidé z okolí si stěžují, ubytovny jsou v nevyhovujícím dezolátním stavu……není žádný problém……nájemníci nevyhovujících ubytoven se vyhodí, a to i v případě, pokud mají nájemní smlouvu a nájemné platí poctivě bez jakýchkoli problémů. Pravidla sociálního bydlení by se měla už v zájmu nejchudších totálně změnit.

Starostové s regionálními politiky nutí sociálně slabé k cestování za dalším sociálním bydlením…….zruší jednu ubytovnu…….nešťastní lidé s rodinami nemají pražádnou šanci, a proto jedou do dalšího města, kde se ubytují v jiné ubytovně a kolo zneužívání podnikavci začíná nanovo.

Neonacisté a extrémisté poté na Facebooku svolávají “streetparty” nenávisti, kdy si jako blázni zakřičí na oslavu bílé, nikdy nekončící barvy nicotných nenárodních hodnot neonacismu. Přitom zde není primárně chyba na obyvatelích ubytoven, ale na straně politiků, kteří neřeší ani omylem záležitosti nejchudších, protože je to politicky nejmíň viditelné.

Mnohem výnosnější je, když starosta dojemně naříká nad stavem té či oné oblasti sousedící s ubytovnou. Najedou se hovoří o nepřizpůsobivých a na všechny obyvatele náhradního bydlení je celospolečensky nahlíženo s předsudky.  Jsi Rom a bydlíš v ubytovně? Potom nutně musíš být nebezpečným a nevypočitatelným šílencem s kriminálními sklony. Reportérka večerních zpráv tě osobně nezná, přesto o tobě promluví jako o nepřizpůsobivém problému té či oné oblasti.

Známá je například situace s prvorepublikovými domy v karvinské části Vagonka. Ty byly v dezolátním stavu…..a proto se rozhodlo k radikálnímu řešení? V tomto případě sice město zajistilo bydlení v dalších ubytovnách těm, co platili nájem a neměli žádný dluh, ale co ti ostatní? Mají zůstat na ulici? A nevytváří se tím další velmi vážný sociálně-kriminální podklad pro velmi složité problémy blízké budoucnosti?

Pokud populisticky budeme prohlašovat, že dlužníkům z ubytoven nemá být pomáháno, poté coby společnost, vytváříme do současnosti i budoucnosti velmi vážný problém.

Ubytovny se “vyklízely” také v sousedním Bohumíně. Všeobecně známý je případ z Moravské Ostravy z Přednádraží, kde, kdyby nebylo lidskoprávních aktivistů, mnoho lidí by skončilo na ulici. Jak si stát představuje řešení situace se sociálním bydlením?

Jak již bylo řečeno, média řeší stav ubytoven, jejich hygienický stav, přeplněnost v pokojích, ale jen málokdo se zajímá o osudy těch, kdo v těchto prostorech žijí. Nikoho nezajímá, proč přebývá 8 lidí v jedné místnosti, proč jednu sprchu využívá 12 rodin……..média téměř pokaždé ukážou na chyby ubytovaných, aniž by vzala v úvahu sociální chování jednotlivců postavených do absurdních situací chudoby.

Pokud se sociálně slabí umístí na jedno místo, notabene do nevyhovujících prostor, potom zcela přirozeně nastanou problémy. Na tom není nic divného a je to přirozené.

Pokud se skupina sociálně slabých osob bez ohledu na rasové či jiné vlastnosti sdružuje na jednom místě a dochází ke ghettoizaci v nevýhodných podmínkách, u jednotlivců může dojít k projevům nežádoucího chování, k němuž mohou mít někteří jedinci případné sklony, ale ke kterému by se nikdy neodhodlali, pokud by bydleli v jiném prostředí.

To se týká jak minorit tak majorit. Lidé se v oblasti sociálního bydlení musejí vyrovnávat s těžkostmi a nedostatky prostředí, v němž žijí. Je na ně kladen celospolečenský etos vyvrhelů, tzv. nepřizpůsobivých vší společnosti….žijí v tíživé sociální situaci materiální chudoby. Díky zakořeněnému rasismu mají často romští potomci rodičů ze sociálně slabých oblastí těžký přístup ke vzdělání……je tu také pro Romy diskriminace na pracovním trhu……a tohle všechno může v mládeži vyvolat vlnu frustrací, jež se později sociálně slabý jedinec může ventilovat ve formě násilí, páchání trestné činnosti, vytváření loupeživých gangů atd…..u dospělých a také u mládeže může mít tento stav za následek vznik alkoholismu a sklonu k uchýlení se k drogám…….. lidé nacházející se v sociálním bydlení mohou být oběťmi lichvy a i na tento fakt se mohou nabalovat další sociální a společenské potíže. Dlouhodobá nezaměstnanost často zaviněná ztrátou pracovních návyků(vyvolanou špatným stavem sociálního systému, kdy se vyplatí být na dávkách, než raději pracovat), může být také základem potíží……..

Jednoduše řečeno……chování lidí v sociálně vyloučených lokalitách, do nichž také ubytovny pro sociálně slabé spadají, je ovlivněno vnějšími faktory a pokud tyto faktory nebudou odstraněny, nebo ovlivněny, nikdy se situace kolem sociálního bydlení nezlepší.

Navíc lidé žijící od dětství v sociálně vyloučených lokalitách si osvojují nevhodná chování komunity a tyto styly chování vštěpují později svému potomkovi…..takže posléze může vznikat dojem, že vzdělání je k ničemu, protože rasistický systém romskému jedinci ze sociálně vyloučené oblasti nedovolí jeho profesionální růst. Ve skutečnosti to není pravda, protože s vyšším stupněm vzdělání dochází ke snižování rasismu, zato však míra diskriminace není na stupni vzdělání závislá.

Jen si vzpomeňte, co slibovaly před parlamentními volbami jednotlivé strany ohledně sociálního bydlení.  Ano 2011, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, TOP09  nebo Úsvit přímé demokracie naoko přicházely s řešeními ohledně sociálního bydlení. Přesněji řečeno, slibovaly, ale každý z nich si pod pojem sociálního bydlení představoval něco jiného.

Zamezit zneužívání příspěvku na bydlení ze strany podnikatelů je pouze začátek ke zlepšení. K celkovému ozdravení je třeba změnit sociální systém, aby se pracovat vyplatilo. Je třeba znovu vytvářet bytový fond sociálního bydlení(nejideálnější by bylo, pokud by takový bytový fond vycházel z fondu současného. Stavba nových bytů může vést k vytváření nových ghett. Na duhou stranu je otázkou, zda v současnosti existuje dostatečně velký počet potenciálních bytů určených k sociálnímu bydlení ).

Je třeba se sociálně slabými občany dále pracovat například s pomocí asistenta(ten by měl být nezávislý na městu. Nyní je městem placen a pracovněprávně spadá pod pravomoc měst, které může negativně ovlivňovat práci asistenta v neprospěch jeho klientů). Zároveň stav vzájemných vztahů mezi bydlištem sociálně slabého a radnicemi by se měl změnit v dialog a nikoli v diktát. Je třeba v blízkosti většiho výskytu sociálně slabých spoluobčanů provozovat nízkoprahová volnočasová zařízení, případně vytvářet různé socializační programy(například projekty na zvýšení finanční a právní gramotnosti, projekty základů práce s počítačem, projekty orientující se na základy administrativy……..) . Vláda by měla konečně začít něco dělat s diskriminací minorit na pracovním trhu a celkově by mělo dojít k posílení hodnot lidských práv ve společnosti například pomocí různých projektů.

Pokud se zamyslíte, podnikatel pouze využívá to, co mu systém, tedy stát toleruje a dovolí. Takže skutečně ta větší vina na rovině práva je na straně státu, zatímco ten podnikavý asociál je na celém procesu vinen zejména morálně a z tohoto úhlu pohledu podnikavec nic vlastně nezneužívá, protože jeho chování je mocí státu tolerováno.

Například předvolební nápady dnes již neexistující extrémistické Hlavy vzhůru byly totálně směšné. Tato partaj nepartaj si myslela, že pokud bude člověk celý život pracovat, nikdy se nebude muset bát sociálního vyloučení. Takový přístup je samozřejmě nesmyslný a ve skutečnosti nic neřeší. Ostatně, takové neřešení je blízké všem extrémisticky orientovaným stranám, které se bojí přiznat, že ve společnosti je něco špatně, a že někteří lidé díky špatně nastaveným pravidlům potřebují pomoc, a proto raději jakoukoli pomoc plošně odmítnou. Stejně jedná také Machova Strana svobodných občanů.

TOP09 se tradičně chytala ve víru honby za hlasy své mantry o zneužívání sociálních dávek. Přitom zneužívání sociálních dávek není ekonomickým problémem. Jedná se pouze o problém ideový, kdy někdo něco dostane, i když na to nemá nárok. Jen pro zajímavost…..ročně se v České republice zneužije sociálních dávek zhruba za 180 milionů korun, což je opravdu vzhledem k celkové sumě vyplacených dávek pouze symbolická, nicotná hodnota.

Neochota pracovat kvůli výhodnosti sociálního systému je mnohem více závažnější, než nějaké zneužívání sociálních dávek. Ze statistických údajů vyplývá, že ve společnosti je přibližně 100 000 notorických nepracantů……tito lidé nebudou pracovat, ani kdyby za to dostali zlaté prase.

Z tohoto počtu lenochů je přibližně 80 000 z řad majority a pouze 20 000 z řad romského obyvatelstva. Notorickými nepracanty bývají většinou mladí lidé, absolventi škol, či naopak dospělí lidé ve věku nad 50 let.

Předvolební plán TOP09 byl populistický. Všichni by si měli uvědomit, že většinu sociálních dávek využívá majorita, stejné je to u dávek v nezaměstnanosti. TOP09 chtělo také posuzovat u příspěvku na bydlení, zda příjemci dávek také bydlení užívají…….i v tomto ohledu je tento požadavek poměrně diskutabilní. Ve své podstatě neřeší, jestli je takové bydlení odpovídající hygienickým a společenským standardům.

Pro většinu stran je důležité vytvořit specializovaný samostatný zákon, v němž by byla definována pravidla pro sociální bydlení, včetně toho, kdo takové sociální bydlení může využívat. Na první pohled to může být zajímavý koncept, ale ve většině návrhů se objevují v regulovaném znění také dnes nechvalně známé ubytovny. 

Ubytovny pro sociálně slabé v nové, lepší úpravě mají skutečně svůj význam. Do těchto ubytoven by se mohli soustředit sociálně slabí, v nichž by se mohlo lépe poskytovat veškerou péči pro návrat sociálně slabých zpět do společnosti. Na druhou stranu ubytovny jsou také negativním prvkem, protože vytváří princip ghettoizace a dokonce by jej mohly rozšiřovat. Navíc, pokud by byl systém péče o sociálně slabé nedůsledný, byla by existence ubytoven zbytečná a je tu riziko návratu ubytoven do starých principů fungování a opětovného využívání sociálně slabých k obohacování dalších osob. 

Sociálně slabé osoby by měly být ubytováni do sociálních bytů umístěných ve městech jako jakýkoli jiný byt a zároveň by se v jedné ulici neměl kumulovat větší počet sociálně slabých(vytvářela by se kvazipodoba ghetta), sociálně slabí by měli být rozmístěni rovnoměrně bez šance vytváření ghett.

KDU-ČSL bývala také pro zákon o sociálním bydlení a její senátoři údajně na takovém zákonu v minulosti pracovali. Mělo se jednat o návrhy pocházející z Občanského sdružení majitelů domů. Soukromí majitelé – vlastníci ubytoven by podle lidovců dostávali uhrazené nájemné do tržní výše, ale mohli by si vybírat, koho ubytují, a osoby v tzv. zaviněné nouzi by ubytovat nemuseli. Za ně totiž měly být odpovědné obce.

Takový návrh zákona vypadal trochu asociálně. Majitelé si vyberou ty “lepší občany v nouzi”, ale kdo se postará o ty v horším stavu? Majitel se může rozhodnout, že schizofrenika v nouzi neubytuje protože je psychicky nemocný, ale takovou matku samoživitelku ano. Také by se mohl rozhodnout, že neubytuje sedmdesátiletého člověka v nouzi, protože u takového jedince je mnohem vyšší riziko úmrtí či zranění. A podle čeho si bude majitel domu nakonec vybírat? Bude to pravděpodobně podle vzhledu, takže by takové vybírání nakonec znamenalo přijetí člověka do ubytovny na základě předsudků. Byl by tu další předpoklad k rasismu, homofobii, islamofobii, či jiných druhů nenávisti, na základě kterých by docházelo k odmítání lidí v těžké sociální nouzi. Lidovecké řešení, jež naštěstí neprošlo, by opět vedlo  existenci dvou druhů sociálního ubytování. Tedy ubytování pro ty, o které mají majitelé nemovitostí zájem a následně by města a obce musela zřizovat ubytování pro ty v tzv. zaviněné nouzi……takový systém by byl v rozporu s morálkou a lidskými právy.

Úsvit přímé demokracie vedený Tomiem Okamurou před třemi lety navrhoval, aby příjemcem sociální podpory nebyly lidé v nouzi,  ale přímo obce. Tyto finanční prostředky by obce následně používaly k zajištění sociálního bydlení.

ODS chtěla problematiku sociálního bydlení řešit skrze obnovení veřejné služby, kterou kdysi ukončil Ústavní soud, aby následně v roce 2017 veřejná služba díky aktivitám kabinetu Bohuslava Sobotky spatřila světlo světa.

Komunisté byli pro státní podporu výstavby startovacích a sociálních bytů formou družstevního vlastnictví. Zároveň také většina stran podporovala výstavbu domů sociálního bydlení. ODS naopak výstavbu nových sociálních bytů nepodporovala kvůli nebezpečí vzniku nových ghett a doporučovala využití stávajícího bytového fondu

 Obce by měly mít povinnost zajistit dostatečně velký počet sociálních bytů pro každého člověka v nouzi. 

Babišovo ANO 2011 ještě před volbami v roce 2013 říkalo, že: “základní myšlenkou v problematice bytové politiky je skutečnost, že garantem práva na bydlení je stát a ten by měl toto právo realizovat prostřednictvím obcí“. KDU-ČSL k tomu přistupovala podobně. 

Pokud se však nad touto povinností zamyslíme, zjistíme, že i tento návrh má své mouchy. Obce sociální bydlení nejčastěji zajišťovaly mladým rodinám, zdravotně postiženým, či starým lidem, ale na jinou “klientelu” se zaměřovaly jen velmi zřídka.

Obce by se proto v takové povinnosti zajistit dostatečně velký počet sociálních bytů pro každého člověka v nouzi měly zaměřit kromě zdravotně postižených, starých lidí a mladých rodin také na sociální bydlení pro lidi ohrožené bezdomovectvím či etnické menšiny……..

Obce by neměly vytvářením sociálního bydlení vytvářet další nová ghetta. Nemělo by docházet k faktickému vyloučení nízkopříjmových a romských spoluobčanů. Není důležité pouze vytvářet povinnost obcí k zajištění sociálního bydlení, ale mnohem důležitější je také sledovat další parametry obecních programů pro sociální bydlení.

Pravicové strany na sociální bydlení pohlížejí trochu populisticky. Říkají, že stát má zajistit podmínky, aby si člověk mohl na své bydlení vydělat. To je sice pravda, ale jsou skutečně lidé v nejrůznějších dlouhodobých životních situacích, kdy si na bydlení vydělat nemohou. V takovém případě zamýšlená daňová zvýhodnění na bydlení jsou nepraktickým a diskriminačním řešením pro ty, kdo pracovat nemohou z objektivních důvodů a jsou v tíživé sociální situaci. ODS ve svých předvolebních plánech nabízí mladým lidem v oblasti bydlení celoživotní zadlužení.

Bude se nově vytvořená vláda zajímat o celkové, kompletní řešení situace kolem sociálně slabých spoluobčanů, nebo se vrhne jen a pouze na řešení příspěvku na bydlení? Dá se Česká republika na cestu boje s chudobou?