Alexander van der Bellen: “EU je výsledkem šťastné kombinace mnoha unikátních okolností”

Rakouský prezident Alexander van der Bellen 14. února 2017 v odpoledních hodinách pronesl na plénu Evropského parlamentu slavnostní projev, za který se Rakušané rozhodně nemusejí stydět.

Když člověk poslouchá nejvýše postaveného politika z Vídně, přistihne se nad lítostí, že neexistuje Rakousko-Uhersko, protože právě v tento okamžik by zahraniční politik hovořil také za Čechy, kteří by se posléze nemuseli stydět za vystoupení Miloše Zemana. Nedávný vítěz prezidentských voleb na půdě Evropské unie ukázal, že je správnou volbou nejen pro dnešek, ale především pro zítřek.

Na začátku svého proslovu zcela správně rakouský politik zdůraznil své rodinné kořeny sahající do ruských vod. Ukázal tím, že právě on, Alexander van der Bellen je osobou povolanou vzhledem k posuzování problematiky uprchlíků a vůbec všech nejrůznějších témat, jež Bruselem šumí, a na která například pražská vláda není schopna odpovědět adekvátně tak, jak by měla.

Evropská unie je výsledkem šťastné kombinace mnoha unikátních okolností, a proto bychom se k ní neměli obracet zády. Mnohem jednodušší je bořit, než stavět….mnoho věcí je možné dosáhnout jen na základě vzájemné spolupráce, ovšem Brusel by neměl zapomenout na svou mravní povinnost uchovat evropské dědictví neporušené a nikoli zkažené neúctou zapomínající na lidská práva a pomoci těm nejohroženějším. Proslov rakouského prezidenta byl pohlazením po duši. Proto není divu, že přítomní europoslanci tleskali Bellenovi ve stoje. Ovace si tento politik bezpochyby zasloužil. 

Podívejme se nyní na volný překlad Bellenova proslovu v prostorách Evropského parlamentu.

Volný překlad proslovu rakouského prezidenta Dr. Alexandera Van der Bellena v Evropském parlamentu:

Vážený pane prezidente, vážení členové Evropského parlamentu,

je mi potěšením a ctí, že Vás tady všechny dnes vidím. Děkuji Vám, pane prezidente, za poskytnutí této příležitosti. Je pro mě důležité zahájit svůj první projev v zahraničí právě zde v Evropském parlamentu.

Zde v Evropském parlamentu se obracím k Vám, ale také k pěti stům milionům Evropanům. Dovolte prosím, abych v proslovu pokračoval v němčině.

Pane prezidente, dámy a pánové,

krátce k mé osobě, protože se domnívám, že to má symbolický význam pro rozvoj Evropy. Moje matka byla Estonka a hovořila třemi jazyky: estonsky, rusky a německy. Můj otec byl z kulturního hlediska Rusem, ale etnicky byl Západoevropanem. Mluvil rusky, německy, estonsky a anglicky. Jeho rodiče emigrovali v 18. století z Holandska do Ruska. A ve své nové zemi byli úspěšní.

Narodil jsem se ve Vídni a vyrůstal jsem na vesnici v tyrolských horách. Pracoval jsem na univerzitách a výzkumných ústavech v Německu a Rakousku a hovořím anglicky, německy a dialektem mojí rodné vesnice, kterému většina ostatních lidí nerozumí. Kdo nevěří – pro německy mluvící – prosím přeložte to: “Feard isch wia nacht”, znamená to: “Minulý rok je jako včera”.

Mohl bych tedy říci, etnicky a kulturně jsem Rakušanem a dítětem Evropy. Na tom dnes není nic zvláštního. V blízké budoucnosti budeme ve shodě s evropským průměrem, pokud nepromarníme budoucnost a nebudeme ji brát na lehkou váhu. Jsem něco jako výsledek šťastné kombinace mnoha unikátních okolností. A to je pro mě také sjednocená Evropa ve svých nejjasnějších časech: úspěšná kombinace výjimečných okolností. Bohužel je to třeba mít na paměti právě v těchto dnech vzhledem k rétorice zatracující Evropskou unii, jež se poslední dobou stala módním hitem.

Člověk by se měl rozhodnout mezi láskou k vlasti – domovině(otčině) na jedné straně a láskou k Evropě na straně druhé. Mezi zranitelností vlastních lidí a těch druhých. Mezi zájmy vlastních lidí a těch ostatních. Domnívám se, že tato možnost buď/anebo je zavádějící. Můžeme milovat svou vlast a evropskou myšlenku. Můžeme pomoci našim krajanům i lidem ze zahraničí. Můžeme využít sami sebe ve prospěch ostatních.

To všechno se navzájem nevylučuje, naopak mám na mysli: je to vzájemná závislost, jsme na sobě vzájemně závislí, potřebujeme se navzájem. Evropa je kontinent a nikoli možnost buď/anebo. To nás činí jedinečnými na tomto světě.

Naše společná budoucnost je přímo vázána na budoucí roli Evropy ve světě. Proto budoucnost EU a budoucnost evropské demokracie byly ústředním motivem a společně s upřímnými obavami se staly součástí mé prezidentské kampaně při volbách v Rakousku. Poslední volby jsme vyhráli, protože jsme dali jasně najevo proevropský postoj. Říkám Vám to proto, protože chci, abyste věděli, že všechny proevropské síly jsou povzbudivé a poskytují důvěru. Je možné vyhrát s odhodláním křišťálově čistých voleb v Evropské unii. Zejména velmi mladí voliči – v Rakousku mohou lidé volit od svých 16 let – nechtějí ohrozit svou budoucnost ohroženou Evropskou unií. To samé cítí lidé ve věku od 30 let výše. Moje zvolení prezidentem 4. prosince 2016 bylo jasným odmítnutím narůstajícího nacionalismu protekcionismu, svůdného a zjednodušujícího populismu.

Je to moje přesvědčení, že porušování lidské důstojnosti, odmítnutí všech cizinců, omezení základních práv a svobod, nové zdí a starý nacionalismus nevyřeší žádný problém. Naopak se těmito cestami vytváří problémy nové. To není žádná předpověď , ale spíše uvědomění si bolestných zkušeností z první poloviny 20. století, které nás poučili, nebo spíše nás měli poučit.

Takže, podívejme se dopředu. Dodržování zákonů a našich společných evropských hodnot je předpokladem pro řešení mnoha nových výzev. Dojde-li dnes k rozhodnutí, potom to v mých očích není na národní, nebo mezinárodní úrovni. Věříme, že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv? Vzpomínáte si? To je první článek Všeobecné deklarace lidských práv.

Za několik dnů slavíme šedesáté výročí dnešní Evropské unie. Posledních šedesát let je úspěšných – bohužel pro ty, kteří hledají cestu z Evropské unie, než pro ty, kteří chtějí zůstat uvnitř. V příštím roce si připomínáme sté výročí konce 1. světové války, invazi Hitlera do Rakouska před osmdesáti lety a události Pražského jara před padesáti lety. Pojďme společně zajistit, že nejen věnce budou položeny, ale že také evropské povědomí bude posíleno.

Evropská unie je úspěšným projektem otevřené demokratické společnosti, svobody, lidských práv, prosperity a odpovědnosti. Sjednocená Evropa je výsledkem unikátní civilizační síly. Vytvořili jsme tento mírem protknutý projekt skrze vzájemnou spolupráci a respekt. Na civilizaci, které jsme dosáhli, bychom měli být hrdí a neměli bychom ji zatracovat. Bylo jí dosaženo na základě společného úsilí míru, jež přivedlo Evropu k prosperitě a rozkvětu. Jednotlivé, izolované státy by takového výsledku nedosáhly.

Jednoduchou pravdou je, že jme silnějšími pokud jsme spolu, než když jednáme samostatně. Pokud bychom zapomněli na tuto jednoduchou pravdu, zapomněli bychom na to, kým jsme. Při pohledu zvenčí, jiné státy – ať už se jedná o východní sousedy, nebo území na druhé straně Atlantiku – vidí Evropu výnosnější, pokud je Unie rozdělena. Myslím, že je zbytečné si stěžovat. Skutečný politik musí očekávat, že některé třetí země se budou snažit oslabit evropskou vyjednávající pozici. Čistá vyjednávací pozice je triviální věcí pro jednotný evropský stát, než pro malou zemi. Proto je v zájmu každého členského státu Unie, aby se zabránilo recidivě do bývalých malých států.

V němčině existuje pohádka “Jak Honza ke štěstí přišel”, ve které mladý muž má hroudu zlata, zatímco zpočátku měl jen koně, pak krávy, atd…..A nakonec vše vymění za kámen, zatímco je rozhodnut, že získal hodně. To samozřejmě není pro něj příliš chytré, ale my jsme v Evropě těsně před bodem, ve kterém emoce jsou důležitější než rozum. Pojďme nás nepřesvědčit, že by bylo dobré řešení, kdybychom vyměnili sílu našeho velkého evropského společenství za mnohem menší sílu údajné národní suverenity. Na konci by to byla totiž ztráta pro nás všechny.

Ale na rozdíl od slabé vyjednávací pozice, ve které by nás regrese jednotlivých evropských států vzala s sebou, zkusme se ptát: kterou z velkých věcí  by mohly vyjednávat jednotlivé státy? Co můžeme skutečně řešit lépe jako jednotlivé státy? Všechny hlavní výzvy, ať už jde o uprchlíky a migraci, změnu klimatu a energetickou politiku, nezaměstnanost a chudobu, války a mír, násilí a teror, nebo digitální transformaci. Všechny tyto problémy je třeba řešit jako jednotlivé státy? Nenuťte mě k smíchu. Tohle všechno je možné dělat pouze společně.

A kdo, když ne evropské společenství bude moci zajistit, aby globální korporace nezneužívaly své tržní síly? A na závěr: Kdo, když ne Evropská unie, urči nová pravidla hry s Facebookem, Googlem, Microsoftem? Rakousko nemůže být samo. Pochybuji, že Německo může být samo. Jen společně jsme silní a společně bude náš hlas skutečně slyšet.

Pouze společně můžeme pracovat na Evropě, kde lidská práva, svoboda a respekt mají šanci na život a kde existuje respekt k disentu a bezpečnost, prosperita a sociální smír . Ale musíme na tom všem společně pracovat. Evropská unie je neúplná a zranitelná. Když 28 vyspělých demokracií začne psát scénář pro společný život, pak takový proces nemůže být jednoduchý, nebo později dokonce nekontroverzní. Nepochybujte o tom, jak snadné je zasít sváry. Nechápejte mě špatně. Byl jsem vědec a přínosem bylo mít pochybnosti. Samozřejmě máte právo status quo neustále se ptát, neustále něco vyvíjet. Důležité je, že nesmíme pochybovat o důvěře. Pouze důvěra nám umožňuje věřit, že zlepšení jsou možná.

Dámy a pánové,

my, občané a občanky rozhodneme směr, kterým se Evropa vydá. Také rozhodneme, jak bude naše Evropa vypadat a jakým způsobem bude vnímána po celém světě a jaký obraz bude navržen pro Evropu. Věřím ve společnou, silnou Evropu se základními hodnotami lidských práv, svobody, rovnosti a bratrství – solidaritu – měl bych dnes také řici. Evropu, kde ústavní základy našich demokracií jsou ukotveny, kde je změna klimatu brána vážně a kde alternativní zprávy jsou velmi dobře rozlišovány od pravdy a jsou označené za falešná fakta. Ano, věřím v Evropu, která může být modelem pro celý svět se svými základními ústavními hodnotami. Můžeme a musíme jít příkladem jako model pro celý svět. Můžeme ukázat, že naše evropské hodnoty jsou neobchodovatelné.

Dámy a pánové,

ve svém inauguračním projevu v rakouském parlamentu jsem se obrátil přímo k nejmladší generaci. Dovolte mi, aby zde zopakoval slova k nejmladší generaci mezi námi, k budoucnosti Evropy:

Vy, kteří jste nyní na začátku své cesty.
Vy, kdo chodíte do školky.
Vy, kteří jste poprvé navštívili školu.
Vy, co jste získali znalosti nutné k získání zaměstnání, nebo vy co jste se zapsali na univerzitě.
Jste to vy, kdo znovu vybuduje tento svět.
Jste to vy, kdo znovu vybuduje tuto Evropu.
A my Vás potřebujeme.
Vaši vášeň.
Vaše nápady.
Váš respekt a vaši opozici.
Váš talent.
A v neposlední řadě vaše sebevědomí.
Takže s Vámi bude tato Evropa vytvořena.
Společně můžeme všichni – mladí i staří – převzít výzvy, které leží před námi. My starší nemůžeme dovolit, aby Evropa byla chlapcům odcizena. Už jenom proto, že obnovit to, co jednou bylo zničeno, je únavné a časově náročné. Trvá několik minut, než strom spadne na zem, ale trvá několik desetiletí, než znovu vyroste do své předchozí výšky. Nenechme si vzít naši důvěru a víru. Evropská myšlenka je skvělá. Je jedinečná. Stojí za to všechno úsilí.

Dámy a pánové,

dovolte, abych ukončil můj proslov sentimentální anekdotou. Nedávno jsem četl skotskou detektivku “Nastaveno v temnotě”. Název tohoto titulu pochází z básničky Sarah Williamsové. Čtyři řádky této básně vypadají následovně: “I když moje duše zůstává ve tmě, bude stoupat v dokonalém světle, miloval jsem hvězdy příliš laskavě, byl jsem plný strachu z noci.” Věřte tomu nebo ne, ale najednou mě to napadlo: to jsou hvězdy vlajky Evropské unie! Mohl bych přeformulovat a vložit následující dva řádky: “Mám rád tyto hvězdy příliš laskavě ze strachu před nocí – nebo jsem plný strachu z další krize. “

Děkuji Vám za pozornost