Netanjahu se rozhodl při vyvlastňování pozemků k okrádání Palestinců

Izraelští vládní politici s úspěšností sobě vlastní dokazují, že Izrael není demokracií. S novými vládními návrhy na vyvlastnění území pod izraelskými osadami na Západním břehu Jordánu dochází ke zpochybnění základního principu demokratických režimů, kdy nikdo nemůže druhému svévolně sebrat to, co vlastní a co mu náležitě patří. 

Nový zákon, jehož literu nedávno izraelští zákonodárci odsouhlasili, doslova za bílého dne porušuje mezinárodní právo. Jen tak z ničeho nic umožňuje židovským osadníkům zůstat ve svých domovech na osadách násilně vybudovaných na palestinském půdním fondu, zatímco původní vlastníky polí, luk, hájů s úrodnými stromy, jímž byl jejich majetek zabrán, odsouvá do pozice okradených. Práva několika stovek tisíců jsou porušována, zatímco ti, jež proti zákonu okupovali, dostávají právní jistoty, proti kterým zcela správně vystupuje izraelská opozice v Knessetu.

Kolem nové legislativy díky nejrůznějším titulkům v novinách vznikají nejrůznější nedorozumění a hlasitý chaos začínající například v oficiálním pojmenování, kdy se krajně pravicoví politici se svými politickými stranami snaží maskovat účel celého mediálně vděčného tématu. Místo slovíčkaření s “Regularizačním zákonem” by se spíše hodilo vše nazvat tak, jak je tomu ve skutečnosti. Likud společně s dalšími koaličními partnery odsouhlasil “Vyvlastňovací zákon”, kde svévole společně s protiprávními jednáními získává punc něčeho správného. Možná ještě přiléhavější by bylo nazvat nové paragrafy jako “Zlodějský zákon”, protože politické nápady umožňují zpětně vyvlastnit půdu na zabraném a ukradeném území, na jehož plochách se nyní rozprostírají izraelské příbytky, zatímco původní obyvatelé byli vyhnáni ven, pryč do nehostinného prostředí panujícího apartheidu.

Izraelští okupanti sice delší dobu obývají palestinská území, ale vzpomínaný zákon překračuje čáru, kterou se předtím oficiálně snažil zakrývat, aby okolí nemohlo poukazovat na to, že Stát Izrael není demokracií, ale diktaturou náboženského a etnického ultranacionalismu odmítajícího základní stavební kameny demokracie. Doposud každý, kdo kritizoval izraelskou politiku a poukazoval na nezákonnost nejrůznějších kroků býval z oficiálních míst Tel Avivu označován za antisemitu, čemuž napomáhaly taktéž organizace umístěné v izraelské diaspoře, jakou je v Česku například Federace židovských obcí, jež každým rokem sepisuje politicky ovlivněný seznam antisemitů a projevů antisemitismu uprostřed jednoho středoevropského státu.

Izraelská vláda společně se svými koaličními společníky rozhodovali o území, k jehož statusu se nemohou v Knessetu vyjádřit především Arabové jako takoví. Opět se rozhodovalo o nich bez nich. Bývalí premiéři a předsedové Likudu Nemachem Begin a Jicchak Šamir zcela správně dodávají, že pokud chtějí politici v Knessetu rozhodovat co bude s okupovanými územími, měli by nejdříve stejní politici umožnit Arabům podílet se na hlasování v Knessetu. Begin také jednohlasně dodává, že schválený zákon bude ostudou izraelského zákonodárství, kdy současné ambice mohou přivést Izrael k Mezinárodnímu trestnímu soudu.

Tel Aviv nenabízí Palestincům z okupovaných oblastí občanství………místo toho volí nástroje represe, aby se později Netanjahu podivoval nad tím, jak roste aktivita palestinských ultranacionalistických uskupení. Situace se díky tomu stane ještě více chaotičtější, než je tomu dnes.

Generální prokurátor Avichaj Mandelblit prohlásil, že v případě, že zákon bude napadnut u soudu, nebude novou legislativu bránit proti argumentům, že přijaté paragrafy odporují Čtvrté ženevské konvenci.  Oproti tomu například ultranacionalismem políbený ministr spravedlnosti z politické strany Židovský domov vehementně “okrádací” zákon podporuje a dokonce v osobně přesvědčoval některé své kolegy o kladech práva zabrat značnou část Západního břehu Jordánu. V nejhorším by člen extrémisticky zaměřeného kabinetu najal soukromého právníka, jež by Izrael právně obhajoval před mezinárodními organizacemi.

Podle informací nevládní organizace Peace Now nová legislativa umožní zpětnou legalizaci až padesáti tří izraelských osad, jež byly doposud považovány za ilegální a neslučitelné s mezinárodním, ale také národním izraelským právem

Osady Ofra, Eli, Netiv Ha’avot, Kochav ha-Šachar, Mitzpe Kramim, Alon Moreh, Ma’aleh Mikhmash a řada dalších díky tomu budou vymaněny z doposud nařízených demolic. Díky novému zákonu bude možné s jakoukoli novou osadou zabrat oficiálně další nová území. Tímto činem je nenávratně poškozena šance na uzavření dohod umožňujících vznik Palestiny jako rovnocenného státu v sousedství Izraele.

Podle nového zákona palestinští vlastníci půdy v případě vyvlastnění dostanou na výběr mezi přidělením alternativního pozemku, nebo vyplacení roční platby ve výši 125 procent hodnoty země, kterou předtím stanovil hodnotící výbor. Ceny pozemků jsou nevyhovující a neodpovídají skutečným hodnotám. Díky tomu dochází k obírání a okrádání palestinských majitelů pozemků, jež se zabavením půdy přijdou o možnost živit se zemědělstvím, nebo bydlet v domě, ve kterém palestinská rodina žila po celé generace.

Vyvlastňovací zákon rozděluje nejen izraelskou, ale také celou židovskou komunitu. Odmítavě se k věci staví například představitelé americké židovské komunity. Rabín Rick Jacobs z Unie pro reformní judaismus v jednom svém vyjádření k věci dodává: “Jsme sklíčeni, dotčeni, ale bohužel nejsme překvapeni, že vláda premiéra Netanjahua hlasovala pro legalizaci ilegálních izraelských osad, které jsou postavené na soukromém vlastnictví palestinských území.

Premiér Benjamin Netanjahu včera ukázal jak moc je slabým, když je veřejně konfrontován svými politickými soupeři, jakým je například ministr školství……snadno podlehne tlaku a hrozbám, zatímco na Palestince bez problémů zaútočí, protože ti, jež nemohou volit, nejsou pro šéfa Likudu důležití a potřební.

S postupem izraelské vlády nesouhlasí také Spojené království. Stejně tak se zachovalo Jordánsko, Turecko, Francie, Irsko, Švédsko, Finsko a mnoho dalších států světa. Jordánský ministr informací Mohammed al-Mumani považuje zcela správně nový zákon za provokaci a překážku v dalších rozhovorech a jednání mezi dvěma nesvářenými stranami izraelsko – palestinského konfliktu, ve kterém Izrael zneužívá svou moc a porušuje tím mezinárodní právo. Odmítavě se k novému zákonu staví také Evropská unie, která kvůli rozhodnutím telavivských vládních politiků odložila summit mezi EU a Izraelem původně plánovaný na 28. února 2017.

Možná by nebylo od věci, pokud by Brusel zauvažoval nad sankcemi, jež by mohly Netanjahův kabinet přivést k rozumu. Izraelská vláda nemá právo stavět dalších 6 000 bytových jednotek izraelských osadníků na Západním břehu Jordánu a ve Východním Jeruzalémě. Svět by měl konečně věci nazývat pravými jmény. Izraelská společnost se nalézá mezi dvěma póly, kde na jedné straně stojí neofašizující politici, někteří radikální rabíni a ultranacionalisté, zatímco na té druhé je větší strana demokraticky smýšlejících a požadujících ukončení politiky nenávisti vůči palestinským sousedům.

Izraeli a izraelské společnosti by prospělo, pokud by celá záležitost skončila u Mezinárodního trestního soudu……snad tehdy by si politici uvědomili, že budoucnost patří politice smíru, porozumění, tolerance a právu, ve kterém soukromé vlastnictví je nedotknutelným grálem, na nějž by nikdo neměl sahat.