Před 18 lety Zemanova vláda schválila miliardu na pomoc kosovským uprchlíkům

Zemanovo odmítání uprchlíků a islámu je stejně tragikomické, jako prohlášení v Lidovkách před více jak deseti lety, kdy tvrdil, že odchází z politiky, protože nechce být jako Ruml. Účelový demagog z Hradu velmi dobře ví, co chtějí slyšet neofašistické a ultranacionálně zaměřené luhy a háje, a proto milovník Becherovky sází jednu xenofobní perlu za druhou, i když ve své politické kariéře jednal úplně jinak, než se v současnosti může zdát.

11. dubna 1999 česká vláda pod vedením Miloše Zemana schválila vyčlenění jedné miliardy korun na humanitární pomoc kosovským uprchlíkům, protože se tehdy Balkánem proháněla nelítostná válka, před kterou Kosované prchali do okolních států a večerní zprávy ve vzdálené Praze se plnily krutými informacemi o válečných zvěrstvech, kterých se dopouštěly jak specializované útvary kosovských milicionářů, tak srbští vojáci, jež si nebrali servítky s nějakým dodržováním lidských práv, natož s nějakým vedením ohleduplné války vůči místním civilistům.

Zdroj: Úřad vlády ČR

Zemanův kabinet před téměř osmnácti lety jednal naprosto správně a vůbec se nepozastavoval se nad nějakým islámem, nebo odlišnou kulturou. Lidé potřebovali pomoct a demokratická vláda demokratického státu tuto pomoc nabídla a bez problému vyčlenila část peněz ze státního rozpočtu na bohulibé účely. Kupodivu žádná média, natož nějací konvičkové, nebo okamurové tenkrát nekřičeli a nepoukazovali na islamizaci, protože tak jako dnes, k žádné islamizaci nedocházelo.

Značná část z vyhrazené miliardy sloužila k převozu kosovských uprchlíků do České republiky a jejich dočasnému ubytování v prostorách Správy uprchlických zařízení, jež si pro tyto účely dokonce pronajala od nejrůznějších podnikatelů místnosti, ve kterých mohli nově příchozí najít místo k poklidnému přečkání nešťastných událostí ve své domovině.

Kosovanům bylo tenkrát nabídnuto, že mohou v zemi zůstat a dokonce požádat o standardní azyl, což někteří skutečně udělali. Těm, kdo se přeci jen rozhodli po krátkém pobytu v Česku vrátit zpátky do Kosova, bylo nabídnuto, že se mohou na speciální povolenku zase vrátit do České republiky, kam mohou přijet i se svou rodinou, jež zanechali ve válce zbídačené krajině. Byl to skvělý postoj, na který můžeme být jako Češi právem hrdi, protože právě v milosrdenství se ukrývá evropská identita, pro kterou by měla být lidská práva a nedotknutelnost lidských životů základní hodnotou.

Statistiky UNICEFu z roku 1999 jasně ukazovaly, o jak nebezpečnou situaci se jedná. Mimo své domovy v okolí ostatních států přebývalo na 665 520 uprchlíků. Česká republika měla tehdy v plánu přijmout maximálně 5 000 uprchlíků. Nakonec sem v několika vlnách přišlo na 824 Kosovanů ubytovaných v nejrůznějších zařízeních po celé zemi. Podle průzkumu z roku 1999 byli čtyři lidé z deseti přesvědčeni o tom, že Česká republika měla přijmout větší počet uprchlíků z Kosova, než kolik jich bylo ve skutečnosti přijato a dokonce třetina dotázaných odpověděla, že by jim nevadilo bydlet v blízkosti azylového zařízení, ve kterém by kosovští uprchlíci byli ubytováni.

Celkem v roce 1999 o udělení azylu požádalo na 7 220 uprchlíků, zatímco samotný azyl byl uznán jen u necelého procenta žadatelů, což  v řeči čísel představovalo 79 azylantů. Výše uvedených 824 Kosovanů zde pobývalo dočasně a do své domoviny se následně vrátili. V roce 1999 skrze české hranice bez dokladů, nebo bez víz přešlo podle statistik na 32 325 lidí, což bylo o 12 347 osob méně, než v předchozím roce.  Kupodivu k žádné davové hysterii vůbec tehdy nedošlo, zatímco dnes za minimálních počtů ve statistikách se odehrává demagogie, kam se podíváte.

Zdroj: Ministerstvo vnitra

Většině žádostem o azyl nebylo tehdy vyhověno, přesto, že žadatelů bylo několik tisíc. Opět je zajímavé, že se tenkrát média nehroutila nad uprchlíky a jejich náboženskému přesvědčení, jako je tomu dnes. Nepsalo se o uprchlické krizi, a dokonce se novináři na tiskové konferenci ptali, zda denní sazba na jednoho kosovského uprchlíka 350 korun není málo.

Zdroj: Úřad vlády ČR

Tehdejší mluvčí Zemanovy vlády na takové dotazy kontroval: “Čili rádi bychom, teď řeknu, postavili uprchlické tábory v Albánii, řekněme pro 100 000 uprchlíků, ale jako země o velikosti České republiky, o hospodářském potenciálu České republiky, my na to prostě nemáme, taková je realita.” Dnes by neofašizoidní kruhy kolem Hradu považovaly takové tvrzení za sluníčkaření a účelově chovající se Zeman by Libora Roučka pokládal v médiích za blázna, nebo dokonce nečecha útočícího proti vlastenectví.

Miloš Zeman, který dnes vyvolává a živí nenávistné názory a nepřímo podněcuje absolventy vysoké školy života, jak si radikálové a přátelé neofašismu také říkají, k nesnášenlivosti vůči uprchlíkům a vytváři rovnítka “uprchlík=terorista”, zatímco před přibližně osmnácti lety uprchlíkům pomáhal a vyčlenil pro ně ze státního rozpočtu nemalé prostředky. Exdůchodce z Vysočiny se chová přesně tak, odpovídal naturelu těch, do by jej měli volit. Možná máme štěstí, že není nacismus jako za dob Adolfa Hitlera, protože by možná Miloš Zeman v televizi hajloval, nebo bez okolků by do rozhlasových mikrofonů opakoval, že pan Hitler je džentlemen.