Před 24 lety úspěšně proběhla měnová reforma. S návrhy bankovek měli problémy někteří nacionalisté

S únorem 1993 přichází měnová odluka, kdy s novým státem, Českou a Slovenskou republikou, přichází čas na oddělené měny a rozdělení federální měnové unie do dvou nově vzniklých státních útvarů. Bylo to poměrně hektické období, o kterém tehdejší média referovala po svém. Zatímco některá vyvolávala chaos a ideově vytahovala z pod zásuvky událostí z let 1953, jiná veřejnost uklidňovala a pokoušela se čtenářům poskytovat celkem užitečné informace. 

Občané nové České republiky si začátkem února 1993 mohli vyměnit maximálně 4000 československých korun na osobu, osoby mladší 18 let pak jen 1000 Kčs. Duch minulosti, zpackané měnové reformy komunistů eskalující ve zbídačenou ekonomiku i osudy Čechoslováků se potuloval v mysli mnoha lidí. Tvůrci měnové odluky a zavedení nové měny se obávali celospolečenské nedůvěry veřejnosti k nově přicházející měně. I proto s dostatečným předstihem ladili zodpovědné osoby noty, ve kterých se přemýšlelo především o počtu dnů potřebných pro výměnu bankovek, možnosti souběhu platnosti staré československé a nové české měny, ale také výši maximální částky, kterou by občané mohli najednou v předem určených institucích směnit za nové.

 Zvláště starší generace by mohla svými poznámkami vyvolat neklid, na který média zareagují takříkajíc po svém a poté by jakékoli snahy politiků o uklidnění situace byly k ničemu.

Kvůli duchu minulosti se přemýšlelo o provizorním vydání nové emise bankovek s omezenou platností, nebo okolkování těch současných platidel. Po horečnaté diskusi nakonec zvítězil kolek. Jeho tiskem byl pověřena kolumbijská pobočka britské tiskárny Thomas De La Rue. Koho by dnes napadlo, že počáteční okamžiky nové měny provází organizace až z dalekého jihoamerického státu……obrovská vzdálenost až za oceánem byla vybrána naschvál kvůli utajení. Vláda nechtěla, aby veřejnost s předstihem tušila, že se chystá měnová odluka, natož nějaké kolky vyrábějící například z obyčejné pětistovky něco přechodného, dočasně existujícího. Ovšem veřejnost již od února 1991 velmi dobře věděla, že vláda počítá s vydáním nové podoby federálních bankovek……..i když se za zavřenými dveřmi šuškalo o české a slovenské koruně.

Kolková anabáze byla tak trošku výstřelem do neznáma. Připravovala se totiž už od poloviny roku 1992, kdy se ještě ani se stoprocentní jistotou nevědělo, zda k nějaké měnové reformě vůbec dojde. Naštěstí zvítězilo kolkování, a tak složité úsilí nevyšlo vniveč. Původně se s měnovou odlukou počítalo až v červenci, ovšem díky sílícím snahám a přáním o oslabení slovenské měny se rozhodli v ČNB odstartovat výměnu o pět měsíců dříve. Kvůli zahraniční nedůvěře se totiž nebezpečně snižovaly devizové rezervy Česka, a kdyby nedošlo k odluce na začátku roku, mohlo by dojít k vážným finančním potížím. Únorový termín byl pro Slovensko i Česko výhodný.

Lidé mohli mezi 4. až 7. únorem 1993 na čtyřech tisících místech v České spořitelně a na  České poště vyměňovat starou měnu za tu s kolky. Podnikatelé mohli výměnu zahájit v prostorách Komerční banky.

Celkem bylo objednáno kolků v bankovkové hodnotě 72 miliard Kč (40 milionů kusů pro tisícovky, 50 milionů pro pětistovky a 70 milionů pro stovky. (konkrétně se jednalo o bankovky v nominální hodnotě 100 Kčs vzoru 1961, 500 Kčs vz. 1973 a 1000 Kčs vz. 1985, na Slovensku byly navíc kolkovány ještě bankovky 20 Kčs vzoru 1988 a 50 Kčs vz. 1987).

Objednané “zboží” do Prahy dorazilo leteckou cestou v celkem čtyři sta bednách. Nebylo by to Česko, kdyby se něco nerozkecalo……..v počátcích rozvážení kolků do Komerční banky věc praskla a média začala z ničeho nic zpívat následující den o dovezených kolcích a jejich nalepování v prostorách Komerční banky.

Úřady se obávaly nedostatku okolkovaných peněz, a proto raději urychleně opatřily kolkem dodatečně další tisícovky v celkové hodnotě 20 miliard a také dvacetikoruny. Podnikatelům nechala ČNB dodatečně u Victoria Security Printing vytisknout 6 milionů kusů pokladních stvrzenek po 2000 Kčs a 5000 Kčs. Dokonce se uvažovalo o vydání pokladní stvrzenky o hodnotě 1000 Kčs, ale od toho se upustilo již v době příprav.

Pokladní potvrzenky byly vytištěny ještě dříve, než ČNB dostala zákonnou možnost tyto cenné papíry vydávat. Stalo se tak 18. ledna 1993. Oprávnění k jejich emisi bankéři dostali od státu až dodatečně ze schválených zákonů. Nakonec se ukázalo, že pokladní potvrzenky není potřeba, protože na trhu existovalo dostatečné množství okolkovaných a posléze vytištěných bankovek. K použití pokladních potvrzenek došlo především na Ostravsku. Většina z vytištěných potvrzenek putovala zpátky do ČNB, kde byla znehodnocena a zničena. V přibližně stejném okamžiku se tiskly nové bankovky v britské tiskárně cenin. Jednalo se zejména o bankovky v hodnotě 50, 100 a 500 korun.

Šest dní před výměnou vystoupil v televizi premiér a další představitelé například ČNB a k veřejnosti promluvili o měnové odluce, kdy v noci ze 7. na 8. února 1993 přestaly platit staré bankovky a začaly platit nové. Z Anglie, kde se nové české bankovky tiskly, bylo přivezeno na 170 tun nového platidla. V Německu a Kanadě se razily mince. Odtud bylo dovezeno na dva tisíce tun mincí. Těsně před odlukou bylo v obou státech oběživa v hodnotě kolem 100 miliard, což představovalo asi 350 milionů kusů bankovek a přes 3 miliardy kusů mincí.

Zábavné jsou zejména některé komentáře k novému vzhledu bankovek, kdy čecháčkovský nacionalismus dával jasně najevo svou existenci.

V tisku a zejména televizi se s postupem času vedla diskuse o vzhledu nové měny. Veřejná soutěž zabývající se novým grafickým návrhem federálních bankovek byla vyhlášena již v únoru 1991. Zúčastnilo se jí na 11 grafiků. V červnu 1991 byla soutěž vyhodnocena a do finální verze soutěžení o nejlepší verzi grafického návrhu bankovek postoupili Bruna, Bubák a Strnad, který byl do projektu přizván dodatečně. V říjnu 1991 byla soutěž ukončena a tvorba nových federálních bankovek byla svěřena komisí expertů Kulhánkovi, Brunovi, Bubákovi a Strnadovi, kdy ze čtyř návrhů bude následně vybrán ten vítězný.

Stalo se tak v lednu 1992, kdy byl vybrán Kulhánek, jehož grafiky se odborníkům líbily nejvíce. Bubákovy návrhy byly později použity později na slovenské bankovky. 24. února 1992 rozhodla o realizaci Kulhánkova návrhu dvoustovky a 19. března téhož roku následovala smlouva na tvorbu tisícikoruny. Na grafickém návrhu typograficky spolupracoval profesor Jan Solpera z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Nové bankovky vytiskla Státní tiskárna cenin v Praze za použití barev švýcarské firmy SICPA v Lausanne na papír francouzské firmy Arjo Wiggins z Paříže.

Vraťme se ale zpátky k nacionalismu a novým bankovkám z Kulhánkovy dílny. První bankovka Koruny české spatřila světlo světa 8. února 1993. Jednalo se o 200 Kč, nad jejíž podobou se vedla v tisku, ale také v televizi celkem velká diskuse, kdy se některým lidem nelíbil vzhled Učitele národů, jež některým nacionalistům připomínal “německý styl”.

V tehdejším tisku jste se mohli setkat s odbornými názory na Kulhánkovu práci, kdy je na bankovce České republiky viditelný jakoby německý styl, místo dokonalého češství. To samo bylo docela komické, pokud si uvědomíte, že barvy, dokonce ani papír kritizované bankovky nemá s českým nic společného. Přitom Komenský se na českých platidlech v naší historii vyskytuje hned několikrát. Poprvé na pětikorunové státovce z 28.9.1922 a dále na 20korunové bankovce z 1.10.1988.

Jak by novou bankovku komentovali dnešní čecháčkovští neofašisté? Možná by měli podobné názory a třeba by měli silné námitky na padesátikorunu s Anežkou Českou a šátkem navrchu (bankovka 50 Kč byla vpuštěna do oběhu 6.10.1993 a vyřazena byla 31-3.2011; autorem byl Kulhánek, rytcem Miloš Ondráček; celkem vyšla ve čtyřech emisích).

Zcela jistě by dnešní islamofobové v grafickém návrhu spatřovali provokaci…….nebo snad islamizaci mladé České republiky. Kdyby již tenkrát existoval Facebook vyrobili by ultranacionálové z celé události další katastrofický scénář, proti kterému je třeba demonstrovat, protože český národ si to žádá.

Při tisku třetí emise nové dvoustovky došlo k chybě, když se do balíku s papírem přidal omylem ochranný proužek určený pro tisk bankovek zairské měny, na kterou tiskárna měla sjednaný kontrakt. Díky tomu vznikla rarita, při které se česká bankovka pyšnila s ochranným proužkem “REPUBLIQUE DU ZAIRE”.

Díky tomu se obyčejná dvoustovka ve sběratelových očí pyšní katalogovou cenou 12 000 – 40 000 Kč. Je zábavné, jaké osudy a epizody stíhají život první bankovky České republiky.

V roce 1994 nové bankovky vytlačily ty předcházející okolkované a nová měna si žila svým životem prakticky až do dnešních dnů. Za zdárně vykonanou měnovou reformu  získala tehdejší vláda s odborníky z ČNB mnoho ocenění a dobrých hodnocení, protože přechod k nové měně skončil velmi dobrým výsledkem bez nemilého dopadu jak na státní ekonomiku, tak na jednotlivé obyvatele České republiky. Odluka na slovenské straně neměla tak lehký průchod, a tak v Bratislavě rostl pod metlou Mečiara nacionalismus spatřující ve všem českém nepřátelský a  nebezpečný jev, vůči kterému je třeba nejen poštvávat ostatní Slováky, ale především vládní politiky.

Naštěstí kvadratura mečiarovského etosu je v současnosti minulostí a vztahy mezi ČR a SR jsou v relativním pořádku, i když se slovenská vláda ocitá opět v horečce nacionalismu, tentokrát zaměřeného na uprchlíky, multikulturalismus a premiérův odpor vůči lidským právům.