“Staří” náckové začali zapálením Reichstagu, ti současní touží po válce kultur a rozdělení národa

Německo patnáct let před rokem 1933 prohrálo první světovou válku a výsledkem válečných reparací byla kromě vysoké nezaměstnanosti a poklesu ekonomiky také nahromaděná zatrpklost, touha pomstít se světu za to, jak vlast nyní za Paula von Hindenburga trpí. 

Šlechtici s průmyslníky společně s důstojníky z pokořené armády stále více propadali do nálad ultranacionalismu, kdy rostla potřeba a touha poukázat na domácí půdě na domnělého viníka, na němž by se mohli ostatní hojit. Ke slovu se dostávaly velmi radikální názory zleva i zprava a za doprovodu ochablé demokracie po vzoru Duceho vyrůstal nacismus.

Nikdy bychom neměli zapomenout na toto historické, velmi bolavé období, protože nebezpečí opakování chyb je stále živé a aktuální. Holocaustem mohou být ohroženi muslimové, Romové, Židé, ale také všichni ti, co nevyhovují měřítkům extrémistické scény.

Smrt se stává řemeslem především tam, kde společnost selže, mlčí, tiše se přiklání k toleranci nespravedlnosti a využívá nalezeného nepřítele k lepší cestě za svým vlastním osobním prospěchem. Evropa hrubne, lidé jsou zahleděni do sebe, nevnímají potřeby a osudy ostatních a to je velmi nebezpečné pro všechny bez rozdílu na náboženské přesvědčení nebo etnický původ. Už proto bychom měli ostře odmítat všechny druhy fobií, nesnášenlivostí, extrémismů, protože přirozeností každého z nás je lidskost a ochota tolerovat, poznávat neznámé.

Všechny zrůdné režimy se k moci dostaly pomocí nástrojů demokracie, kterou posléze ohnuli radikálové podle svých potřeb. I dnes, po více než sedmdesáti letech dochází k podobnému scénáři, kdy se nacizující protiislámské organizace snaží prosazovat speciální úpravy zákonů o církvích, aby posléze chtěly víc a víc. Podívejme se do minulosti, kdy ve volbách v roce 1932 nacionalisté získali osm procent hlasů, křesťané dvanáct procent, komunisté sedmnáct procent, sociální demokraté dvacet a nacisté třicet tři procent a vůdce pochodujících esesmanů se stává v lednu 1933 říšským kancléřem. Hitler byl nespokojený, chtěl nadpoloviční většinu, toužil po odstranění komunistů, Židů a samozřejmě také stařičkého Hindenburga, po jehož místě doslova slintal.

K převzetí moci Adolf Hitler využil také události, jež se odehrála v noci z 27. na 28. února 1933. Za záhadných okolností, šest dní před volbami, vzplanul Říšský sněm. Ten začal hořet okolo deváté večer a požár se nekontrolovaně šířil po celé budově, jež posléze doslova lehla popelem. Nacisté zapálením Reichstagu zahájili hon na komunisty i Židy. Přímo na místě zatkli mladého komunistu pocházejícího z Holandska, Marina van der Lubbeho, který se bez větších obtíží doznal, že Říšský sněm zapálil na protest útisku německého proletariátu.

Dodnes se historici přou, kdo zapálil ve skutečnosti Říšský sněm. Jedna část vědců se přiklání k tomu, že to byl čin jedince Marinuse van der Lubbeho, s nímž komunistická strana neměla nic společného, zatímco ti další říkají, že se sám Herman Göring v období druhé světové války v bujaré náladě doznal, že požár založil on sám. Nicméně, ani jedna z verzí nebyla stoprocentně potvrzena, ale to nemění nic na tom, že následně inženýři masového vyvražďování milionů lidí zinscenovali všechno tak, aby moc přešla do rukou jednoho člověka.

Extrémisté rádi vytvářejí falešné trestné činy, skutky, z nichž obviní druhé. Stačí se podívat kousek do minulosti, kdy Konvičkův dnes již neexistující Islám v České republice nechceme vytvářel v Teplicích letáčky imitující požadavky Islámského státu, muslimů, kdy si veřejnost měla udělat chybný dojem o tom, e snad místní muslimové chtějí v Teplicích zavést právo šária, nebo snad nějakou pobočku tzv. Islámského státu.

Některé z moderních studií říkají, že je pouze otázkou času, kdy islamofobní, nebo protiromští nacionálové zinscenují v Česku, ale také v Evropě některý trestný čin, nebo masakr, jež by umožňoval veřejné pranýřování muslimů nebo Romů v médiích, na internetových sítích, nebo během některého z protestů přímo na ulicích evropských měst.  Damoklův meč osudového selhání je nebezpečně blízko. A právě dnes, v den výročí zapálení Říšského sněmu, bychom na to neměli zapomínat.

Hitler využil zničení Reichstagu k tomu, aby následující den ráno prohlásil požár za komunistický puč, pokus komunistů o převrat a po Hindenburgovi požaduje, aby uplatnil článek 48 Výmarské ústavy o omezení občanských práv, svobody slova, shromažďování. Ještě v ten samý den se nacistická mašinérie namířená vůči komunistům dá do pohybu. Došlo k zatčení více jak 4000 komunistů. Zatčeni jsou také další údajní viníci požáru. Nacisty zneužitý požár v březnových volbách téhož roku ubral komunistům jen pět procent a Hitlerova partaj posílila na čtyřicet čtyři procent. Ani vraždění, mučení, zatýkání a pokus o rozprášení komunistické strany nedokázal nacistům přihrát nadpoloviční většinu ve volbách.

Místo hledání koaličních partnerů a vyjednávání se senilním Hindenburgem Hitler mění ústavu, kdy se do ní snaží naroubovat tzv. Zmocňovací zákon, který by odebral moc z rukou prezidenta i parlamentu do rukou jediného diktátora, tedy Adolfa Hitlera. K takovému činu potřeboval dvě třetiny poslanců, ale ty Hitler neměl. Na scénu přišla propaganda. Ta ostatně hraje i dnes v rukou extrémistů nezastupitelnou roli. Členové a představitelé nacionálů jsou ochotni sehrát divadlo jen proto, aby udělali dojem třeba i na nepřítele, jehož nyní nemohou porazit. Pokouší se ho dostat na svou stranu, a teprve když se to nepodaří, zkoušejí použít sílu aktivního útoku v dnešní době představující zejména stalking, očerňování a jako poslední v zásobě jim zbývá fyzický útok, jež musí provést tak, aby nepadlo podezření právě na útočící extrémisty. Nějaký dobrý idiot s kudlou v ruce se vždy najde.

Hitler se nelišil od dnešních demagogů. Použil komunisty jako ohrožení komunistickým pučem a následnou válkou, kdežto dnes například přední islamofobové tvrdí, že je Česko ohroženo islámem a hrozí válka, povraždění bezvěrců nebezpečnými muslimy. I v tomto si jsou nacisté s islamofoby velmi blízcí. Však také jednu třetinu členské základny IVČRN tvořili skálopevní náckové, jež jsou sice oficiálně nechtění, ale zároveň jsou vítanými a častými hosty na islamofobních demonstracích.

Uplácením, zastrašováním i zatýkáním se Adolf Hitler stává neomezeným diktátorem. K tomuto cíli použil demokracii a její ústavní pravidla. A o to jde i dnešním extrémistům, ať už se jedná o islamofoby, neonacisty nebo nacionální bolševiky z opět se probouzející Holešovské výzvy. Chtějí za pomoci změněných zákonů, využití demokratických principů získat post neomezených diktátorů, kdy se budou ničit ideoví odpůrci, třeba i za pomoci koncentračních táborů, k jejichž využití vůči muslimům se vyslovil na sociálních sítích také Martin Konvička.

konvicka_koncentrak

Zapálení Reichstagu má pro současnost mnohem větší význam, než si dokážeme sami vůbec představit. Staré časy jsou nebezpečné, protože mohou být v menších obměnách přeneseny do současnosti, kdy nepřítelem může být muslim, Rom, nebo někdo naprosto jiný. Je třeba být obezřetný a prosazovat toleranci, dialog a sebepoznání jako nástroj ke společnému soužití. Je zapotřebí, aby stát vytvářel účelnou politiku, bojoval proti všem formám extrémismu a narušování základních lidských práv, protože pouze takto můžeme minulost odsunout tam, kam patří.