Bartošovy demonstrace přitahují stále méně lidí

Pravomocně odsouzený krajně pravicový radikál Adam B. Bartoš v počtu přibližně padesáti soukmenovců využil krásné počasí k tragikomickým tanečkům na Václavském náměstí, kde si Národní demokracie po dlouhé době hrála na Tábor lidu. 

Za doprovodu Ortela popěvujícího z reproduktorů se pozvolna připravovala scéna pro slovíčkaření extrémistů, zatímco se v krabicích nonšalantně povalovaly nejrůznější vlaječky s prapory, které mužík v khaki uniformě pod koněm vyndaval ven a připravoval tak scénu pro následujících 45 minut radikalizování. Pořadatelská služba si obléká křiklavě zelené vesty, a dokonce se najde čas na přátelská pozdravení, protože takové minidemonstrování v počtu dvou slabších jednotřídek je skvělou příležitostí k opětovným setkáním.

Je to trošku zábavné. Na zemi je zlutý plakát vystupující vůči uprchlíkům. Pořadatelé aranžují scénu, zatímco pár metrů opodál pod stejnou sochou sedící mládež nejeví žádný zájem o to, co se opodál odehrává. Proč by také měla…..celý ansámbl doprovázený pobíhajícím Bartošem zkouší comeback do popředí ultranacionální scény, zatímco se Národní demokracie snaží zapomenout na vnitrostranický puč eskalující v odchod mnoha významných členů…..prý se Bartoš s Národní demokracií podle slov odcházejících otevřeně hlásí k neofašismu a požaduje hrubší vedení politiky, než tomu bylo doposud……Právě takovými prohlášeními stranických pučistů partaj přichází o část vlivu na radikální scéně, jež se sám o sobě zmenšuje neschopností Národní domobrany zjistit, kdo je aktivním a kdo se jen tak veze na značce účelových proputinovských militantů.

Na místě dnešního demonstrování nechyběli ani zástupci Matějného spolku Národní obrody.

K vidění je několik zástupců neofašistické a neonacistické scény pokuřujících a řečnících v hloučcích, zatímco z repro beden se do uší přítomných valí jedna Hnídkova píseň za druhou. Snad Bartošova klaka takovým nekulturním zážitkem živí nadšení v mysli účelových vlastenců útočících prozatím jen slovně na cokoli, co je odlišné od cítění milovníků bílé barvy. Někteří s vlajkou na zádech pořizují selfíčka, aby následně večer na sociálních sítích frustracemi ovonění účastníci ukázali, že se zúčastnili setkání na Václavském náměstí. Adam B. Bartoš připravuje s modrých eurodeskách svůj projev, ladí poslední detaily, zatímco hnědou bundou ostatním napovídá, o čem celý proslov nejspíš bude.

V pořadatelské službě nechyběl ani postarší pravidelný účastník Bartošových demonstrací, člen DSSS, Jarda Adam třímající v ruce svou oblíbenou vuvuzelu, se kterou velmi rád doprovází vystoupení jednotlivých mluvčí za mikrofonem. Další rekvizitou v pozadí byl například Skácel, nebo Jana Yngland Hrušková zcela “vlastenecky” držící v rukou prapor holandských radikálů z PEGIDy, kteří na setkání Bartošovy demokracie také zavítali.

Demonstrace díky tomu připomínala tragikomický cirkus doprovázený například velkým objetím mezi Hruškovou a Jardou Adamem. Při té vší náloži hudebního nevkusu si člověk v duchu říká, jestli ti xenofobové platí za to všechno autorské poplatky OSE……zatím to několik minut připomíná hudební happening, než nějakou demonstraci plnou proslovů. Bartoš si průběh a hlavně účast představoval zcela jistě úplně jinak. Řečnickou část zahajuje podivný zvuk z lowendového Lenova, zatímco k mikrofonu míří Jarda Adam se svou oblíbenou hračkou – rudou vuvuzelou.

Trošku delší famfára kmitající jarním ovzduším připomíná komunistické znělky oznamující například chvilky důležitých zpráv o tom, jak spřátelený Sovětský svaz hrdinně ochraňuje komunismus uvnitř bloku Varšavského paktu. Ale co byste chtěli od organizace vyhledávající členy mezi mladými stalinisty a kovanými neonacisty. Adam B. Bartoš se bojí rozsudku a velmi dobře ví, jak by skončilo porušení pravidel. Hnědý kabátek by vyměnil za tepláky a státní ubytovnu, což jak je vidno, rozhodně nechce, protože by tím skončila již tak skomírající pseudovlastenecká činnost.

Zatímco před rokem, rokem a půl bylo demonstrantů o trošku víc, dnešní setkání připomíná zábavnou frašku. V úvodu předseda Národní demokracie žádá, aby nebyly žádné projevy rasismu, šibenice, nebo podobné druhy chování.

Po chvilce řečnění by chtěl předseda Národní demokracie pochodovat k sídlu Národní demokracie a odtud by účastníci měli cupitat až k budově ministerstva na Letné. Plány jsou sice jedna věc, ale realita je totálně něco jiného. S jistotou se dá předpokládat, že se pochodářská cvičení Prahou nestanou skutečností, protože v takovém počtu to zkrátka nemá smysl, což sám Bartoš ve svém úvodním projevu sám přiznává. Nechybí ani česká státní hymna, tentokrát ořezaná od přídavků fanoušků čechoslovakismu……to je docela zábavné, protože s posledními tóny oficiální hymny České republiky někteří pokračovali slovenskou částí, zatímco za chvilku obrýlený nacionál pokračoval ve svých slovech.

Děkující zdravice míří Obrtelovým Československým vojákům za mír, tragikomikům z České vlastenecké gardy, jejichž členové si hráli na pořadatele a rádoby ochranku, facebookovým skupinám kecalů a spolku Dlouhého Lidé Lidem, jež Národní demokracii zapůjčil aparaturu a mnoha dalším spolkům, mezi které patřil zapsaný spolek Lucie Haškové.

Svou pozici se snažil nejznámější antisemita v republice odlehčit “čekáním na Ulricha”, komisaře, který vyšetřoval případ s Bartošovým proviněním. Obavy jsou převeliké, a tak se raději mluvka za mikrofonem zaměřuje na uprchlíky a vládu, která údajně nechala imigranty na našem území a dala jim sociální dávky. Proč nelhat, když stejně ta slabá padesátka účastníků nemá ponětí o zákonech a na svých profilech den co den básní o chemtrails a iluminátech. Ti lidé sežerou prakticky cokoli…..tedy i povídačky o nebezpečných uprchlících usilujících o život každého čecháčka.

Před rokem nemohli Bartošovi lidé k Lidovému domu, ovšem dnes pravděpodobně podobný pochod bude také pasé, a to především díky nezájmu okolí, které na nějaké ultranacionalizování zcela správně kašle. Úsilí volající neofašistickou zdravici tak nějak nevychází, jak si obrýlený rádoby vůdce ultranacionalistů původně představoval. Uzavření facebookového účtu zcela přístupného jen několika přátelům napovídá, co si šéf Národní demokracie o tom všem myslí.

Adam B. Bartoš hraje svou vlastní hru o to, kdo nad ním “zvítězí” v ultranacionalistické scéně. Buď bude chaoticky a hystericky pořádat ty své “Tábory lidu”, na zasedáních Národní demokracie bude vyzývat k tvrdému tónu, zatímco díky strachu z kriminálu na veřejných setkáních totálně změkčí……kdo by chtěl pobývat v cele, když mezi prsty jako zrnka písku unikají sny o vůdcovství české neofašistické scény. Hrubnoucí mužík postávající po boku Matějného velmi dobře ví, že se aktivisticky ztrácí, a tak na poslední chvíli zkouší ke svému vzestupu zneužít těch několik skalních fanoušků cupitajících na demonstracích s prapory na ramenou.

Bartošova řeč připomíná proslov nad hrobem nebožtíka, zatímco politická mrtvolka v agónii promlouvá k ostatním. Antisemita s kravatou na krku se vydává za odhodlaného běžce demonstrujícího takřka dva roky proti Sobotkově vládě. Když už nic jiného nevychází, možná by i ten zápis do Guinessovy knihy rekordů vyšel vhod. Alespoň něco částečně stálého by po Bartošově činnosti zbylo pro příští generace. Zatím to vypadá, že jediný, kdo je pod tlakem, je pouze Adam B. Bartoš. Což je správné, protože takoví lidé by neměli mít dostatek prostoru ke svému zviditelnění.

Jestli dnešní skromná sešlost extrémistů má být nějakým pokračujícím eposem na blanické rytíře, poté by tito bojovníci měli raději spáchat hromadnou sebevraždu, protože takové zostuzení odkazu romantismu 19. století je spíše k pláči, ve kterém si národní demokraté mohou nechat snít o novém neofašistickém řádu, o kterém tak pravidelně na svých profilech pravidelně řeční.  Zábavný byl konec Bartošova povídání. Končil objímačkou s Freiselovou…..jak je vše krásně symbolické. Trošku obšírnější dáma se nedávno přiznala k nacionálnímu socialismu, zatímco dnes se objímá s Bartošem.

Inu…….podobně ideově naladění jedinci se navzájem podporují a veřejně se i za pomoci objemutí podporují. Adam B. Bartoš sice říká, že je čas odejít ze scény, ale sám tak učinit nehodlá……..jak úsměvné a zábavné zároveň. Určitě ani jedno oko nezůstalo suché.

Po předsedovi Národní demokracii dostává slovo osůbka z Matějného Národní obrody. Škoda, že za ním nestál vlajkonoš připomínající prapor NSDAP s kruhem uprostřed. Mluvčí s listem v ruce ráčkoval, čímž vzbuzoval úsměv nad tím, jak si ultranacionalisté představují čistou rasu….ale třeba mužík v hnědé bundičce zrovna není tím alfa samcem se stoprocentním genetickým vybavením pro příští generace…..kdo ví…….

Ve vlčím rozdělení se člověk jen tak nevyzná. Jednou se beta a gama samci vydávají za alfu a naopak…….zkrátka, kdo se v tom má vyznat. Tzv. vlastenecké sjednocení se nezdá býti fraškou, protože fraškou skutečně je. To všichni mohli dnes odpoledne na vlastní oči vidět. Národní obroda by ráda eliminovala, ovšem nemá k tomu patřičné nástroje, protože nikdo jejich slovíčkařením nenaslouchá. V případě Národní obrody si její členové musejí připadat jako na megademonstraci, protože na jejich setkáních nikdy nebylo více jak deset lidí.

Jalovost  ničemnost koukala jako sláma z bot z doslova každého koutu na Bartošově demonstraci. I když je účastníků málo, rozhoduje se svolavatel k pochodu. Ještě předtím promluví dva lidé. Ke slovu se dostává moravský ultranacionalista z Ligy obrany vlasti Morava. Účastnil se všech samozvaných “táborů lidu”, a tak nechybí ani dnes.

I když je starcem o holi, vůbec si neuvědomuje, co by s ním ti takzvaní vlastenci udělali jako s osobou zdravotně postiženou. Postarší důchodce podporuje Zemana a dává to všem nepokrytě najevo. Kromě útoku na vládu a uprchlíky tak demonstrace získává šmak prozemanovských staromilců odhodlaných za exdůchodce z Vysočiny položit snad i život, protože i ten hudební muzikál Kdyby tisíc klarinetů na konci toho všeho radí “braň se!”. Člověk místy opravdu neví, zda nesleduje tragikomickou taškařici, nebo zda se jedná o vážně myšlenou událost.

Prostor dostávají xenofobové z Holandska, jejichž překladateli a zástupci na demonstraci není nikdo jiný, než komička Jana Ygland Hrušková oznamující všem další hoax přebarvující holandské volby na zmanipulovanou frašku, proti které pegidáři demonstrují. Když účastníci věří v UFO, “židovládu”, zcela jistě sežerou i zvěsti o zmanipulovaných volbách,  když už to facebook v nejrůznějších příspěvcích spřátelených radikálů říká.

Ke slovu se sice dostala jen Hrušková a holandští rasisté zůstali v roli statistů, ale to nikomu nevadí, protože vzápětí přichází další dávka absurdností, tentokrát v podání nacionální socialistky Romany Freiselové.

O projevu se dozvěděla od Bartoše jen dvě minuty předtím, a tak hovořila spatra. Pohledově připomínala pověstnou čecháčkovskou skupinku účelových vlastenců s taškou přes rameno a nepěstěným vzhledem obličeje. Černé brýle tomu všemu nedodaly zrovna nádech módního výkřiku. Ještě nedávno se stejná ženština na svém profilu virtuálních přátel ptala, zda jim nechybí esesáci v ulicích, zatímco dnes hovoří k malému hloučku lidí.

Lucie Hašková na setkání chybí, protože si “užívá rodinného štěstí”, možná románku s Belzonim,  se kterým se nedávno na sociálních sítích pochlubila. Na závěr všeho toho řečnění nechybí sobotní chvilka poezie, kdy jeden z návštěvníků demonstrace chce pronést báseň, zatímco Bartoš jednoznačně dodává “básničku, nebudeme dávat básničku, nezlobte se!”. Tato komická chvilka podtrhává nemožnost a trapnost celé akce. Nejspíš se předseda Národní demokracie obával, aby za recitační umění někoho jiného neskončil v base. Tímto svým postojem ukázal, jak moc se bojí a jak moc si chce dávat bacha na to, co dělá.

Nakonec se ke slovu dostává důchodce s poetickou múzou na rtech. Poetické mámení se nazývá Sluníčkáři a je typickou sondou do islamofobovy mysli, ve které jsou všichni na základě předsudků považováni za ty špatné, vrahy, proti kterým je třeba bojovat. Pán se svou poezií pouze dokazuje, že je schopen chovat se stejně jako antisemité v období nacistického Německa.

Po recitaci následuje pochod k Lidovému domu. Aby se extrémisté díky své nepočetnosti odlišili od turistů, půjdou v popředí transparenty a za nimi další xenofobové jdoucí Prahou až k sídlu ČSSD. Lidé provlolávají “ať žije Bartoš”.

Mezi demonstranty nechybí ani Klára Fűrstová kdysi se v rámci tzv. Lidové fronty pokoušející o sjednocení se s neonacistou Pavlem Matějným a její  nafialovo obarvená ideová kolegyně Michaela Holubková. Dotazem “a to je ten transparent, za kterým máme jít?” vypadá opravdu komicky. Otázkou zůstává, co tato ženština měla proti transparentu vyzývajícímu k nesouhlasu s imigranty a požadující odstoupení z Evropské unie…..člověk by očekával, že “vlastenka” kdysi obývající Euromobilní dům z Holandska má na takováto témata jasný názor. Nakonec se však za pokuřování cigarety zařadila hned za nosiče transparentu a později se dokonce transparentu chytila . Jak milé a dostatečně vlastenecké.

Otázkou zůstává, co má společného prapor s německými barvami a křížem s českým vlastenectvím. V tomto případě jeho nosiči zcela veřejně říkají, že to s vlastenectvím nemyslí vážně a bližší zůstává srdci německý pangermanismus, k jehož hodnotám vyzývá standarta objevující se v blízkosti vlajky České republiky. Zkrátka, sešlost z 25. března 2017 byla mixem…..takovou polívkou všehochuti, na které si smlsli podivíni různého řádu.

Za doprovodu policie, novinářů a pokřiku “islám tady nechceme” se miniskupinka radikálů vydala na cestu k Lidovému domu. Nechyběla ani neonacistická hláška “Čechy Čechům”…..nejspíš si Matějného samečkové vzpomněli na svůj spolek a dali volnost svým  emocím. Dalším sloganům bylo ztěžka rozumět….možná by si pseudovlastenci raději měli dojít k logopedovi.

Na pochodu byla zábavná také vlajka připomínající rasistickou Konfederaci, ve skutečnosti se zřejmě hlásící k Doněcké lidové republice……ani v tomto případě není jasné, co má souhlasení s okupací Krymu společného s českým vlastenectvím. Možná se v tomto ohledu ozvala jakási touha po panslovanství a lezení do Putinovy řitě, ke které často pseudovlastenecké kruhy sahají jako po berličce napomáhající k výpadům vůči všemu západoevropskému a zaoceánskému.

Mezi výkřiky nechybělo ani “Nic než národ” a “Multikulti nechceme”. Tón jednotlivým sloganům dodával Matějného klouček z Národní obrody. Bylo to na slovním projevu pochodářů velmi dobře znát. S přiblížením se k Lidovému domu začali extrémisté vykřikovat “Vlastizrádci, Vlastizrada, Kolaboranti…..”. Dikce v hlase připomínala chvilkami rozhlasové eskapády Vladimíra Kapala ze Svobodného rádia.

Skupinka Bartošových následovníků si s transparentem stoupla k budově Lidového domu, zatímco se Bartoš samotný chopil megafonu a vykřikuje do něj “zloději, zloději”. V popředí Bartók(muž v bundě s oranžovým pruhem a neúspěšný zakladatel domobrany v Praze a na Slovensku) natáčel v podřepu předsedu Národní demokracie, zatímco Bartoš zahájil svou řeč a okolí mezitím vyluzovalo přání směřující k oknům sociální demokracie, jakými byly výkřiky “skoč!”, nebo “defenestrace!”

Bartoš měl u sebe dva dopisy pro dva představitele sociální demokracie. “když kdosi z davu čecháčků začal pořvávat “kde je ten vyžranej šmejd, máte na svědomí Altnera“, přestal Bartoš mluvit, podíval se nahoru do oken a usmál se, prohraboval se lejstry a hulváti před ním dávali najevo svou čistě násilnou a nenávistnou povahu přinášející do 21. století lůzu z válečných let schopných projevit se jen v početní přesile.

Předseda Národní demokracie pronáší vzkaz pro Sobotku, ve kterém vyzývá předsedu sociální demokracie k utkání se ve volbách. Jako kdyby ti tragikomici z Národní demokracie měli získat víc jak jedno procento hlasů. Tomu snad nevěří ani ten největší snílek. Vzkaz: “Sobotko, přebírám ti tvé voliče, Národní demokracie bude jejich zájmy hájit lépe” vypadá jako naprosto levný pokus o vtip. Už i Zeman dokáže vykládat  lži s větší grácií.

Svůj zažloutlý a minulostí zasmrádlý vzkaz Bartoš začal lepit na štít Lidového domu, zatímco lidé pokřikují “Exekuce, Exekuce”. Extrémisté se otáčejí a skrze Národní třídu a Letenský tunel míří k ministerstvu vnitra. Zase jednou odhalili své nitro plné žlučovitosti a barbarského chování, nad kterými by pověstní blaničtí rytíři nejspíš nevěřícně kroutili hlavami, že i toto chování je některými lidmi pokládáno za vlastenectví.

Tábory lidu Adama B. Bartoše už tolik netáhnou a na tom nezmění fakt ani skupinka extrémistů považujících mylně sebe sama za neskonalé vlastence, i když jejich činy nemají s vlastenectvím vůbec nic společného. Národní demokracie je zcela správně v koncích a Adam B. Bartoš stejně tak. Se stále menším počtem účastníků bude moci tento samozvaný vůdce extrémistů své potlachy pořádat ve výtahu. A to je dobře, protože subjekty a jedince sbližující stalinisty a zastydlé neonacisty tato země nepotřebuje.