Moravský nacionalismus koketoval kdysi s nácky a nyní nemá daleko ke krajní pravici

Moravismus je stejně hloupý a stejně nebezpečný jako čecháčkovské zvolání “Čechy Čechům”. Jedná se o krajně pravicový extrémismus pohrávající si s myšlenkami na separatismus, kulturní šovinismus, rasismus a xenofobii, na základě které jsou vytvářeny jednotlivé požadavky plné ultranacionálních nálad, kdy je svět rozdělen na nepřátele a spojence stejně smýšlejících radikálů usilujících o samostatnost bez ohledu na závan reality, kdy štít nacionalismu nedokáže naplnit všechny požadavky, které moderní společnost má.  

Separatisté se sny o nových státech a ještě větších pravomocích často zapomínají na obyčejné obyvatele svých území, zatímco v mysli přemítají dopředu o tom, jaké by to mohlo být, kdyby třeba jejich politická strana, nebo hnutí získala monopol na správu nově získaného území, o jehož samostatnost předtím usilovala.

V českém, chcete-li moravském prostředí bylo od počátku 90. let dvacátého století velmi málo etnicko-extrémistických subjektů odklánějících se od zásad demokracie a demokratických režimů. Například skupina “Nezávislost Moravy a Slezska” sice požadovala odtržení Moravy a Slezska od Čech a vytvoření samostatného státu, avšak nebyla jednoznačně extrémistická, protože se hlásila k demokratickým metodám a zásadám, ve kterých byl například terorismus s jakýmkoli násilím odmítán, zatímco se k samostatnosti mělo dosáhnout za pomoci demokratických prostředků, jakými byly například volby do zastupitelstev.

Ovšem i mezi demokratickými separatisticky smýšlejícími organizacemi moravistů se nalézali v historickém vývoji tací, kteří dokonce prohlašovali cosi o vymření českého národa, požadovali válku proti Čechům a dokonce uvažovali o vytvoření ozbrojených oddílů páchajících terorismus a guerillovou válku vůči všemu českému.

K občanské neposlušnosti vůči Čechům vyzýval například dokument Charta Moravorum vytvořený někdy v průběhu roku 1994. Listina požadovala přepisování slova český, česká, české na tabulích podniků a přemazávání českého lva v malém i velkém znaku České republiky. Ultranacionalismus byl v Chartě Moravorum cítit každým coulem, a dokonce požadoval vytváření vlastní moravské obranné struktury k obraně moravského a boji vůči všemu českému. V roce 1993 dokonce poslanec Moravské národní strany Jiří Bílý požadoval v případě neřešení moravské otázky, aby se moravští nacionalisté přihlásili k teroristickým metodám podobným těm ze Severního Irska. Xenofobní poslanecké výroky díky fejetonu Ladislava Smoljaka v Lidových novinách skončily u soudu.

Někteří stoupenci moravského ultranacionalismu uposlechli výzev a vytvořili organizaci nazvanou jako Moravská zemská armáda, která podle některých svědectví začala pod označením Bártovy děti operovat již v polovině devadesátých let dvacátého století. Moravská zemská armáda se označovala za nositele moci zákonodárné, výkonné a soudní na území Moravy. Projevovala se velmi nenávistně, propagovala kulturní i rasismus. V roce 1998 dokonce Moravská zemská armáda prohlašovala, že boj o moravismus na parlamentní půdě je dávno přežitou záležitostí a hlavním cílem útoků se měla stát česká ekonomika, členové a funkcionáři ústavních orgánů a některých politických stran. Moravská zemská armáda propagovala násilné řešení, ve kterém byl svět rozdělen na zrádce, škůdce a pravověrné, pro které nebylo možné sejít z vyznačené cesty. Ovšem většinou šlo o násilné řešení ve formě adresovaných dopisů ústavním a významným činitelům státu a samosprávy.

Moravská zemská armáda vystupovala proti ODS, ODA, KDU-ČSL i ČSSD…ovšem KSČM mezi nechtěnými v žádném případě nebyla, protože mnoho moravistů bylo stalinisticko-nacionálně bolševického přesvědčení.

V srpnu 1998 Moravská zemská armáda podle vlastních tvrzení vyhlásila jednostranné příměří, které následně za dva roky zrušila. Od 15. března 2000 mohla jednotky Moravské zemské armády realizovat útoky na sídla zákonodárných sborů, vládních úřadů a orgánů a centrální kanceláře politických stran. Dokonce mohli příslušníci jmenovaného spolku vykonávat rozsudky trestu smrti vynesné například nad Havlem, Klausem, Zemanem a dalšími politiky v tehdejším parlamentním vesmíru. V roce 2001 Moravská zemská armáda vyhlásila v den výročí Vítězného února vlasteneckou válku za úplnou nezávislost Moravy. Všechno české bylo přemalované na okupantské.

Možná si někteří z vás pamatují na reportáže z večerních novin, kdy policie zasahovala vůči těmto separatistům, kteří dokonce měli organizovat výcvik střelby a dalších vojenských dovedností. K žádným útokům však nikdy nedošlo. Do akcí Moravské zemské armády měli být zapojeni severomoravští ortodoxní komunisté. V současnosti sloučením Moravské zemské armády a Moravské Osvobozenecké armády v roce 2008 vznikla Prozatímní Moravská Armáda. Značná část moravistických spolků se od terorismu distancovala.

Přesto všechno jsou moravistické spolky líhní a jedním z největších zdrojů krajně pravicových postojů v České republice. Krajní pravice využívala moravský nacionalismus k propagaci svých zhoubných myšlenek a názorů. Jedním z center krajně pravicového ultranacionalismu na Moravě bylo a stále je Brno. Míval zde své hlavní sídlo Sládek, vznikly zde Vlastenecká fronta a klerofašistické Hnutí národního sjednocení, nebo Bohemia Hammerskins. Svou tradici již od první republiky zde mají moravské fašistické organizace. Jednou z nich byla například ta v Holešově na Hané. Jaká to náhoda…..jen si pomyslete na Holešovskou výzvu, která se právě v těchto měsících roku 2017 budí k životu, a jež například v činech Matějky a Řezníčkové pokračuje v ultranacionalismu na čechoslovakistickou a panslovanskou notu.

V říjnu 1926 na založil Jan Navrátil Moravskou národní obec fašistickou. Na Moravě také proběhla nejsilnější a nejvýraznější vystoupení českých fašistů v období první republiky. Viz. útok na Svatoplukova kasárna 43. pěšího pluku v Brně-Židenicích v noci z 21. na 22. ledna 1933. O to více moravští fašisté “excelovali” v období druhé republiky, kdy se část fašistů za pomoci slova “Morava” v názvech svých spolků a stran hlásila k moravismu. V roce 1939 vznikla v Brně Autonomní složka Strany českých fašistů, která za pomoci Pitlíka kopírovala po přejmenování na Moravské národní socialisty a později v červnu 1940 na Moravskou nacionálně socialistickou stranu politiku německé NSDAP. Věc došla dokonce tak daleko, že moravští fašisté vytvořili uniformované složky Ochranný a Elitní sbor.

Části moravským fašistům poskytovali podporu na Moravském Slovácku Hlinkovi luďáci ze Slovenska, díky čemuž  byl vytvářen větší tlak na rozbití Česko-Slovenska. V červnu 1939 byla založen spolek Národopisná Morava, který za účelem získání samostatnosti Moravy kolaboroval s nacisty. Dalším příkladem kolaborace moravistů s nacisty byla Moravská rodobrana, která 20. dubna 1939 v Prostějově sepsala memorandum adresované říšskému ministrovi Arthturu Seyss-Inquartovi.

Memorandum slibovalo podřízenost Hitlerovi, hlásilo se k principu “Blut und Boden”, a dokonce se domáhali k zavedení protižidovských zákonů v protektorátu. Nosným požadavkem bylo získání samostatnosti Moravy na protektorátu. Moravští fašisté se chovali podobně jako banderovci, kteří taktéž díky vidině samostatnosti kolaborovali s náckem.

Vraťme se ale zpátky do devadesátých let dvacátého století, kdy moravistické spolky nadále spolupracovaly s pravicovými extrémisty. V klerofašistickém časopise Dnešek vycházejícího v letech 1991 – 1993 se často objevovaly články předsedy Moravské národní strany Ivana Dřímala a předsedy Moravského a slezského informačního centra Josefa Pecla.

Ve stejném klerofašistickém plátku jeho vydavatel, František Kašpárek, napsal po úmrtí Bárty spikleneckou teorii o smrti moravského “hrdiny”.

Ostatně, František Kašpárek byl takovým moravistickým podporovatelem moravského separatismu a již v roce 1996 a začal vydávat list Moravská demokracie, v němž inzerovali lidé z Dneška a dalšího neonacistického plátku Pochodeň dneška. Moravská demokracie dlouho nevydržela a byla nahrazena novým neonacistickým plátkem Nový dnešek, který začal vycházet od roku 1997. V Kašpárkovo časopisu, v němž inzerovali neonacisté a extrémisté, v roce 1998 inzeroval také své cíle předseda Moravského a slezského informačního centra J. Pecl. Moravanství mimo jiné podporovalo také Hnutí národního sjednocení, které vydávalo periodikum Česko-moravský vlastenec.

V roce 2001 byla dokonce na neonacistickém setkání klerofašistů zástupci moravistů vztyčena v Brně moravská vlajka.

Moravská demokratická strana počátkem 90. let dvacátého století spolupracovala se Sdružením pro republiku – Republikánskou stranou Československa. SPR-RSČ tehdy vehementně prosazovala moravismus a vznik samostatné Moravy. Spolupráce těchto Moravské demokratické strany a SPR-RSČ vyvrcholila vyhlášením Moravského sněmu 6.12.1992 a následně ustanovením Moravské vlády v březnu následujícího roku. V těchto institucích opět figurovali jen rasisté Sládka spolu s představiteli Moravské demokratické strany. Opět moravské partaji nevadilo s kým spolupracuje.

V současnosti je nejhlasitějším obhájcem moravismu politická strana Moravané založená 17. prosince 2005 sloučením dvou politických stran Hnutí samosprávné Moravy a Slezska – Moravské národní sjednocení (HSMS-MNS) a Moravské demokratické strany (MoDS). Druhá z jmenovaných stran v 90. letech 20. století postupně integrovala bývalé parlamentní politické subjekty jako např. Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko, Moravskou národní stranu a další. Moravská demokratická strana například spolupracovala se Sládkem a jeho partají, a mnoho dalších stran sloučených do strany Moravanů byly strany se styky s neonacisty či dalšími extrémisty.

Politická strana Moravané sice odmítá terorismus, přesto skrze svou vlastní minulost nemá daleko ke krajně pravicové scéně. Na sociálních sítích zveřejňuje příspěvky ostatních ultranacionalistických moravisticky zaměřených spolků a autorů, kdy je například současná Morava přirovnávána k Tibetu…to je opravdu tragikomické vnímání reality, ve které je na první pohled vidět nereálnost ultranacionalismu, ať už zakládá svou činnost na demokratických principech, nebo extrémistických postojích kulturního šovinismu.

Ultranacionálním politickým stranám nebo hnutím by neměla být dávána podpora například z rukou vládních politiků. I proto je momentka Bělobrádka na Twitteru s dovětkem “Prima setkání s předsedou Moravanů dr. Hýskem. Ač jsem Čech jak poleno, mám s ním blízké názory” velmi špatným znamením pro parlamentní demokracii.