S papírovou padesátkou odchází živoucí důkaz, že zahalení je součástí české kultury

I když je mezi obyvateli České republiky v oběhu více jak 11,5 milionu kusů padesátikorunových bankovek s hlubotiskem svaté Anežky na líci a v únoru si ji podle dat České národní banky přišlo vyměnit jen 8 000 žadatelů, končí 31. března 2017 poslední šance na výměnu graficky povedeného Kulhánkova díla za bimetalovou, téměř deset gramů vážící minci akademického sochaře Ladislava Kozáka. 

Každý, kdo nestihl výměnu do 31.3.2011, kdy slavná bankovka přestala oficiálně platit, měl nadále každý zapomnětlivý občan šest let na její výměnu v některé z poboček České národní banky. Kupodivu tak neučinilo mnoho lidí, díky čemuž se v domácnostech jen tak nonšalantně a naprosto nevyužitě povaluje více jak 575 milionů korun.

Dočervena vyzdobená, srdcem a rostlinnou výzdobou ošperkovaná bankovka se svatou Anežkou na líci vyvolala zejména díky rostoucí islamofobii na sociálních sítích, i mimo ni, nejrůznější nálady, kdy odpůrci náboženského nenávidění, xenofobie a rasismu dávali svatou Anežku za příklad ubohosti jedovatých a na hoaxech založených komentářů, protože notoricky známá světice kanonizovaná záhy po sametové revoluci shlížela na každého z nás s pokrývkou na hlavě běžně užívané mniškami třináctého století.

Díky nízkému nominálu tuto bankovku znal prakticky každý, a tak si poměrně velká část spoluobčanů mohla v praxi ověřit, že zahalení není výmyslem muslimů, ale nachází se zde přímo na území českých vlastí již nějaká ta staletí nazpět.

Svatá Anežka česká se zahalovala stejně jako ostatní jeptišky její doby. Oděv vyjadřoval mimo jiné pokoru před Bohem, střídmost, skromnost a v žádném případě neponižoval ženu jako takovou. Jeptiščin hábit má také odvádět při pohledu na ženu hříšné myšlenky…..v tomto ohledu jsou si současné zahalení muslimských žen s tím Anežčiným velmi blízké. Možná právě proto, že Anežčin šátek připomíná muslimský hidžáb, by se měli současní nenávistníci zamyslet sami nad sebou, proč útočí na jiné, když se zahalování vlasů a vlastně celého těla u jeptišek objevuje věky věků až do současnosti. Je snad česká kultura taktéž nositelkou záhadné a v Česku neexistující islamizace?

Papírová padesátikoruna je skvělou příležitostí, jak ostatním připomenout obyčejné lidství. 

S grafickou podobou ženy z třináctého století byl poměrně velký problém. V současnosti totiž nikdo neví, jak opatrovnice chudých a raněných vypadala, a tak nakonec v rukou rytce Miloše Ondráčka zvítězilo značně zidealizované podobenství vypracované antropologem docentem Vlčkem.

I když se ví, že abatyše Anežka Česká byla 2. března 1282 pohřbena v kapli Panny Marie v Anežském klášteře, nebyly nalezeny její ostatky. Dutina hrobky ukrytá v podzemí kláštera o rozměrech 210 x 87 x 50 cm byla v době odkrytí archeology v roce 1941 nalezena prázdná. Podle legendy hrobku často zaplavovala Vltava při povodních, a tak řádové sestry Anežčiny kosti omyly a umístily je do plechové krabice, kterou navrátily zpět do původního hrobky. Od tohoto okamžiku bylo možno ostatky kdykoli v případě potřeby odnést a nejspíš při některém z přesunů, nebo vyjmutí ostatků došlo k jejich ztrátě.

Jediné, co se dochovalo z ostatků svaté Anežky, je dolní čelist, kterou v roce 1576 odvezla vdova po Maxmiliánovi II. do španělského El Escorialu v Madridu, kde se část úst také společně s ostatky dalších českých svatých do roku 1988 nacházela. 

Ostatky byly na konci 80. let 20. století slavnostně předány pražskému arcibiskupovi, který dolní čelist na vnitřní části označenou nápisem  “Os Venerabilis Agnetze a Praga” uložil do nově vytvořeného relikviáře jako součást svatovítského pokladu.

Další ostatek z této čelisti – zub – daroval španělský král král Juan Carlos křížovníkům s červenou hvězdou při kostele sv. Karla Boromejského ve Vídni

Z průzkumů vyplývá, že se jedná o zub třenový z dolní čelisti. Dnes je zasazen v relikviáři ve tvaru kříže řádu křižovníků s červenou hvězdou.

Z toho vyplývá, že stanovit skutečné podobenství tváře papežem svatořečené světice je téměř nemožné.

Pátrání po ostatcích však neustále probíhá, avšak hledání neskončila dobrým a přesvědčivým směrem. V kostele svatého Haštala na Praze 1, kde se dlouhé měsíce předpokládal úspěch archeologů, ostatky české princezny nakonec nebyly nalezeny…..jak již bylo v článku řečeno, při tvorbě vzhledu Anežčina obličeje na padesátikorunu se vycházelo z domněnek velmi uznávaného a zkušeného antropologa, který proslul například identifikací prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje a výzkumem ostatků svatého Václava.

Svatá Anežka byla jednou ze tří žen, se kterými se počítalo již v průběhu roku 1992 na bankovkách akademického malíře Oldřicha Kulhánka. Konkrétně se v návrzích objevila v říjnu roku 1992.

Vydána byla do oběhu jako předposlední z řady nových papírových platidel vyhláškou ČNB č. 226/1993 Sb., až 6. října 1993.

Výroba jedné padesátikorunové bankovky nebyla vůbec drahá, i když probíhala ve své první emisi, tak jako bankovky nominálů 100 a 500 korun, v britské tiskárně Thomas de La Rue & Company Ltd. Náklady na výrobu jedné bankovky byly jen 1,30 Kč. Celkem byly za téměř osmnáctiletou dobu platnosti vyrobeny čtyři emise mírně se od sebe lišící zejména v ochranných prvcích a některých grafických detailech, jako bylo například chybějící srdce na pravé části rubové strany bankovky (50 Kč z roku 1993 ho neměla, pozdější ano).

Rub padesátikorunové bankovky – emise z roku 1993

Britská tiskárna byla nahrazena až v emisích z roku 1994 a pozdějších vydáních Státní tiskárnou cenin v Praze, kde byly částečně kvůli technickým potížím provedeny změny v detailech designu v podtisku a došlo také k menší korekci barevného provedení podtisku.

Rub zanikající bankovky byl věnován životu svaté Anežky. Kromě velkého písmene A na něm můžete spatřit klenbu s okny kostela svatého Salvátora doprovázenou královskou korunou, po jejíž bocích se slavnostně vlní listy lípy. Uvnitř iniciály jsou uvedena jména duchovních vůdců svaté Anežky: svatý František z Asissi a svatá Klára.

V minulosti před roky 1993 – 2011, dokonce ani poté, se nikdy na československých a českých bankovkách nevyskytovala svatá Anežka Česká. 

Jejím zrušením, totálním stažením a odklizením do rubriky minulosti Česko ztrácí tuto ženu po mnoha letech z dohledu, což by mohla být škoda, pokud nebudeme přemýšlet nad tím, že světice z červené bankovky je především nositelkou křesťanství, k jehož základům se sice jako společnost hlásíme, ovšem někdo by mohl zcela legitimně ukazovat na to, zda mají být náboženské symboly uváděny na státní bankovce……..pokud budeme svatou Anežku vnímat jako symbol lásky, obětavosti, státnosti, síly, pokory k bližnímu svému bez ohledu na náboženství, pak Anežka Česká má zcela jistě své místo na platidle, v jiném případě bychom mohli diskutovat, namítat, filosofovat…..ale to je zbytečné vzhledem k tomu, že 13 bankovka s nominálem padesáti korun v historii Československa a Česka koncem března 2017 definitivně končí se vším všudy.

Nakonec zbývá jen jako perličku na pomyslném zmínit některé případy chybotisků papírové padesátky, které jsou mezi sběrateli velmi vítané. Někdy se zkrátka ani Státní tiskárně cenin nepovede výrobek a “malér” je na světě.

Zdroj: http://www.papirovaplatidla.cz/informace/chybotisk

Velmi vítané jsou například padesátky s chybějící jednou tiskovou vrstvou. Za ně se na nejrůznějších sběratelských akcích platí nejvíce. Ty jsou však velmi vzácné a jejich majitel se může těšit z docela zajímavé odměny za takový bankovkový zmetek.