V letech 1990-1993 IRA spáchala, nebo se pokusila spáchat v Londýně 72 teroristických útoků

Zatímco se Londýn vzpamatovává z útoku Chálida Masúda, ve sdělovacích prostředcích se místy potuluje populismus, jako kdyby evropská velkoměsta neměla být ničím jiným, než selankou nejrůznějších teroristických útoků a zbytek světa přestal najednou existovat společně s Irskou republikánskou armádou.

Strašlivý čin osamělého vlka, k jehož běsnění se účelově přihlásila organizace tzv. Islámského státu vyvolává v mnoha novinářích, politicích, ale také veřejnosti zdání, ve kterých neexistuje jiný terorismus, než ten islamistický. Přitom největší hrůzy terorismu na evropském kontinentě nemají na svědomí mediálně známí islamisté, ale obyčejné separatistické polovojenské organizace, díky kterým o životy za celá desetiletí přišlo na desítky tisíc lidí.

Nacpat výbušninu do auta, pobodat, nebo zastřelit policistu je typická činnost Irské republikánské armády, díky které se Británie stala od 70. let dvacátého století jedním z největších terčů terorismu na evropském kontinentě. Lidé mají malou paměť a velmi často své mínění odvozují podle toho, co se objevuje v nejsledovanějších plátcích, zprávařských relacích a politických prohlášeních, která sem tam bývají napůl hořká, pokud si člověk uvědomí, že díky BREXITu premiérky Mayové ve Spojeném království významně vzrostl počet trestných činů páchaných z nenávisti, a tak jakákoli slovíčkaření o krocích kupředu vypadají všemožně, jen ne dostatečně státnicky.

Irská republikánská armáda, Pokračující IRA, Pravá IRA a spoustu dalších derivátů historicky známých teroristů z nedávné minulosti je stále živoucím organismem nejrůznějších perverzností, kdy vražedné nápady xenofobních a značně fanatických bojovníků představují stále živoucí nebezpečí, jehož intenzita může být stejně velká jako ta z devadesátých let dvacátého století.

Zatímco dnes mnozí uživatelé na sociálních sítích díky jménu útočníka pranýřují islám a všechny muslimy, v minulosti se odehrálo v Londýně mnohem více teroristických útoků s mnohem horším výsledkem, přesto tehdy nikdo nevinil za vraždu civilistů všechny Iry, nebo snad všechny katolíky.

Tak například 14. května 1990 v londýnském Service Education Center bylo výbušninou IRA zraněno pět lidí. Přibližně o dva měsíce později irští teroristé opět za pomoci výbušniny zranili tentokrát 19 civilistů. 17. září téhož roku terorista z IRA výstřelem zavraždil černošského policistu, který se neprovinil ničím jiným, než že stál na místě, které si vrah vybral pro svůj útok vůči uniformovanému muži. Devadesátá léta dvacátého století jsou plná úspěšných a neúspěšných teroristických útoků, na které média zapomněla.

Od malých nástražných zařízení se IRA přesouvala k větším “akcím”, kdy počet obětí rostl, okna budov praskala a londýnské ulice se podobaly spíše bojovým zónám navěky zapsaným v análech černých kronik. Nástrojem hromadných vražd se staly kamiony, auta, kdy atentátník přijel před objekt útoku, aby zde odpálil velký nástražný systém. Postačil Semtex, hnojiva, pár kousků chemikálií a zkáza byla dokonána.

V roce 1992 podle novinových titulků v Londýně IRA spáchala, nebo se pokusila o spáchání 37 teroristických útoků. O rok dříve jich bylo spácháno, nebo ve stádiu rozpracování v hlavním městě Spojeného Království 12 teroristických útoků.

Londýnská ulice zničena výbuchem bomby ukryté v autě 24. dubna 1993

Jedním z takových okamžiků byl 10. duben 1992, kdy IRA v přistavené dodávce způsobila velký výbuch před budovou současného Národního námořního muzea. Tenkrát přišli o život tři lidé, mezi kterými byla mimo jiné také patnáctiletá Danielle Carter. Několik dalších lidí bylo vážně zraněno a škody na přilehlých budovách se pohybovaly ve výši 800 milionů liber. Na stejném místě o rok později 24. dubna 1993 IRA zaútočila znovu. Poškození jednotlivých domů byla tak rozsáhlá, že na místě ruin byl postaven nový mrakodrap. Zraněno bylo 40 lidí a mezi zabitými byl například novinář Ed Henty. Vyčíslené škody na zničeném majetku se vyšplhaly až do výše jedné miliardy liber. Ještě tentýž den ve stanici metra Manor House vybuchla další bomba…tentokrát však nikoho nezranila.

Radikálové požadovali krev civilistů, a tak se o čtyři měsíce později v londýnských ulicích 24. srpna 1993 pokusili o další bombový útok, jehož realizaci zhatila policie řízenou detonací. Za celou dekádu bylo provedeno bezpočet pokusů o teroristický útok IRA, mnoho se jich bohužel v londýnských ulicích realizovalo……díky fanatismu zemřelo mnoho civilistů, policistů a dalších příslušníků bezpečnostních sborů.

Přesto všechno je nepřípustné, hloupé a demagogické tvrdit, že teroristy byli všichni Irové, nebo snad katolíci, křesťané………terorismus nemá národnost, náboženství…….za terorismus je zodpovědný jen a pouze jedinec, který terorismus páchal, připravoval, případně teroristická organizace, pro kterou terorista páchal ohavné trestné činy vůči civilistům.

Jediný, kdo je v nedávném případu teroru v londýnských ulicích skutečným teroristou, je Brit Chálid Masúd a nikdo jiný. S islámem, nebo snad etnickým původem nemá tento ohavný čin nic společného. Při posuzování terorismu bychom neměli zapomínat, že Londýn byl intenzivně terorismem od 70. let 20. století sužován hlavně díky irským separatistům, na jejichž řádění média ve světle populismu naprosto zapomněla.