Alternativa pro Německo si hrála na pozorovatele v Náhorním Karabachu

Krajní pravice nemá problém podílet se na protiprávním jednání, případně si hrát na někoho, kým rozhodně není. Typickým příkladem by mohlo být referendum o ústavních změnách z 20. února 2017 v mezinárodně neuznaném Náhorním Karabachu obývaném převážně etnickými Armény. Území je součástí Ázerbájdžánu, avšak stejné nároky si na něj klade také Arménie. Jedná se o velmi výbušné území, kde není nouze o vojenské konflikty vítané především Putinovou vládou.

Mezinárodně neplatné a tudíž nezákonné referendum skončilo přesně tak, jak se předpokládalo. Devadesát procent voličů schválilo změny ústavy, kdy se název území mění z Náhorního Karabachu na Arcach a spolu s tím v minulosti mizí funkce premiéra, tentokrát nahrazená státním ministrem koordinujícím činnost ostatních ministerstev. Ve své podstatě se nejedná o nic jiného, než o další provokaci podporovanou především Kremlem, který skrze konflikt běsnících zbraní posiluje svůj vliv v oblasti.

Díky ústavním změnám se Náhorní Karabach jmenuje stejně tak, jak se kdysi ve starověku říkalo Arménii. Plebiscitu se účastnilo na 69 540 voličů, zatímco jen 7 686 bylo proti a zbytek hlasoval pro politiku jdoucí naproti moskevským choutkám. Celému dění naoko přihlíželo 103 zahraničních pozorovatelů z Bulharska, Německa a Rakouska. Pokud se na zahraniční pozorovatele podíváte blíže, zjistíte, že se jedná především o pozorovatele pocházející z krajně pravicových prokremelsky naladěných politických stran a hnutí.

Jaká náhoda. O objektivitě jednotlivých zjištění lze s úspěchem pochybovat. Mezi pozorovateli byli například představitelé Alternativy pro Německo(AfD) a rakouští Svobodní(FPÖ) doprovázení redaktorem německého krajně pravicového časopisu Zuerst! Mamuelem Ochsenreiterem . Rádoby novinářský doprovod je známý zejména prokremelsky orientovanými články prokládanými chválou a obdivem k nejrůznějším xenofobně, ultranacionalisticky a proneofašisticky zaměřeným evropským subjektům, ke kterým bezesporu patří AfD i FPÖ.

Mezi “pozorovateli” za AfD byli například Enrico Komning, Thomas Rudy, nebo Holger Arppe. Za FPÖ bychom mohli jmenovat například Wolfganga Junga.

Události z Náhorního Karabachu zcela jasně ukazují, že evropské protimuslimsky, proriunijně a protiuprchlicky zaměřené subjekty bez obtíží v zájmu bližších přátelství s Kremlem sehrají role užitečných idiotů, třeba loutkových pozorovatelů v ještě loutkovějším referendu, o jehož demokratičnosti bychom mohli s úspěchem pochybovat.