Muchovu kantátu legionářství, husitství a Sokola narušuje první československá tisícikoruna

Československo se zrodilo z nacionalismu, strachu z pangermanismu a nenávisti vůči všemu německému. Přednost dostala idealizace vlastní minulosti doprovázena pohádkami o udatnosti předků, zatímco Masaryk ze Spojených států přijel s kultem husitství, protože nový národ Čechoslováků, jež de facto neexistoval, potřeboval nosný bod, kolem kterého by se cítil větším, dokonalejším a silnějším. 

I když je prvorepublikové období v současnosti zcela zbytečně idealizované, mělo špatně nastavený poměr nejen k menšinám, ale také k ideálu vyváženého soužití Slováků a Čechů ve společném státě. Tento kolorit je patrný na prvních platidlech samostatného Československa, kdy na jedné straně nadlimitní prostor získává nacionalismus, nenávist k Vídni, zatímco při tvorbě prvních státovek se to bez toho rakouského a vídeňského prostě neobešlo.

Muchovu kantátu adorující legionářství, husitství a Sokolu narušuje díky zahraničnímu původu první tisícikoruna.

Co do kvality se jedná o nejdokonaleji vyrobenou prvorepublikovou bankovku, jejíž tisk nabídl československému Bankovnímu úřadu ministerstva financí zástupce newyorské tiskárny v Praze Josef H. Bagley. Zahraniční nabídka byla přijata 12. června 1919 a smlouva obchodní společnost American Bank Note Company(ABNCo) zavazovala k výrobě státovek v hodnotě 100, 500, 1000 a 5000 Kč. Ve valné většině se jednalo o bankovky tzv. druhé emise vydávané v průběhu roku 1920.

Státovky první emise, známé například Muchovou grafikou, byly vytištěny v několika obchodních tiskárnách na území Čech většinou formou knihtisku. Díky tomu nebyly dostatečně chráněny vůči padělání a mezi občany se pohybovalo mnoho padělků, se kterými si prvorepubliková administrativa nevěděla dostatečně rady. Problematika padělání se ovšem netýkala nejvyšších nominálů 1000 a 5000 korun, které byly tištěny dokonalejší technikou v zahraničí( 1000 Kč v USA, 5000 Kč v Rakousku).

 

Jako první z americké produkce přišla na řadu státovka s nominálem 1000 Kč. Do oběhu byla zařazena 12. prosince 1919. Tisícikorunový nominál amerického tisku byl vybrán a navržen bez vyhlášené soutěže a bez jednotlivých grafických návrhů, ze kterých by si komise mohla vybrat nejlépe vypadající vzor. S nabídkou na vytištění přišel nabídnutý grafický vzhled.

Díky dokonalé hlubotiskové technice doprovázené ručními rytinami nebyla tato státovka nahrazena novou bankovkou 2. emise a její platnost zasáhla v podobě státovky takřka celé prvorepublikové období až do 30. června 1937. Kromě státovkového provedení byla naše první tisícovka s mírně pozměněným textem, ale stejnou barvou, grafikou a o 4 milimetry větším provedení znovu vytištěna jako bankovka v roce 1932 a v oběhu byla od 22. července 1933 do 15. ledna 1944.

Naše první tisícikoruna byla na svém líci(obrázek zleva) ozdobena kresbou “Žena s glóbem” od Alonze Earla Foringera”, na níž byla dodatečně dokreslena silueta Československa. Foringerova kresba byla původně určena pro tisícifrankovou bankovku, k jejíž realizaci nakonec nedošlo. Pro rubovou stranu(obrázek zprava) naší státovky byla vybrána rytina půvabných “žneček” ve tříčtvrtečních postavách zprava.

 

Obě dvě rytiny mají zcela jasný tématický plán překypující v umírněný nacionalismus neupadající ihned na první dobrou k nekonečnému slovanství, tak jak tomu bylo v případě Muchovy tvorby, do které jeden z nejznámějších českých malířů vkládal zejména portréty svých příbuzných, nebo blízkého okolí. V prvorepublikové tisícovce je viditelný kosmopolitní ráz, kdy žena sklánějící se nad glóbem není nikdo jiný, než bohyně žehnající pravicí úrodné zemi, zatímco v levici třímá snopek pšenice. Na rubové straně žnečky odkazují ke sklizni, kdy jedna žnečka drží srp a ta druhá hrst
obilí.

Tak jak tomu bylo v případě lícové grafiky, rubově umístěné žnečky jsou grafikou předtím použitou na několika papírových platidlech jiných cizích států( (například Nikaragua, Peru, Mexiko…)Žnečky se objevují v různém polovičatém i úplném provedení ve srovnání se státovkou 1000 Kč v mnoha státech světa. Prakticky totožný obraz žneček je k vidění na mexické bankovce 20 pesos Banco de Morelos z roku 1904 a 1910.

To dokazuje částečně neseriozní přístup k tvorbě státních platidel, kdy je zákazníkovi nabídnuta grafická podoba, zatímco totéž bylo předtím užito na bankovce jiného státu. Vyobrazení žneček z naší první tisícikoruny pochází z obrazu “The Reapers” amerického malíře George Fredericka Cumming Smitiele;  rytina: Robert Savage. Barevnost státovky, první tisícovky samostatného Československa, je blíže k dolaru. Stejně tak orámování s dalšími prvky evokují přechod ze slovanského a přírodního motivu k motivům tehdy rozvíjející se celosvětové mocnosti.

Kdyby Muchova analogie na český ultranacionalismus byla bývala tištěna kvalitněji, nemusel stát sáhnout k zahraničním nabídkám a jistá dávka “regionálního maloměšťáctví” mohla pokračovat i v těch největších nominálech. Tisk Muchových státovek I. emise probíhal v tiskárnách Haase, Strache, Gebrüder Stiepel, Otto a Růžička, Národní politika a Česká grafická unie. Hlavní zásluhu na úspěšné realizaci prvních československých platidel měla Rakousko-Uherská banka, která vyráběla tiskové formy většiny platidel pro československé tiskárny. Na celý proces nahlížel vídeňský Čech Karel Hazura. I díky této informaci je masarykovský odpor ke všemu rakouskému a mávání českým nacionalismem tragikomickou etudou.

Kdyby nebylo zahraniční pomoci a zahraniční realizaci, vývoj domácích platidel by se odehrával v mnohem větších porodních bolestech. Dějiny československé a české tisícikoruny sahají poprvé za oceán, což se zajisté nelíbí ultranacionálním čecháčkům, kteří by raději běh dějinných událostí nahradili Moskvou, třeba tiskárnou GOZNAK, jež se podílela na výrobě papírové koruny v Gottwaldově éře stalinismu.

 

SDÍLET