V Súdánu je v parlamentu více žen než v Česku…panečku ta česká kultura je ale podřadná

Populisté velmi rádi na základě několika ukazatelů hodnotí celé kultury, národy a jejich styl života. Bez jakýchkoli znalostí a pochopení zobrazovaných informací dochází například na sociálních sítích k rozšiřování hoaxu, kdy si každý človíček i v tom nejzapadlejším koutě republiky musí být skálopevně jistý tím, že ta evropská, tedy slovanská a chcete-li česká kultura je zákonitě lepší, než všechny ostatní na světě.

Tragikomické soupeření pseudodůkazů je k mání na každém rohu pseudovlasteneckých otevřených, nebo absolutně veřejnosti nepřístupných facebookových skupin, kde si autoři přesolených příběhů o nepřizpůsobivých národech a jejich nepřijatelných zvycích hojí rány nad svými bolístky a neúspěchy, protože i ten nenáviděný muslim toho z globálního hlediska dokázal mnohem víc, než zadlužený, ukřičený a nevzdělaný radikál.

Nahlížet na svět z pohledu populisty není nic složitého. Postačí několik statistických ročenek, tabulek a xenofobie může slavit svůj svátek. Například taková Meziparlamentní unie sdružující parlamenty 173 zemí světa a dalších 11 regionálních parlamentních shromáždění nabízí k nahlédnutí jednu docela zajímavou skrumáž statistických údajů o počtu žen v poslaneckých sněmovnách a senátech. Mezinárodní organizace s více než stoletou historií, spolupracující například s Organizací spojených národů, rozeslala 193 nejrůznějším parlamentům “dotazník”, jak je to u nich k 1. březnu 2017 se zástupci něžného pohlaví na té nejvyšší politické reprezentaci.

Ve světle zjištěných faktů Česká republika vypadá jako úplný břídil.

S 20 % žen v poslanecké sněmovně a 18,8 % v senátu obsazujeme z celosvětového hlediska pouze 94. příčku.

Na prvním místě nachází africká Rwanda, kde se v osmdesátičlenné poslanecké sněmovně nachází 61,3 % poslankyň a ve dvaceti šestičlenném senátu rovných 38,5 % příslušnic něžného pohlaví.

 

Lepší umístění než Česká republika má mnoho zemí s převládající většinou muslimských obyvatel. Například takový islamofoby a ultranacionalisty velmi často podhodnocovaný a zatracovaný Súdán je počtem něžného pohlaví ve svých zákonodárných institucích lépe, než území bájného praotce Čecha. V tamější velmi početné poslanecké sněmovně bylo do svých funkcí 13. dubna 2015 ve volbách zvoleno 130 žen, což v řeči procentuálních podílů mezi celkovým počtem zákonodárců s poslaneckým pasem a jednotlivých poslankyň představuje 30,5 %.  Při pohledu na tabulku nesmíme pominout například v médiích a večerních zprávách často zmiňovaný Afghanistán, kde je od voleb z října 2010 mezi poslanci 27,7 % žen a v místním senátu je zástup něžného pohlaví také vyšší (26,5 % žen), než v Česku. Lépe než my s počtem žen v parlamentních funkcích je například Mauretánie, nebo Pákistán.

Zatímco paliči Koránu s oblibou sobě vlastní vyšilují v nejrůznějších diskusích a komentářích se zákazem řízení aut pro ženy a vynucovaném zahalování žen v Saudské Arábii, velmi často zapomínají zmiňovat informace o reálném životě tamních žen, protože oblíbený zpravodajský zdroj pravidelně zásobuje evropského čtenáře a diváka ideologicky zabarvenými podobiznami, jež nemají se skutečností pranic společného.

V Saudské Arábii jsou porušována lidská práva, a dokonce existují oblasti, kde jsou ženy skutečně perzekuovány například díky kmenovému vnímání postavení příslušnic něžného pohlaví, ovšem tato situace není všude na území pouštního království stejná. Postavení žen se zde díky ekonomickým potížím, mezinárodnímu tlaku, rozdrobení wahhábismu na tolerantnější odnože, vysokému vzdělání a následně také vysokému postavení mnoha žen byznismenek, lékařek a právniček významně zlepšuje. Mnoho žen zde pracuje například na pozici novinářek a některé z reportérek dokonce v místních novinách otevírají diskuse o islámu, stylu vlády a chování jednotlivých politiků.

V Saudské Arábii je po nedávných volbách z 2.12.2016 poslanecké sněmovně 30 žen. 

Ještě má někdo chuť při pohledu na výseč sáhodlouhé tabulky pokračovat v nešvaru čecháčků?

Kdybychom totiž pokračovali v démonizujícím módu často používaném ukřičenými čecháčky z demonstrací připitomělých blanických rytířů a rádoby odhodlaných ochránců státních hranic, potom bychom mohli z nízkého počtu žen v českém parlamentu klidně usuzovat, že se zde mají ženy hůře než v muslimském Pákistánu, Súdánu, nebo již zmiňované Saudské Arábii

a klidně bychom si mohli střihnout při pohledu na statistiky o domácím násilí přihlouplou simultánku o tom, že ty české ženy jsou v České republice týrané a český národ se svou kulturou je národem a kulturou násilníků, zvrhlíků a vůbec semeništěm nejrůznějších perverzáků.

To by se určitě xenofobům a vítačům Putinovy kohorty nelíbilo a ihned by na takové závěry odpověděli s tím, že to není v žádném případě pravda, protože statistiky o počtu domácího násilí, násilných trestných činech a nejrůznějších sexuálně motivovaných útocích vyprávějí příběh o poměrně malé části místní populace. Bezpochyby by milovníci hnědých hodnot měli v tomto případě pravdu, ovšem se stejným zápalem a zájmem o realitu by stejní odmítavci nasazování čertovy hlavy na český národ a českou kulturu měli přemýšlet o ostatních státech, národech a kulturách světa.

Podle chování jednotlivců nemůžeme odsuzovat kulturu, národ, náboženství, nebo dokonce celý stát. Všechny kultury jsou si rovnocenné, stejně bohaté, stejně cenné.

Podobně je tomu v případě náboženství, kdy všechna bez ohledu na pojmenování boha, nebo název svatých knih a spisů jsou si naprosto stejně rovnocenné, protože náboženství nabádají člověka k dobru, pomoci slabým, nemocným a nabádají každého k dobrému chování po zbytek života

Například takový islám, podobně jako křesťanství a třeba judaismus odsuzují zlo, terorismus a násilí všeobecně.

Statistiky popisující například počet žen v poslaneckých sněmovnách a senátech poskytují možná nějaký sociologický náhled na společnost a vnímání postavení žen v daném státě, ovšem není možné na základě surových dat vychrlit odsuzující pravdy o tom, jak se ženám v té, či oné části světa žije, nebo nežije. Podobné je to s dalšími statistikami…….pokud chceme vytvářet morálně nezávadné závěry, poté k těm statistikám musíme přidat značnou část reálií, informací a dalších zjištění, protože jedině s takovým přístupem se můžeme více přiblížit k realitě, jež téměř vždy bývá více, či méně zkreslována nejrůznějšími faktory.