Neměli bychom zapomínat na oběti brněnského pochodu smrti

Nikdy bychom neměli zapomínat na černé okamžiky naší historie, kdy jsme selhali a mstili se lidem, kteří za předchozí příkoří nemohli a neměli s ním osobně nic společného. Poválečné události nejsou těmi, na které bychom měli být hrdi, anebo které bychom měli snad oslavovat jako vavříny vítězství nad nepřítelem. 

Do černé kroniky selhání se tučným písmem zapisují brněnské události, kdy 30. května 1945 v metropoli Moravy za přispění komunistů proběhl pochod smrti, kdy více jak 25 000 žen, dětí a starců bylo z třinácti přeřadišť jako dobytek hnáno Revolučními gardami brněnské Zbrojovky městem. Mnozí z vyháněných krutý pochod díky nemocem a špatnému zacházení nepřežili. Události z let 1945 a 1946 jsou skutečně hrozné.

Před válkou žilo v Brně přes 50 000 Němců. Přibližně dvě třetiny z nich opustily Brno již před příchodem Rudé armády a zbytek byl nehumánně a protilidsky vyhnán.

Kolektivní vina ukázala své ohavné zuby, když každého, kdo šprechtil zařadila do tábora ideových nepřátel, které je třeba držet v separaci, trýznit hlady a následně zavraždit nemilosrdným rozsudkem strašlivé smrti. Copak malé dítě, nebo pomalu chodící muž, či žena mohly někoho trýznit, vraždit, či nějak komukoli ubližovat? Brněnský pochod se podobal nacistickým pochodům smrti, kdy lidé počasí nepočasí byli hnáni bez jídla, pití, bez lékařské péče, bez přestávek na odpočinek do nedalekého Rakouska.

Zloba brněnských úřadů se obrátila také vůči smíšeným manželstvím, kdy si Čech vzal německy mluvící ženu nebo naopak.

Hnaní byli také němečtí Židé, kteří se zrovna před chvilkou vrátili z koncentračních táborů, aby následně byli ve štvavé kampani semleti se všemi bez rozdílu.

Když se po okolí rozneslo, že mezi odsouvanými jsou výše jmenovaní lidé, došlo k dalšímu rozdělování, kdy 15 000 neschopných dalšího pochodu, německých Židů, smíšených manželství, německých antifašistů zůstalo ve sběrném táboře v Pohořelicích(kde díky hrozným a nelidským podmínkách panovala epidemie tyfu a úplavice a denně zde umíralo na 60 až 70 lidí). Zbytek, přibližně 10 000, pokračoval v dalším pochodování.

V pohořelickém táboře zemřelo 459 brněnských Němců, v okolních obcích kvůli nedostatku místa zemřelo na dalších 170 brněnských Němců. Rakouské úřady evidují, že při pochodu k rakouské hranici zemřelo na 1062 dalších obětí. Při celé vysidlovací akci z Brna mělo zemřít na 1691 obětí.

Jinými slovy 1691 lidí bylo po 30. květnu 1945 zavražděno a mnoho dalších celoživotně traumatizováno, zdravotně poškozeno s doživotními následky.

Ideově se na páchání zla podílela a morálně jej podporovala tehdejší komunistická strana.

Sídlem Krajského výboru KSČ byla budova Legionbanky. 30. května 1945 se obrátila delegace závodní rady brněnské Zbrojovky na komunistického předsedu městského národního výboru Vladimíra Matulu……mladí “cucáci”, mezi kterými byla většina lidí mladších 25 let, žádali komunisty o pomoc s “lynčem” (požadavkem rázného a bezkompromisního postupu) na brněnských Němcích. Omladina se chtěla mstít a bylo jim jedno, jestli zabijí dítě, nemluvně, těhotnou ženu, nebo vetchého starce……hlavní bylo “využít” chaosu k páchání zla i pokračování válečných zločinů, tentokrát z českých rukou.

Po jednání s policejním ředitelem Josefem Babákem se komunisté s dělníky ze Zbrojovky dohodli, že akce započne ještě téhož večera. Následně policejní ředitelství vypracovalo zvláštní vyhlášku, kterou Vladimír Matula podepsal.

Nejaktivnější člen KSČ a vrchní administrativní tajemník v Brně ,Vladimír Matula, podepsal a umastil KSČ krví, i když je sám v dobovém tisku kvůli výzvám humánního zacházení s Němci napadán za nadržování Němcům.

Brno bylo osvobozeno od nacistické nadvlády 26. dubna 1945 vojsky druhého ukrajinského frontu Rudé armády a první rumunské armády.  Hned druhý den (27. dubna 1945) převzal řízení města nový správní úřad Národní výbor zemského hlavního města Brna. Na jeho utváření se významně podílela komunistická strana. V Národním výboru z 30 členů měla KSČ 12 mandátů, zatímco sociální demokraté a národní socialisté po 6, lidovci 4 a 2 mandáty dostali nestraníci. Brno nedodrželo Košický vládní program, který schválila tehdejší vláda Edvarda Beneše 5. dubna 1945 na zasedání v Košicích. Dokument hlásal rovnost politických stran při obsazování národních výborů. Ale v tom nebyla moravská metropole sama.

Komunisté měli v rozporu s dohodami  ve většině měst a obcích výsostné, speciální postavení. I proto KSČ nese minimálně formální zodpovědnost za dění, jež vedlo k lynčování a vraždění Němců žijících na území tehdejšího Československa. 

Proto není divu, že komunisté odmítají jakékoli omluvy, protože by odsouhlasením chyb minula dali prostor rozborům, kdo všechno byl v chaotickém poválečném Československu formálně zodpovědný například za masakr Němců.

Současné Brno se na rozdíl od toho historického, poválečného zachovalo správně. Radní ukázali, že se nebojí čelit černým kaňkám a 19. května 2015 doslova jedenáct minut po dvanácté v počtu 34 zastupitelů rozhodli o formální omluvě za příkoří, kterého se město na brněnských Němcích dopustilo.

Jen je smutné, že akt omluvení se za něco neomluvitelného trval tak dlouho. Je naivní myslet si, že všichni Němci byli nacisty, jako je stejně naivní myslet si, že všichni Češi se v poválečném období dopustili válečných zločinů.

Národ se chtěl mstít, použil za ideové podpory Beneše a komunistů zkratek NĚMEC = NACISTA. A to bylo velmi špatné.

Pokud chceme hledět do budoucnosti, musíme se všemi důsledky vyrovnat s vlastní minulostí, do níž patří také podíl na válečných zvěrstvech a současná politická reprezentace od té nejvyšší, vládní, po tu krajskou, městskou i obecní by měla alespoň v morální rovině přiznat část své viny s výzvou o společný život v rámci demokracie i budoucího pokroku, jež je možný pouze a jen tehdy, pokud na sebe nebudou lidé pohlížet skrze barvu kůže, druh náboženství nebo sexuální orientaci.

Brněnští zastupitelé se zachovali před dvěma roky správně, když se omluvili za pochod smrti a Brno by v tomto ohledu mohlo jít jiným městům za vzor, protože omluva je to nejmenší, co můžeme udělat vůči odporným chybám minulosti.