Na srazu Klubu českého pohraničí nechyběl Foldyna, ani Obrtel

Zapsaný spolek Klubu českého pohraničí organizoval ve Žďáru nad Sázavou svůj sjezd, na kterém se sešly převážně postarší ročníky společně s představiteli komunistické strany a Národní domobrany Marka Obrtela, který byl na akci ve své uniformě doslova k nepřehlédnutí. 

Radikál ze záchranky přišel podpořit své ideové pobočníky, kteří několikrát na xenofobních demonstracích krajní pravice a nacionálních bolševíků postávali s prapory, zatímco neofašisté a účeloví xenofobové promlouvali k lidem v okolí. Zelenkavá uniforma na jednom rameni zobrazovala znaky Národní domobrany, zatímco na protější straně se vyjímala česká trikolora doprovázená znaky Čech, Moravy a Slezska. Výsostné znaky České republiky a jejich zemských krajů zase jednou zažívají totální zahanbení, podobně jako je tomu v případě hlavy Alšova chodského psa, jehož “pohraničníci” na svém znaku a praporech používají.

Stačí pohled na jednotlivé účastníky a ihned je jasné, že s demokracií zmiňovaná sešlost nemá nic společného. Své napovídala účast děčínského poslance Foldyny, nebo promlouvajícího Gerbeníčka, nad jehož slovy si nejeden z přítomných diváků zamáčkl slzu v oku. Chvilkami to vypadalo jako na schůzi ústředního výboru Komunistické strany Československa. Aranžmá celého sálu přivádělo návštěvníky do časů dávno minulých. Zelené, těžké ubrusy v pozadí doprovázené slovenskou a českou vlajkou uprostřed následované akčním heslem “Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast!” připomínaly rudá zvolání o tom, jak je nutné dosáhnout pětiletku, protože Stalinovi soudruzi překonávají sami sebe.

Svým způsobem hesla v popředí vypadala tragikomicky. Organizátoři hovoří o českých hranicích, přitom prosazují prokremelskou slinu, ve které je nejen všechno ruské správné, ale také naprosto žádoucí, ochraňující před mezinárodními institucemi, které Klub českého pohraničí pasuje na klubko satanů. Však se to také na schůzování a proslovech doslova zelenalo protiunijními a protiuprchlickými prohlášeními, nad kterými by se nemusel stydět kdejaký představitel neofašismu, nebo obyčejného nacionálního socialismu, kterému jde zapsaný spolek pohraničníků činy a slovy jednotlivých představitelů doslova naproti. Americké imperialisty nově doplňuje Evropská unie následovaná NATO, proti kterému například Obrtelovi domobranci chtějí čelit seč jim síly stačí, i když sami nevědí, kdo z nich je aktivní a kdo jenom chvástal u žoku piva.

Vřelá přivítání na začátku následovaná srdečnými pozdravy střídala autogramiáda knihy Miroslava Vacka “Celý život v jednom šiku”. Návštěvník si mohl zakoupit knihu a rovnou si v ní odnést podpis s věnováním posledního ministra národní obrany ČSSR a prvního ministra národní obrany ČSFR. Kromě slovenských hostí nacionálně bolševické scény si milovníci čechoslovakismu přišli doslova na své. Kdo by nechtěl utratit sto sedmdesát kaček za trošku toho vzpomínání doplněného o prokremelské polemiky mezi řádky. Místopředseda ÚV KSČM Josef Skála kdysi přirovnal autora knihy k ledoborci, který si razí cestu proudy lží a dezinformací, a proto mohou kupující a na podpis těšící se našinci zůstat v klidu, protože proruské dezinformace nejsou pro návštěvníky dezinformacemi, ale jen snůškou dalších skálopevných pravd, ze kterých čerpá Aeronet, Národní domobrana, ale i tajemný pan VK, jehož příspěvky zcela jistě někteří z přítomných sdílí na sociálních sítích, pokud je to dostatečně sexy.

Když už se dělá setkání nacionálního bolševismu, čechoslovakismu a radikalismu, musí se to všechno využít ke komerčním sdělením. Kdo chtěl, mohl si koupit tričko v barvách pohraničníků, kalendář, vlaječky, časopis, otvírák a řadu dalších věcí. Ultranacionalismus přináší peníze, a tak vydavatel knihy Viktor Švejda může být rád za žďárské setkání milovníků uzavřených hranic protkaných dráty a ochotou exvojáků zneškodnit vlastizrádce putující za mety východního bloku.

Grebeníček v bílé košili a šedých kalhotách třímá v rukou medaili, zatímco česká demokracie na místě několika proradikálně a prorusky smýšlejících individuí doslova skomírá. Zelenkaví pohraničníci se mezi sebou ocenili za hrdinské činy…….být pseudovlastencem je přeci tak složité a zaručeně těžké…….o tom si během jednoho dne povídá sedmero řad dlouhých stolů rozdělených na dvě půlky, zatímco na začátku každého z nich je označení kraje, ze kterého jednotliví kandidáti přicházejí. K poslechu se nabízí dechová hudba a nechybí chvilka na selfie, kdy se postarší osůbky zubí zpoza praporu Klubu českého pohraničí.

Bylo by fajn, kdyby se podobná shromáždění stala minulostí, ale to by nejdřív nesměli čecháčkovští radikálové podporovat prokremelskou klaku, nacionální socialismus a čechoslovakismus. Ale to by nejspíš jinak nesměli být podporovatelé Klubu českého pohraničí tím, čím ve skutečnosti jsou.