Chovanec by si měl v otázkách uprchlíků vzít příklad z pákistánské vlády

Zatímco má Česko problémy s přijetím několika uprchlíků a raději riskuje čtvrtmiliardovou pokutu, mnohem chudší a politicky rozvrácenější země s tím problém nemají. Rozvojové státy patří k největším hostitelům uprchlíků na světě, i když samy mají v řadě ohledů velmi vážné problémy, kdy by se v mnoha regionech dalo polemizovat, zda nad některými částmi území vládne centrální vláda, nebo někdo jiný. 

Typickým příkladem by mohl být Pákistán, ve kterém například Balúčistán s dalšími regiony patří díky nejrůznějším ozbrojeným skupinám, korupci a obchodu s drogami a bílým masem k velmi nebezpečným místům na světě. Přesto všechno tato země díky sousedství s Afghanistánem patří ke státům s největším počtem uprchlíků i nelegálů. Vláda na svém území hostí miliony uprchlíků a další minimálně statisíce tvoří početnou skupinu nelegálních uprchlíků bez osobních dokladů, jež prozatím nepožádali z právních důvodů o udělení statutu uprchlíka.

Ministr vnitra Milan Chovanec by si mohl vzít příklad z kroků Islamabádu. Ten ve spolupráci s UNHCR jednal tři roky s Afghanistánem o osudu přibližně milionu afghánských nelegálů, kteří sice nelegálně překročili hranice, ale delší dobu pobývají na území Pákistánu v mnohdy otřesných podmínkách, protože bez statutu uprchlíka se jim nedostává taková péče, jakou by dostali od mezinárodních organizací, kdyby byli kategorizováni a zařazeni do některého z programů.

Nebýt zaregistrovaným uprchlíkem je velmi složité. Lidé prchající před hrůzami válek jsou občany bez právních jistot, kdy může kdykoli dojít k deportaci, nebo zatčení. Pákistánská vláda to velmi dobře ví. Lidé v bezprizorní situaci si zaslouží pomoc, a proto pákistánská vláda za pomoci OSN přemýšlí, jak celou záležitost náležitě vyřešit.

Jednání mezi vládami a mezinárodními organizacemi byla velmi složitá. Nakonec vyústila ve zdárný závěr, kdy se z nelegálních uprchlíků konečně stanou lidé s právními jistotami. Islamabád od 20. července 2017 rozjíždí program registrací, ve kterém zaregistrovaní nejprve získají karty afghánského občana, tzv. AC karty, zajišťující ochranu před svévolným zatčením, zadržením nebo deportací podle pákistánského cizineckého zákona. AC karty umožňují Afgháncům zůstat v Pákistánu do doby, než jim afghánské úřady vydají patřičné osobní doklady, se kterými by dříve nelegální uprchlíci mohli žádat o azyl. Program zbaví lidi v nouzi složitých obav a dříve nelegální uprchlíci se nebudou muset ukrývat před pákistánskými úřady.

Vládní program AC karet poběží ve čtyřech pákistánských regionech až do 16. srpna 2017. Nad celým projektem bude kromě pákistánských a afghánských ministerstev dohlížet také mezinárodní organizace UNHCR, která zaregistrované zároveň zařadí do programů určených pro péči o uprchlíky. S právními jistotami získají Afghánci náležitou zdravotní a materiální pomoc, díky které tito lidé dostanou jídlo, pití a nebudou muset trpět nedostatky v těch nejzákladnějších potřebách.

Prezident Mamnún Husajn se klidně mohl zachovat jako český Chovanec a klidně mohl sáhnout po kriminalizaci nejohroženějších. Jenže místo takového přístupu raději zvolil humánní řešení uprchlické otázky. Projekt AC karet je součástí Pákistánské komplexní politiky repatriací a zacházení s Afghánci, která byla vládou schválena v únoru tohoto roku. Mezi další součásti programu patří například prodloužení platnosti dokladu o registraci uprchlíka až do konce roku 2017. Toto opatření se v kladném slova smyslu týká 1,4 milionů lidí. Zároveň se pákistánská vláda zaručila vytvořit několik kategorií afghánských uprchlíků, kdy pro každou kategorii bude stanoven speciální program péče, osobních dokladů a víz.

Pákistán se skrze všechny problémy, které má, snaží řešit důstojnou cestou péči o miliony uprchlíků, kteří na území pro Čechy velmi vzdáleném státě žijí. Sobotkův kabinet by se skutečně mohl cítit provinile, protože Česko je oproti Pákistánu mnohonásobně bohatší a nesrovnatelně stabilizované a přesto má problémy jednat v souladu s mezinárodním právem. Lidskost je základní součástí demokracie…..to by si měli čeští politici uvědomit především.