Křečovitým lpěním na přežitých tradicích se budoucnost nevytváří

V politice je třeba více Romů a Romek. Politické strany by se měly zbavit syndromu těch, co sice Romy přidají na své kandidátky, avšak rovnou je umístí na nevolitelné místo, ze kterého je nemožné daného kandidáta zvolit. Politické subjekty se díky tomu tváří jako ty, co stojí proti rasismu, přitom se často rasisticky chovají, když upřednostňují rasu před názorovými postoji.

Na patnáctou, dvacátou pozici kandidátky se dostávají prominenti xenofobních, homofobních a vůbec nedemokratických názorů. Ale to vůbec nevadí, protože se jedná o Romy, se kterými se partaj v některé z internetových diskusí pochlubí. Romská demokratická strana(RDS) společně se Stranou rovných příležitostí(SRP) dostává možnost. Co na tom, že ještě včera straník SRPu proklínal homosexuály, vyzýval k nenávisti vůči majoritě a propagoval dávno přežité a naprosto nedemokratické tradice, jež po zásluze vymřely…….důležitá je image…..zbavení se nánosu xenofobní partaje……v minulých a předminulých volbách se tak zachovala například Strana zelených, když dala SRPařům příležitost.

Je to velmi smutné, protože se nepraví, jež mnohokrát prokázali, že své aktivity dělají především sami pro sebe, dostávají ve své komunitě do předních míst a někdy i do veřejných funkcí, kdy si prospěcháři hrají na ochránce Romů v České republice, i když tomu tak ve skutečnosti není. Jak potom můžete očekávat nějakou změnu, když ta přijít nemůže kvůli stále stejným personám, jež se neustále od devadesátých točí jako korouhvičky. Těmto ikonám postačí vyfotit se na Úřadu vlády České republiky, zúčastnit se jednání, na kterých mají minimální hlas……..tak například takový Miroslav Tancoš je minimálně zodpovědný z pozice své funkce v RDS za pokus o podvod s razítkem již nežijícího auditora, přesto je mnoha lidmi zván při řešení problémů jako ten, co by měl za Romy jednat……přitom tito lidé by měli stát na okraji, a nikoli ve středu dění, protože svou činností špiní Romy a přivádějí zpátečnictví.

Etnický původ by neměl být tím jediným měřítkem, proč volit kandidáta ve volbách. Takový postoj vyhovuje populistům, xenofobům, fanouškům diktaturních směrů, populistům………politika volte Roma, ať je jakýkoli, ať se chová jakkoli a ať má jakékoli názory je plně vyhovující RDS i SRPu. Obě dvě strany nemají téměř žádný program, a tak není divu, že jim většina Romů po právu nevěří. Pravdou je, že také většina Romů k volbám nechodí, ale to je pochopitelné, protože, proč by měli k volbám chodit, když jim nikdo nenabídne solidní politiku, která by se zajímala o obyčejného Roma a nikoli o prominentní rodiny, se kterými někteří romští předáci dělají obchody.

V současnosti de facto neexistuje žádná romská politická strana, která by nevyznávala xenofobní, homofobní a čistě demokratické smýšlení. To je velká škoda. Na sociálních sítích je stále hlasitější tón nacionalismu, kdy se podporují rozdělení na dva tábory “Gádžové” a Romové. Ti, co nesouhlasí s takovýmito názory jsou romskými nacionalisty zesměšňováni a dostávají potupná pojmenování v romštině…….romská společnost je nejednotná a je to vidět. Nakonec existují také názory, že by se romské společenství mělo rozdělit na tradiční skupiny, které by si zvolily své vůdce a tito vůdci by společně rozhodovali…….je to utopická vize dávající prostor populistům……..tedy té “staré škole”, se kterou máme neblahé zkušenosti, a která se sama, nebo skrze své “učedníky” stále objevuje.

Nejistota sílí, a tak někteří dávají přednost uctívání tradic v plné své šíři bez ohledu na historický vývoj a existenci 21. století, kdy není možné například nevěrnou ženu holit dohola a následně ji nechat manželem zbít. “VÍCE TRADIČNÍCH ŽEN DO AKTIVNÍ POLITIKY!“, “VÍCE TRADIČNÍCH MUŽŮ DO AKTIVNÍ POLITIKY!“….taková zvolání jsou zajisté pro někoho sexy, krásná, obsahují jakoby návrat do tradic, tedy něčeho, co by měl každý znát a co starší tak láskyplně komentují……….Jenže o jaké tradice by se mělo jednat?

Na tradice se odkazují především ti, co nemají ostatním co nabídnout. Jedinou nabídkou je pomyslná jistota tradic, která se snaží polemikami o opravdovém a stoprocentním Romovi zastínit debaty o něčem mnohem důležitějším. S voláním po dodržování tradic často přichází tvrdá linie zdánlivého neuhnutí, kdy je třeba dodržovat všechny staré tradice bez ohledu na současný vývoj, současný svět a současné chápání práva, kdy tradice by neměly být v rozporu s paragrafy, čemuž rozhodně neodpovídá například bití nevěrné manželky, její holení a další zatemnělé tradiční zvyklosti, o kterých je lepší raději mlčet. Tlakem na dodržování všech tradic, tedy i těch dávno přežitých, dochází ke stavbě velmi vratké Potěmkinovy vesničky, ve které dokonalé dodržování tradic slouží jako rozdělovací hranice mezi “opravdovými” Romy a těmi Gádži, co jsou schopni zprznit a zabít své dítě. Ostatně i tato obhajoba se někdy objevuje a bývá dost nechutná, nezajímavá a ukazuje, že si někteří veřejně známí hrají na ochranu romského, přitom ho svými xenofobními snahami ničí.

Zvyky a kulturu je třeba ochraňovat a obhajovat. Aktivista, případně romský politik by měl kulturu a zvyky ochraňovat a obhajovat, ovšem to neznamená, že takový člověk bude obdivovat něco, s čím se nemůže v současnosti člověk ztotožnit. Je třeba posilovat a obhajovat zvyky, které nejsou v rozporu se zákonem, lidskými právy, mezinárodním právem…….úkolem romských politiků a aktivistů by nemělo být vyčleňování Romů ze společnosti kamsi na okraj, na který jej přesouvají někteří majoritní rasisté. Je třeba zahájit diskusi a tu není možné vést, pokud někdo hlásá, že musí dodržovat i ty přežité tradice, aby se Romové odlišovali od těch zlých Gádžů……..tam, kde existuje generalizace, tam není možná diskuse, natož náprava.

Ochrana tradic a kultury je možná bez generalizací a xenofobních názorů a na to často ti, jež říkají “VÍCE TRADIČNÍCH ŽEN DO AKTIVNÍ POLITIKY!“, “VÍCE TRADIČNÍCH MUŽŮ DO AKTIVNÍ POLITIKY!” zapomínají.

Politické strany by měly poskytnout místa na svých kandidátkách bez rasového hlediska. Tedy stejnou příležitost by měli dostat i Romové. SRP a RDS by měla zaniknout a místo nich by měl vzniknout jiný politický subjekt konečně přinášející akceschopnou prominoritní politiku odproštěnou od xenofobie, rasismu, balastu devadesátých let dvacátého století, nabízející příležitost novým tvářím. Rom by se neměl stydět za to, že je Romem, ale zároveň by měl vědět, že identitu neztratí s vývojem, ve kterém jsou některé zvyky nepoužitelné.

Je třeba mnoho změn, ale ty nepřijdou skrze nacionalizaci, nýbrž skrze řešení opravdu palčivých problémů, a to bez jakýchkoli náznaků rasismu, xenofobie a nejrůznějších nenávistí.

SDÍLET