Náckové i extrémisté zneužívají Husa a zároveň přijímají marxistický pohled na historii

Jan Hus nebyl nacionalista, dokonce ani vlastenec v dnešním úhlu pohledu, přesto bývá často vzpomínán neonacisty a dalšími extrémisty jako národní hrdina, který pro svou pravdu skončil na hranici. Krajně názorové proudy vnímají Husa jako zastánce češství, aniž by si uvědomily, že věří marxistickému výkladu dějin, kdy je národ vytržen z kontextu, aby byl následně slepě naroubován do éry, kdy kralovalo mezinárodní křesťanství nad prohnilým symbolem historického materialismu pánů Marxe a Engelse. 

Extrémista při pohledu na dějiny ukáže spolehlivě svou vlastní neznalost. Nemá povědomí, přehled ani pojem o tom, jak věci s teoriemi v minulosti vznikaly. Extrémisté adorují všemu co je blízké národu, češství i nepřátelskému kontrapunktu mezi “zákeřnými” Němci a utiskovanými Čechy.

Nácek na jedné straně odmítá komunismus a tvrdí, že je škodlivý a jako takový by měl zmizet z povrchu zemského, zatímco bez problémů nevědomky přistoupí na marxistický ideál národa a vlastenčení, jež je vkládáno do úst Mistra Jana Husa.

Takový osobitý přístup napomáhá zapomenout na vlastní nedostatky, slabosti i nejpříkrejší frustrace, kvůli kterým nácek pochoduje uprostřed špalíru protiromských pochodů.

Lepší je uvěřit lžím a mystifikacím, než plakat nad nejistou minulostí. Někdo si vymyslí neexistující citát o “cikánech” a extrémisté bez obtíží takový citát sdílejí.

hus1
Vymyšlený, Husem nikdy nevyřčený citát
romea_hus
Zdroj: screenshot ze serveru Romea.cz

Nácek, v modernistickém pojetí ultranacionalista, potřebuje sebe sama ujistit, že se nemýlí a jeho teorie mají historickou hloubku, protože neonacista nemůže přeci být neonacistou nebo rasistou, když stejná, nebo podobná slova používal také Mistr Jan Hus, který v ideologii čecháčkovského fašismu, marxismu, komunismu i novodobého neonanacismu sehrává roli pozemského “poloboha” s nadlidskými duševními silami, bojovníka za pravdu i milovníka a ochránce všeho českého……

Marxistický pohled na minulost přejímá současná extrémistická scéna, protože je v ní ideově zakořeněn národ s místy až úchylnou snahou definovat historické události jako boj o národ i třídní spravedlnost.

Historický materialismus marxismu je umělohmotně doplňován a povyšován, upravován a ukrášlován invencí i prášilovským syndromem současného neonacisty……to je další ukázka typického chování ultranacionála.

Navrchu si vegetí nad úctou k symbolům, přitom k nim žádnou úctu nemá, protože kdykoli symbol upraví podle svého přání a momentálního stavu mysli. Symboliku pošlape, zneuctí, umastí, protože si lebedí v bizarnostech. Nejisti sami sebou klidně rozeberou puzzle historického materialismu, aby z něj posléze vytvořili svého vlastního kyborga.

Mistr Jan Hus nemohl být ochráncem českého, dokonce ani jeho zastáncem. Hus nepohlížel na společnost nacionalisticky, neměl vůbec národní uvědomění, ale jak jej mohl mít, když idea národa tenkrát neexistovala

……první bylo ve středověku křesťanství a teprve potom ti ostatní (Češi, Němci, Italové,…..). Otázkou je, do jaké míry sami Češi sebe vnímali jako národ.

Samotný pojem Bohemus považuje za Čecha každého člověka, jež má rodiče hovořící česky a v Česku se narodivší. Čechem ze středověkého pohledu může být Němec. Maďar…..kdokoli, kdo mluví česky a jehož rodiče se v Česku narodili. Například česká kapacita ze Sorbony a Husův současník, Vojtěch Raňkův z Ježova, založil nadaci a podporoval finančně děti pocházející z rodin česky mluvících a v Česku narodivších se rodičů.  Bohemus nebyl vyhraněný podle zásad Masaryka a Československé republiky roku 1918. A už vůbec se nepodobal představám neonacistů a nejrůznějších extrémistů.

Svůj otisk středověku vtělili národní buditelé, jež vykládali pohádky o nacionalismu a českém uvědomování sebe sama uprostřed germánského nebezpečí. Na historické lži i pověsti navázal Marxismus se svou historicky materialistickou tendencí k dávné minulosti.

Historický materialismus Marxismu na rozdíl od ostatních přístupů nevysvětluje minulost za použití dobových materiálů. 

Nevidí příčiny vývoje společnosti v zájmech a činnosti jednotlivců. Hledá je ve společných zájmech velkých skupin lidí, protože samostatné myšlení by mohlo přivést nechtěné názory a myšlenky, jež by byly v rozporu s marxismem. S Marxem přichází nenáboženský socialismus. Marx chtěl socialismus vědecký, odproštěný od jakékoli víry v Boha.

I proto je křesťanství v historickém materialismu nahrazeno umělohmotnou ideou národa, jehož smysl je vykládán podle marxistického pohledu na svět, a nikoli přesně tak, jak pojem “národ” chápali lidé ve středověku

Marxismus a jeho historický materialismus vyzdvihuje Husa jako zastánce českého, protože “z jeho popudu” vznikají husité a spolu s nimi radikální Táborité

jež komunismus popisuje jako první historicky doložené komunisty, kteří se zbavili majetku ve prospěch celku. V husitech se ukrývá ideál sebeobětování, myšleno sebeobětovat se za politické ideály celku. A to vyhovuje jak fašismu, tak současnému neonacismu, komunismu i prvorepublikovému snažení Masaryka. Český národ je hrdinský, protože se v husitství staví proti Němci – tehdejšímu císaři – nepříteli českého národa – pokušitele o pangermánské zničení Čechů……i zde je popírána historická realita, protože Kostnický koncil nevedli Germáni, ale Francouz, šéf tehdejší Sorbony, Jean Charlier de Gerson, jež vybral jednotlivé Husovy texty ze spisu De ecclesia, účelově, lživě je seřadil a tím pádem z Husa vytvořil heretika, kterým Hus rozhodně nebyl. Samotný Zikmund se snaží přesvědčit Husa, aby odvolal a změnil své chování. Ještě v Kostnickém koncilu nabádá své biskupy, aby Husovi promluvili do duše…..muži z Čech je dána výsada mít veřejné slyšení, což nebylo typické pro lidi souzené z kacířství….takové procesy byly v zásadě neveřejné, ale Husův veřejný byl……nic není tak jednobarevné, jak se snaží vyprávět marxisticky pojatý historický materialismus.

Pohled současných neonacistů, krajně levicových i pravicových extrémistů je na historickou ideu národa takřka totožný

Komunismus potřeboval silný národ, který uviděl pravdu v komunismu, kdy husité byli stavěni do popředí jako ideál komunistického sepětí za národ i boj proti třídnímu utlačovateli…..stejně jako předtím národní buditelé uviděli jako krajní nacionalisté v husitství první sepětí českého národa vzdorujícího pangermánským snahám o poněmčení ……..

Adorace husitství, tzv. husitská tradice se v historii objevuje ve dvojím provedení. První se objevuje do událostí u Bílé hory. Ta druhá začíná v 60. letech 19. století, kdy se stává politickou vizitkou boje o svébytné politické postavení v rámci monarchie

Po pádu Bachova absolutismu se česká národovecká scéna obrací k husitství a právě v tomto období Palacký s Reigerem společně s mladočechy vytvářejí základ husitské tradice, jež v určitých podobách existuje dodnes. Vznikají báchorky….dochází k vytváření mýtů, jež jsou v Palackého spisech pokládány často za historická fakta.

Není žádným tajemstvím, že čeští národní buditelé často přejímali některé společenské hodnoty i názory z marxismu a k ideám socialismu neměli často daleko. Ve Valašském Meziříčí roku 1907 měl Tomáš Garique Masaryk přednášku o klerikalismu a socialismu. O komunismu jako takovém se Masaryk vyjadřoval kladně. Dokonce považoval socialismus i komunismus za totéž. O Táboritech se Masaryk tehdy vyjádřil se slovy: “Měli jsme v Táboritech první socialisty a komunisty, usilujme, aby mezi námi žebráka nebylo. To je ten náš český ideál!”  Masaryk měl své heslo opírající se o husitství: “Tábor je náš program“. Oficiální tradicí československého státu je později husitství a reformace. Zahraniční akce za osvobození českých zemí je vyhlášena 6. července 1915, tedy u příležitosti 500. výročí upálení Jana Husa.

Masaryk postavil na husitské tradici první republiku a komunisté viděli v husitech své první předchůdce. První československý prezident používal Husovu celospolečensky vnímanou autoritu k podepření svých názorů. Hus je názorovým argumentem, symbolem, jež předem kohokoli musí z ideového hlediska vést k pravdě, protože Hus kvůli pravdě skončil na hranici plamenů…….stejně, neřkuli podobně k Husovi přistupoval komunismus i fašismus, jež se o husitství opíral také.

Hus v časných stádiích dvacátého století a koncem století devatenáctého znamenal lístek do veřejného života.

První československý prezident dělal to, co všichni předtím i následně po něm….podporoval mýty i zbožštění Mistra Jana Husa, protože skrze nepravdy, či polopravdy nalézal oporu pro své ideové směřování
Komunismus nepotřebuje ve výkladech křesťanství, a proto jej nahradí ideou národa……stejně tak využije Tábority, protože ukrývají ideál společného vlastnictví

Husitského hnutí zneužili ke svým potřebám také fašisté, jež se snažili skrze husitství ospravedlňovat fašismus v českém prostředí.

Husité byli považováni za ideové předchůdce jak u komunistů, socialistů, tak u fašistů. 

Mohli bychom zmínit knihu Antonína Klimka “Boj o Hrad”, kde mimo jiné nalezneme tuto citaci: “Je potřeba, aby vedle Husa bylo vyzvednuto jméno vůdce husitských vojsk, a říkáme-li fašismus, vyslovujeme přitom jméno Žižka.První česká poslankyně v Říšské radě, národní demokratka Božena Viková-Kunětická, řekla v roce 1929 o husitství toto: “Když voláme Žižka, voláme fašista“. Mohli bychom zde také zmínit Mussoliniho významnou práci Giovanni Hus, il Veridico, ve které se pozdější vůdce italských fašistů ve svém socialistickém období vyslovuje k Mistru Janu Husovi jako k ideálu pravdy a sociální spravedlnosti.

…….ideál Pravdy a sociální spravedlnosti…….to je hlavní materie, s níž socialisté a později komunisté vzhlížejí k Husovi jako k ideovému symbolu smýšlení komunistického člověka

Jedna historická etapa tak posloužila prakticky všem k zaštítění svých zájmů a cílů. 

Husitství je vnímáno jako hnutí  protišlechtické, protikatolické, národní, demokratické a antiněmecké…..a stejně v nejrůznějších verzích je nahlíženo na Mistra Jana Husa. Tyto hodnoty jsou blízké jak fašismu, tak marxismu, komunismu i současnému neonacismu

Historicky vzato, Češi tenkrát v období Kostnického koncilu byli znechuceni, že je zradili spoluobčané – čeští Němci žijící v tehdejším království. Domácí Němci byli pokládáni také za Čechy a nikdo je nechtěl od nikoho oddělovat. Nikdo je nebral za cizáky.

Politika na akademické půdě univerzit vytvářela zdání oddělování se Čechů od Němců…..Václav IV. dal tři hlasy Čechům na Karlově univerzitě a němečtí akademici odpověděli odchodem do Německa, kde v Lipsku posléze založili vlastní univerzitu. Německá otázka ve středověkém království proto žila na univerzitní půdě…..mimo ni neexistovala. Češi působící tehdy na univerzitní půdě nebyli protiněmečtí. Vystupovali proti Němcům vyučujícím na Karlově univerzitě, protože ti Čechy zradili, když se postavili proti Václavu IV. a odešli raději pryč do Německa. Obrátili se od svých českých přátel, které dříve potkávali na chodbách školy i mimo ni.

Jan Hus Neměl rád Němce za hranicemi Českého království. Nikoli však kvůli tomu, že byli Němci, ale protože byli s papežem i císařem, tedy s lidmi, kteří v Husových očích propadli hříchu. Sám Mistr Jan Hus vůči Němcům nic nemá.

Známý je například Husův výrok  “Nenávist mezi Čechy a Němci jsem nikdy nepopouzel, neboť zajisté jest mi dobrý Němec milejší, než špatný Čech a byť by ten byl vlastní bratr můj

hus_prohl

Jan Hus nebyl vyhraněný národní socialista nebo nějaký národovec. Je to vidět také na uvedeném výroku. Tím víc je trapné, pokud je Jan Hus kladen do role ochránce všeho českého. Ve skutečnosti tomu tak vůbec nebylo. Vlastenčení kolem této historické osobnosti je projevem absolutní neznalosti a na sociálních sítích, například na zdech neonacistů, nebo naopak krajně levicových extrémistů, opravdu vypadá spojování Jana Husa s nacionalismem minimálně tragikomicky.