Tomáš Pajonk ze Strany svobodných by rád odstřelovače na střechách Hamburku

Tomáš Pajonk ve Straně svobodných občanů patřil k umírněným členům jinak xenofobní, nenávistné a radikálně smýšlející strany ukrývající se účelově pod zástěnou libertariánství, které stejně značná část straníků používá pouze tehdy, když se jim to hodí. 

Machova partaj je nasáklá představiteli klerofašistického společenství D. O. S. T. Sympatizovala s ním a samotný předseda se neštítil umazat od klihu nenávisti, jež se linul z názorů zpátečníků demonstrujících například proti homosexuálům, nebo legalizaci manželství stejného pohlaví. Tomáš Pajonk byl naoko jiný. Distancoval se od D. O. S. T. u a dokonce kritizoval Holešovskou výzvu, se kterou někteří významní straníci tak trošku koketovali, protože si mysleli, že zrovna v této názorové nížině naleznou budoucí ovečky, případně budoucí voliče.

Pajonk v lednu 2014 polemizoval s Petrem Hájkem a dokonce tvrdil zcela správně, že homosexuálové mají stejná práva jako ostatní lidé, čímž předseda zlínské pobočky Svobodných zaútočil na stěžejní bod oblíbence Klausova společenství. Obhajoba homosexuálů z úst havířovského rodáka ovšem nebyla o lidskoprávním cítění. Politik s vysokými ambicemi nechtěl, aby byla LGBT skupina vnímána jako otloukánek radikálů, a tak umlčením útoků na tuto společenskou skupinu chtěl otec čtyř dětí odvést pozornost od levičáků, protože umírněná krajní pravice prezentovaná například Pajonkem nabízí smířlivý postoj k “novátorskému smýšlení”, pro který by klidně Svobodní mohli být voleni někým jiným, než stoupenci radikalismu.

Chuť překonat ve volbách dvouprocentní hranici napomáhá vnitrostranickému zápasení a zároveň láska po úspěchu vytváří v mysli členů dojem, že existuje někdo poměrně stranicky vlivný, kdo odmítá porušování lidských práv vnímat jako základní projevy pravicové politiky. Milovník zvířat, “prosazující práva slabších”, projevující se navenek jako hodný kluk, býval skvělou variací na nového předsedu místo nerozhodnutého Petra Macha, který se s Matějkou neustále “pral” o to, zda má partaj být čistě antievropská a antiislámská…..Dokonce si Tomáš Pajonk vysloužil pochvaly od ultranacionálního lžisociologa Hampla, který svého mladšího exstranického kolegu pasoval na budoucnost Svobodných.

Jak se zdá, dokonce ani ta budoucnost beránkovské partaje není ničím jiným, než další verzí přihnědlých myšlenek. Částečně to dokazují Tweety a zprávy na Facebooku, kdy mladík v srpnu oslavující třicáté šesté narozeniny perlí tak, jak by se na stoupence krajní pravice slušelo. Například Pajonkův názor na demonstranty v Hamburku zveřejněný na facebookové Pajonkově stránce je doslova ozbrojující.

Zdroj: https://www.facebook.com/tomas.pajonk.page/?fref=ts

Ve svém příspěvku volá po odstřelovačích, kteří by měli z balkonů a střech střílet demonstranty, protože si to podle zastupitele Zlínského kraje ti mladí na ulici zaslouží. Tímto Tomáš Pajonk dokázal, kým opravdu je. Samozřejmě kritiku zdatný politik odpálkuje na pokus o satiru, kterou by lidé neměli myslet vážně….ovšem příspěvek vážně myšlen bezpochyby je. Důkazem by mohl být Pajonkem anoncovaný odkaz na dva roky starý článek na webu Svobodných, kde autor ukazuje, že dá na populistické a ideově zabarvené zprávy, které považuje za realitu a zároveň by přivítal, kdyby situaci ve francouzském Calais řešili lidé se zbraní v ruce třeba jako odstřelovači na střechách domů.

Ve svém důsledku braní spravedlnosti do vlastních rukou není pro mužíka ze Zlínského kraje vůbec nic nového. Zastupitel se chová jako hlupák, když bez problémů a obtíží navrhuje nezákonná řešení odporující pravidlům demokratické společnosti, ve které není možné, aby jedna skupina lidí střílela na tu druhou, aniž by šlo o nutnou sebeobranu přiměřeného charakteru, kterou Pajonkovo řešení rozhodně není.

Sečteno a podtrženo, Pajonka pronásleduje mýtus toho jiného, umírněného ze Svobodných. Přitom ve skutečnosti je tento muž pouze dalším radikálem, jež klidně v případě potřeby nechá střílet do lidí, pokud je to pro krajní pravici omluvitelné.