Generál Lee byl typickým vyznavačem bílé nadřazenosti

Když se stočí řeč na amerického generála Roberta Edvarda Lee, někteří lidé poukazují na to, že je po tomto muži pojmenována za oceánem nemocnice, ulice a mnoho dalších institucí, a proto by se neměly odstraňovat generálovy sochy, protože vojákova osobnost nebyla tak jednoznačně černou, jak někteří lidé poukazují. 

Samozřejmě, dějiny nejsou jednobarevné a je také pravdou to, že tento otrokář s vojenskými úspěchy za zády je v USA vnímán v některých státech federace za hrdinu. Kdybyste se zeptali Leeových otroků, zcela jistě by o svém pánovi řekli něco jiného a nepokládali by ho za hrdinu všedních dnů. Oběti tyranie vzpomínají na své uzurpátory jinak, než lidé opírající své znalosti o historické postavě z historických análů, nebo mýtizovaných příběhů, ve kterých pravdu takřka nenajdete.

Jak již bylo v předchozím článku řečeno, historické osobnosti Spojených států amerických z konce 18. a průběhu 19. století byly spjaty velmi často s otrokářstvím.

Generál Lee je uctíván a uznáván především v jižanských částech postotrokářských oblastí. I když generál Lee i George Washington byli otrokáři, přeci jen mezi nimi jsou značné rozdíly. 

George Washington ve své vůli osvobodil svých více než 135 otroků a další muž Thomas Jefferson osvobodil pět otroků a dalších přibližně 130 otroků prodal, aby se zbavil svých obrovských dluhů. Z historických dokumentů je patrné, že si Washington i Jefferson byli vědomi, že praxe otrokářství je v rozporu s Deklarací nezávislosti, kde se to v textu svobodou jen hemžilo. Součástí americké historie – britských kolonií především – bylo otrokářství a oba dva pánové byli jeho součástí.

Zatímco unionisté založili Spojené státy americké, konfederalisté pracovali na zničení toho, co bylo předtím vytvořeno. Kladné ohlasy směřující na osobu generála Roberta Edvarda Lee vycházejí z pověstí, ve kterých je voják udatným, galantním, zkrátka štramákem, pro kterého by se rozhodla každá dívka na rohu ulice. Ve skutečnosti byl generál Lee sice skvělým stratégem, ovšem byl také zodpovědný za smrt stovek tisíc Američanů.

Teorie o bílé nadřazenosti byl součástí Leeovy filosofie, ve které stáli černoši na tom nejnižším místě ve společnosti.

Lee byl typickým otrokářem se vším všudy. V dopise z roku 1856 sice otrokářství nazývá morálním a politickým zlem, ovšem také dodává

Myslím si však, že je pro bílého člověka větším zlem, než pro černou rasu, a zatímco mé pocity jsou silně zařazeny k těm druhým, mé sympatie jsou silnější pro ty první. Černoši se tady mají nesmírně lépe než v Africe, morálně, společensky a fyzicky. Bolestná disciplína, kterou procházejí, je nezbytná pro výuku jejich rasy, a doufám, že je připraví a povede k lepším věcem. Jak dlouho je potřeba jejich podřízenost je známo a vedeno moudrou milosrdnou prozřetelností. Jejich emancipace bude brzy důsledkem mírného a tavícího vlivu křesťanství, než bouřemi a ohnivými spory.

Ve svém dopisu Lee bez problémů oznamuje, že otrokářství je sice špatné pro bílé, ale pro černoch je lepší, než jakékoli snahy o zrušení otrokářství. Jakákoli emancipace je závislá na boží prozřetelnosti a člověk by tedy do ní neměl zasahovat. Jakékoli názory samotných černochů, zda chtějí, nebo nechtějí být otroky, jsou generálovi šumafuk, protože je tady bílý muž, který rozhoduje, nebo boží vůle, jež stojí mnohonásobně výš, než nějaký bílý majitel lidské bytosti. To jasně dokazuje, jak generál Lee smýšlel třeba o lidech odlišné barvy kůže.

Robert Edvard Lee se k otrokům choval velmi odporně a v otázkách trestů se nesoustředil jen na tresty fyzické, ale také psychické, jak dokazuje kniha Leeovy přední historičky Elizabeth Brownové.

Lee porušil Washingtonovu a Curtisovu tradici respektování rodin otroků, když rodiny roztrhl a jednotlivé rodinné příslušníky otroků najímal na jiné plantáže. Leeovi otroci svého majitele pokládali za jednoho z nejhorších mužů, které kdy viděli.

Trauma z přetrhané rodiny, de facto ničící životy otroků po generace bylo horší než vražda. Otec nikdy neviděl svou dceru, protože ta byla násilně odvedena někam jinam, kde byla třeba znásilněna. Lee zacházel s otroky na plantážích v Arlingtonu tak krutě, že dokonce vůči generálovi mezi otroky vznikla vzpoura. Když dva otroci utekli, byli Leeem, nebo jeho pochopy zabiti. Když byli otroci bičováni a jejich kůře byla rozervána na kusy, generál Lee přistoupil k obětem zlovůle a záda jim natřel velmi silným solným roztokem. Teprve tehdy pokládal mučení za dokončené.

Lee svůj úmysl bojovat za Jih definoval jako snahu ochránit otrokářský systém, aby fungoval nadále, jak bylo zvykem.

Když Robert Edvard Lee podnikl invazi do Prnnsylvánie, armáda severní Virginie zotročila svobodné černochy a unesla je za hrozných podmínek zpět na jich jako svůj majetek. 

V jiné události z roku 1864 vojáci pod Leeho vedení zmasakrovali do jednoho černé vojáky Unie, kteří se zrovna vzdávali a nebyli tak ozbrojeni. Oh, jak hrdinské to bylo. Když Lee navrhl generálu Unie Grantovi výměnu vězňů, Grant souhlasil pod podmínkou, že černoši budou vyměňováni stejně jako bílí vojáci. Leeova odpověď byla, že “černí patří našim občanům a nejsou považováni za předměty výměny a nebyly zahrnuty do mého návrhu“. Jížanský generál považoval černošské vojáky za věci, nikoli za lidské bytosti, s nimiž by mělo být zacházeno jako s ostatními vojáky.

Po válce generál Lee komentoval válku Severu proti Jihu v New York Herald slovy: “Válka nebyla o otroctví, ale pokud se jednalo o otroctví, bylo to jen z křesťanské oddanosti, kvůli které bílí Jížané bojovali, aby udrželi černochy zotročené“.

Jak zajímavý komentář. Zcela jistě by se líbil dnešním supremacistům a dokonce i hloupým čecháčkům, jež na sociálních sítích doslova supí z odstraňováníé generálových soch. V posledních dnech rasisty milovaný voják devatenáctého století dokonce po válce obhajoval vraždění černošských vojáků.

Křesťanství v oficiálních vyjádřeních generála Leeho sehrávalo roli zástěrky, za kterou se voják ukryl, pokud potřeboval obhájit neomluvitelné a především křesťanství odporující.

Tímto se svým způsobem Lee podobal současným islamistům. Oba dva zneužívají náboženství k páchání zločinů.

Ale jižanský generál v tom nebyl sám. Podobně otroctví jako boží lásku vykládala řada otrokářů. Mezi křesťanstvím otrokářů a křesťanstvím Krista byl obrovský rozdíl.

Generál Lee doslova zuřil, když republikáni volali po rovnosti otroků na Jihu. Dokonce v Kongresu řekl, že černoši postrádají intelektuální vlastnosti bělochů, a proto nemohou hlasovat jako běloši.

Ku-Klux-Klan byl založen v roce 1866 a generál Lee zemřel v roce 1870. Jih vedl válku vůči oficiálně proklamované svobodě Severu. Každý, kdo považuje generála Roberta Edvarda Lee za hrdinu, ignoruje nesmírné utrpení, smrt a bolet, jež tento muž během svého života způsoboval. Bílí supremacisté, kteří protestovali ve prospěch Leeho, nezrazují jeho dědictví a naopak by byli rádi, kdyby Leeho myšlenky dostaly další své zhmotnění rasově segregované společnosti. Leeho oddanost bílé nadřazenosti překonala svou loajalitu vůči své zemi a o totéž usilují současní rasisté.

Jednu z mála věcí, kterou generál Lee udělal správně, bylo ozavření míru v Appomattoxu v dubnu roku 1865 a následně také odmítnutí výzev k partyzánskému boji Jihu vůči Severu. Odmítnutí pokračování bojů vycházelo z čistě sobeckých důvodů, kdy se postarší generál obával, že by dalšími ozbrojenými střety znmičil společenský systém na Jihu.

Skutečnou úctu si nezaslouží Lee, ale generálův podřízený James Longstreet, který po válce bojoval vůči supremacistickým milicím v New Orleans. Odstraňování soch s Leem není úpravou historie. vlajky Konfederace, sochy, obrazy konfederačních generálů patří do muzeí, nikoli do ulic, kde se mohou takové předměty stát předmětem uctívání neonacisty a rasisty.