Symbolika otrokářství a osoby veřejností s ním spojené nesmí být objektem úcty

Otrokářství bylo, je a nadále bude kontroverzní součástí minulosti Spojených států amerických. Stálo u zrodu federace a ukrývalo se pod zákonem o učňovství a učňovských zkouškách také dlouho poté, co bylo otroctví oficiálně zrušeno. 

Značná část postav americké historie 18. a 19. století byla více či méně spjata s otrokářstvím a byznysu odehrávajícím se kolem obchodu s lidmi.

První americký prezident George Washington byl velkým otrokářem. Vlastnil 135 otroků. Zatímco z jednodolarovky známý politik usiloval o oddělení se od Spojeného království, vydělávali Washingtonovi na živobytí otroci, se kterými podle dobových informací zacházel budoucí prezident celkem obstojně(nepřetrhával rodinné vazby, nepřetěžoval dívky a ženy v práci a bez souhlasů otroků je neprodával).

George Washington ve své době patřil k největším plantážníkům. Sám vlastnil dvacet otroků, z čehož práceschopných bylo jenom osm. Několik desítek otroků zdědil po otci, nějaké otroky měl ve svém rodinném sídle v Mount Vernonu, další přivedla Washingtonova manželka Martha a poměrně dost jich George Washington později dokoupil. V dopise psaném kapitánu Josuahu Thompsonovi psal 2. července 1766 “Spolu s tímto dopisem Vám posílám negra jménem Tom a prosím Vás, abyste ho prodal na některém z ostrovů, kam plujete.

V roce vyhlášení nezávislosti vlastnil George Washington 135 otroků. 

O tom, co si Washington myslel o otrocích dokládají jeho vlastní slova poslední vůle:

“Po úmrtí mé manželky je má vůle a přání, aby všichni otroci, které držím ve svém právu, obdrželi své osvobození během jejich života. Vážně bych si přál, při nepřekonatelných obtíží kvůli jejich smíšeným manželstvím rozrušit bolestivé pocity nebo ne-li nepříjemné důsledky. Není to v mé moci za funkční období osvobodit černochy, kteří jsou jako věno a u těch, kteří získají svobodu, můžou být lidé staršího věku nebo tělesně slabí a další, kteří se budou schopni o sebe starat.

To je moje vůle a přání, aby všichni, kteří přijdou, budou dobře oblečeni a živeni mými dědici, kteří budou žít a budou vázáni u soudu, dokud nedosáhnou dvacátého pátého věku života a v případech, že nebudou záznamy, díky kterým se zjistí jejich stáří, soud to přiměřeně rozsoudí svým vlastním pohledem. Černoši jsou tedy povinni u svých pánů se učit číst a psát, a být vychováváni pro nějaké užitečné zaměstnání v souladu se zákony společenství Virginie poskytuje na podporu sirotků a jiných chudých dětí a já tímto výslovně zakazuji prodej nebo dopravu z uvedeného společenství každého otroka, abych mohl zemřít bez záminky a navíc kladně a vážně nařídit respektování tohoto ustanovení respektovat otroky a každou část nábožensky splnit, pokud respektuje staré a nemohoucí, vidí, že je pravidelný a stálý fond na jejich podporu tak dlouho, jak potřebují, nedůvěřují opatření, která mají provádět individuálně.

A mému mulatskému člověku Williamu (jmenuje se William Lee) dávám okamžitou svobodu nebo pokud bude preferovat to (díky nehodě, která se mu přihodila a která způsobila, že je neschopný chodit nebo cokoliv vykonávat) že zůstane v situaci, v níž se nachází, může si volně vybrat, v obou případech mu však dovolím rentu třicet dolarů pro jeho život, musí to být nezávislé na potravinách a oblečení, které byl zvyklý dostávat, pokud si vybere poslední alternativu, ale v plném rozsahu se svou svobodou, pokud dává přednost první, jako svědectví je moje závěť za jeho služby během revoluční války.”

Přes to všechno situace otroků u jiných otrokářů nebyla růžová a spíše přebýval nelidský přístup k otrokům. Člověk, i když nechce, musí vzpomínat na americký historický seriál Kořeny, ve kterém černoch jménem Kunta Kinte je z Gambie odvlečen na americké plantáže, zatímco v některém z dalších dílů dochází k vyhlášení Spojených států amerických, kdy bílí mají vlastní stát, zatímco ta opomíjená část společnosti musí sloužit svým pánům, kteří si tak nějak navykli zacházet s černochy jako s věcí bez duše, citů i práva na život. Kladný Washingtonův postoj na otrokářství nemění nic na celkovém stavu v zemi.

Otroctví bylo vždy otázkou výdělku, ve kterém otrok skutečně neznamenal vůbec nic.

V době americké revoluce tvořili pětinu veškerého obyvatelstva Spojených států černí otroci.

Obchod s nimi kvetl a původně bylo otrokářství součástí všech 13 kolonií, ze kterých později vznikly Spojené státy americké.

V období let 1700 – 1750 bylo do Ameriky dovezeno na 130 000 otroků, zatímco již v roce 1776 bylo v zemi na 500 000 otroků, z čehož 200 000 představovali otroci dovezení do Virginie.

Otrokářství se před vyhlášením samostatnosti hojně rozšířilo také do Pensylvánie, Severní a Jižní Karoliny a New Yorku. Otroci žili ve velmi nuzných podmínkách, které byly mnohonásobně horší, než ty, v nichž žili nejchudší obyvatelé mnohdy špinavých a neuklizených měst. Odpadky se válely po zemi, ve vodě, splašky se lily do ulic….díky tomu docházelo k rozšiřování cholery a neštovic. Jako odpověď na tento stav zavedl New York v severní Americe jako první úklid ulic.

Při prvním sčítání lidu v roce 1790 bylo napočítáno na 700 000 otroků a přibližně 100 000 otrokářů. 

Svoboda jako honosné slovo v oficiálních dokumentech dostávala v Americe docela zvláštních podobenství, kdy svoboda byla pro bílé, ale černochů se netýkala, i když by si to možná první americký prezident přál jinak.

Například socha Svobody umístěná na vrcholu washingtonského Dómu Kapitolu byla na své místo dopravena otroky. Stejná pera, která podepisovala Deklaraci nezávislosti, také podepisovala smlouvy na nákup otroků a čile s nimi obchodovala.

Kongres i Nejvyšší soud USA byly tvořeny otrokáři, nebo těmi, kdo na otroctví bohatli. Téměř všichni lidé na vysokých postech byli otrokáři. a lidé nějak s otroctvím spjatí.

Americká společnost byla společností otrokářskou, kde práva měli zajištěni jen ti rasově “předurčeni”. Existovala pravidla rasové segregace, jejichž porušení mohlo znamenat i rozsudek smrti pro otroka a mnohaletý žalář pro bílého.

Z toho také vyplývá, že značná část soch a obrazů historicky známých osobností nejsou ničím jiným, než prokázanou úctou mimo jiné také otrokářům, kteří se nebáli své otroky potrestat velmi tvrdými tresty, ke kterým patřilo například také znásilnění černošské ženy. Z určitého úhlu pohledu je socha Washingtona poctou otrokáři, jehož otroci byli po “pánově” smrti “propuštěni na svobodu”. Třetí prezident Spojených států amerických, Thomas Jefferson, byl také otrokářem, i když se zabýval o řešení otázky otrokářství. Jeffersnův otec vlastnil 20 otroků a samotný Thomas Jefferson v roce 1776 vlastnil 200 otroků.  Těch otrokářů a otroctví nakloněných na pozici prezidenta je mnohem víc.

Samozřejmě, s otrokářstvím rostla také klaka těch, co s otroctvím nesouhlasili.

Americký právník a bojovník za svobodu, James Otis, už v roce 1761 požadoval zrušení otroctví. V roce 1773  Samual Rush uveřejnil pamflet proti otroctví a o rok později pomáhal založit Pensylvánskou společnost na odstranění otroctví. Od roku 1807 byl vydán zákon na zákaz dovážení otroků do USA, ovšem ratifikován byl jako 13. dodatek do ústavy až po válce Severu proti Jihu.

Jedním ze známých odpůrců otroctví je například Benjamin Franklin, který sice založil první abolicionistický spolek, ovšem i on vlastnil dva otroky – sloužící v domácnosti a dokonce ve své tiskárně zaměstnával otroky, řídil obchod s nimi a tiskl inzeráty na prodej a koupi otroků.. V jednom, z novinových inzerátů Benjamin Franklin nabízel “šikovnou dívku ve věku patnácti let”. Zmiňovaný diplomat, přírodovědec a spisovatel ovšem voláním po zákazu otroctví vůbec nemyslel na blaho otroků. Franklinovi šlo o to, aby nebyly USA ve světě pošpiňovány zlými přívlastky bránícími třeba zahraničním obchodům. Otroci představovali politické a morální riziko, ve kterém by černoši díky své početnosti klidně mohli vytlačovat bílé obyvatelstvo.

Odpůrci otroctví odmítali otroctví pro zlepšení obrazu země v cizině, část byla proti špatnému zacházení s otroky a obchod s nimi nevadil a poslední skupinu tvořili lidé vystupující jak proti otroctví, tak obchody s otroky.

John Adams patřil do poslední skupinky. Stál proti otroctví, ale také proti obchodům s otroky. Otroctví nazval hnusnou nákazou v lidském charakteru a patřil k těm málo vysoce postaveným, kdo nevlastnil žádného otroka.

V samotné válce za nezávislost černoši bojovali v kontinentální armádě. Historické prameny uvádějí, že za svobodu třinácti kolonií bojovalo na 5 000 otroků, kteří v armádě vykonávali ty nejpodřadnější práce a mnohdy s nimi bylo zacházeno tím nejhorším způsobem, není proto divu, že otroci utíkal, přidávali k bojům proti kolonistům, nebo se na jiných místech hlásili do armády jako svobodní – propuštění otroci. Britské, ani kontinentální vojenské jednotky se k černochům nechovaly moc dobře a Britům i kontinentální armádě sloužili černoši často beze zbraní jako “návnada” na nepřítele.

Otrokářství s otroky je součástí americké historie, ovšem to neznamená, že by současné Spojené státy, nebo některý federální stát měly oslavovat osoby, které jsou veřejností vnímané za podporovatele otroctví, nebo vyznavače rasové nadřazenosti. Ve 21. století rasismus a jeho symboly nemají co dělat ve veřejném prostoru, proto je zcela správné, pokud dochází k odstraňování konfederační vlajky a sochy generála Lee.