Zpráva Ministerstva vnitra ČR zcela správně hovoří také o Pernicových “Slušných lidech”

Ministerstvo vnitra na začátku srpna 2017 vdalo novou Situační zprávu o extrémismu. Je v ní zachycený celkem očekávatelný vývoj krajně pravicové scény, kdy se jednotlivé virtuální skupinky neofašistů a dalších nejrůznějších radikálů pokoušejí na sociálních sítích dávat najevo svou. existenci.

Daleko častěji stoupenci krajně pravicové scény na internetu vyvolávají nenávist vůči minoritám a odlišným náboženským skupinám, zatímco k přímým akcím na ulicích sahají mnohem méně.

Ministerstvo vnitra uvádí, že za druhé čtvrtletí tohoto roku krajní pravice zorganizovala 37 akcí, zatímco krajní levice jich za sebou měla rovných 108.

Takový masivní rozdíl dokazuje roztříštěnost radikální scény v Česku, kdy mnohonásobně rozdrobenější je krajně pravicová scéna mající zejména problém v rozhádanosti mezi jednotlivými účastníky, což je pro demokracii v České republice velkým přínosem. Neofašisté, neonacisté společně s nacionálními bolševiky se nedohodnou, protože každá ze skupin by ráda byla tou vedoucí a diktující v popředí.

Zábavné je postavení Národní demokracie, která na jedné straně bojovala s úřady díky své neschopnosti dodržovat zákonem stanovené povinnosti, zatímco bojovala s rozhádaným vnitrostranickým aparátem, někteří přední členové vstupovali a Adam B. Bartoš velice dobře věděl, že mu ujíždí vlak, a tak hledal partnera do nadcházejících voleb.  Nakonec dosáhl svého a našel vlídné slovo u Hanniga a jeho strany. I když Adam B. Bartoš ve skutečnosti v krajně pravicové scéně znamená stále méně a méně, po Hannigově boku se cítí potřebnějším, jistějším a důležitějším, což je pro demokracii v Česku jedině dobře, protože Hannigovo uskupení je skutečně okrajovou záležitostí, i když na kandidátku přijal několik dalších proradikálně smýšlejících subjektů.

Akce Národní demokracie neusilují o spojenectví s jednotlivými subjekty. Jsou předem určeny k přilákání médií a nevědomé veřejnosti, do které patří zejména lidé s nízkým vzděláním a frustracemi v srdci.

Národní demokracie by ráda přilákala média, jenže o její akce mají zájem jen některá podružná krajně pravicová “média” běžně vycházející z hoaxů a proruských zdrojů. Národní demokracii jako garanta jakési nacionalistické kontrarevoluce ve spojnici s DSSS a Republikány vnímá například uskupení neonacistů a extrémistů Národní obroda, která svého času Bartošovo politické hnutí na demonstracích doprovázela.

Ministerstvo vnitra sice hovoří u Bartošova politického hnutí o vstřícnosti k osobám s neonacistickou minulostí

Jenže to není u Národní demokracie žádná novinka. Postačí se podívat na jejich kandidátku, složení hnutí….jsou v něm neonacisté, nebo lidé spjatí s neonacistickou scénou. Tato informace skutečně není ničím novým.

Zpráva Ministerstva vnitra ČR se mimo jiné zmiňuje o novém facebookovém extrémistickém uskupení Slušní lidé, o kterém na Hrebenar.eu vyšlo několik článků. Kdyby tito radikálové neměli brněnské politické hnutí “Žít Brno”, museli by si ho vymyslet. Určitě je to frustrující lézt po zádech Hollanova uskupení a přesto všechno být širším okolím ignorován.

Ve své podstatě nezbývá než souhlasit s definicí z pera Ministerstva vnitra ČR

Slušní lidé opravdu nejsou slušnými. Postačí si projít jednotlivá jména, nebo se podívejte na jejich logo na modravém praporu tolik podobné australskému zdravotnickému zařízení.

Politické hnutí Slušní lidé bylo zaregistrováno na Ministerstvu vnitra 1. listopadu 2016 přejmenováním a změnou stanov předchozího politického Hnutí Dost. Již od samotných začátků v popředí obou zmiňovaných politických subjektů, toho původního i nově přejmenovaného, postává trojice stále stejných proradikálně smýšlejících xenofobů, mezi kterými je brněnský boxer Zdeněk Pernica, Ivo Crhák a zakladatel České školy boje nožem Radek Pokora.

Ještě před několika lety v Brně řádila skupinka fotbalových chuligánů Johnny Kentus Gang, o jehož aktivitách se můžete dočíst například na webu Hooligans.cz. Jednalo se o tvrdší jádro fotbalových fanoušků  brněnského prvoligového 1. FC Brno. Podle některých tvrzení si Pernica právě v tomto radikálním a velmi nebezpečném uskupení přišel nejen k boxu, ale také k přezdívce Gauny, ke které se ve světě nul a jedniček hlásí.

Ve Zprávě mimo jiné vstupuje také Generace identity, která se skrze anglikanism a cool hesla snaží lákat omladinu k ideálům ultranacionální revoluce bezpráví.

Ve své podstatě je na českou Generaci identit tragikomická podívaná, ve které si neonacisté – třicátníci a čtyřicátníci – vysloužilci krajně pravicové extrémistické scény hrají na cool moderní nácky, kde je původní mluva neonacismu a neofašismu prvotně ukryta za novými symboly prezentujícími starou nenávist novými slovy. Ve své podstatě Generace identity není nic jiného, než obrození Autonomní nacionalisté svého času do Česka přišedší z nedalekého Německa.

Jakub Horňáček pro A2larm.cz o Generaci identity napsal: ”

Hlavním deklarovaným politickým cílem těchto hnutí je návrat k tradiční pospolitosti založené na etnické soudržnosti, na hierarchii tradiční heterosexuální rodiny a na obnově oligarchických společenských a politických institucí.

Identitářský dorost shrnuje tento program do pojmu reconquisty, neboli znovunabytí místní identity a kontroly nad vlastním územím. Konkrétně však tento poněkud zastaralý výraz znamená vyhnání přistěhovalců z Evropy, případně zavedení etnické separace podobné apartheidu a potření veškerých snah o genderovou a kulturní rovnost

Není divu, že takové “zmodernizované” a anglická slůvka používající hnutí oslovuje radikální scénu. Typickým tahounem Generace identity v Česku je Michal Urban přátelící se například s Jiřím Petřivalským z pražské DSSS, Pavlem Szudárem nebo Šárkou Šmolíkovou. Další výraznou osobou identitářů je například Petr Kessner, jež svého času působil u Autonomních nacionalistů . Ještě před pěti let býval tento mužík k vidění na nejrůznějších akcí neonacistů.

V Generaci identity jsou také lidé z neonacistického Národního odporu, ale také z xenofobní Pro-Vlasti, jež na sociálních sítích proslula především krádežemi vlajek Evropské unie z průčelí státních úřadů…..hrdinové s kuklou na hlavě si v takové roli zlodějů připadají nejspíš cool a naprosto moderně.

Zpráva Ministerstva vnitra ČR zmiňuje blízkost Generace identity s Národní demokracií, ale tato blízkost není ničím novým a odehrává se již od včasných dob, kdy Bartoš své politické hnutí “založil”.

Stačí si vzpomenout na styky Bartoše, Solise, nebo Zemánka. Zábavné je sledovat například naprosto podružnou Národní obrodu zkoušející překonat svůj stín hrami na praktiky Generace identity, kdy jsou jednotlivé akce Matějného následovníků nazývány nikoli česky, ale anglicky. Holohlaví radikálové citující například slova Adolfa Hitlera by rádi zůstali lákadlem, a tak přicházejí na řadu převzaté triky ostatních.

Vandasova partaj je již delší dobu utlumena, Petřivalský aktivit napojuje spíše na Dělnickou mládež, která by se velmi ráda odpojila od kamene táhnoucího omladinu ke dnu, ale k zázračnému osamostatnění chybí peníze. I zde dochází k personálním půtkám, které se Dělnická mládež snaží využít ve svůj prospěch. Jedinečnost Dělnické mládeže prokazuje samotný Vandas, když partaj raději vsadí na jedinou prvomájovou demošku v Brně, protože zde omladina má jakési styky s s místní neonacistickou a extrémistickou scénou. Dělnická mládež je mimochodem také propojena s Generací identity.

Česká krajně pravicová scéna je kromě vzájemných nepřátelství sužována nejrůznějšími konspiračními teoriemi, nad nimiž zdravý rozum nejspíš spáchal sebevraždu.

Setkáte se tak na sociálních sítích s teoriemi o chemtrails, zprávami o nadlidské síle ruských vojáků, ale také není nouze o zprávičky varujícími před zkázonosným koncem planetky Nibiru. Vítanými konspiračními teoriemi jsou zvěsti o všežidovské nadvládě, nebo někým organizované islamizaci světa.

Krajně pravicová scéna dokáže být opravdu bizarním místem na světě. Ale co byste čekali od někoho, kdo ruský ultranacionalismus pokládá za ochranu tradičních českých hodnot. Putinofilie totiž velmi často zůstává společným tématem krajně pravicových luhů a hájů, kde Spojené státy americké představují satana, i když Coca-Cola s Fantou zůstávají vděčnými ničiteli žízně.