Národní domobrana je spolkem neúspěšných tragikomiků

Jen nepatrná část příslušníků Národní domobrany je skutečně aktivní. Ve valné většině se jedná spíše o mediální bublinu se stovkami buněk na virtuálních mapách, z nichž ani ne deset je jakž takž schopných pořádat výcviky a nejrůznější rádoby sbratřovací setkání. Projekt Krejči, Obrtela a Liskové se nepovedl. 

Sen o neformálních bojůvkách Bartošovy Národní demokracie vzal za své, a dokonce nepomohla ani akce s vynucenými členskými příspěvky, kdy stovka poslaná na účet národních domobranářů měla odhalit aktivní členy ochotné na hraně zákona vartovat na státních hranicích vůči nepřicházejícím uprchlíkům, islamizaci a nejrůznějším ideově nesprávným živlům.

Reportáže o pomalovaných mužících v khaki uniformách jsou sice lákavou třešničkou na dortu, ale ve skutečnosti představují malé množství, nad kterým může každý mávnout rukou.

Zdroj: http://narodnidomobrana.cz/images//BROZURA/ND_brozura.pdf

Být domobranářem není pro každého, protože výstroj, nášivky a další propriety si každý musí koupit za své. Trojice proruských fanatiků v popředí sice vytvořila e-shop s domobranářskými předměty, ale většina frustrovaných a nevzdělaných rádoby členů nemá peníze na vyhazování a třeba 150 korun pro ně znamená docela velkou částku, za kterou si radikálové raději koupí něco k jídlu, než nějaké nášivky na stejnokroj, který stejně tak často nevyužijí. Maskáče a další předměty, které by domobranář měl u sebe mít, také nejsou zrovna levnou záležitostí. Bazar výprodej sice poskytuje za pět stovek větrovku a za patnáct stováků oudorový telefon, ovšem kdo z radikálů na to má.

Prodejcem domobranářských cetek není nikdo jiný, než Ing. David Buchtela z České zemědělské univerzity v Praze, který 27. října 2015 zřídil obchodní společnost dp-czechia s. r. o.

Zdroj: http://rejstrik-firem.kurzy.cz/04517318/dp-czechia-sro

K zaměstnání na vysoké škole si odborník na programování a údajný zakladatel pražských domobranářů Defenso Patriam přivydělává za pomoci své společnosti na ultranacionalismu ostatních. Samotný název obchodu je zábavný, protože značná část ultranacionalistů se neztotožňuje s czechiou, ale klidně někteří z nich název ignorují a odznáček s výšivku si na khaki mundúr zakoupí. Těžko říct, jakou má skutečně tato společnost tržbu…i když je jen velmi malá část domobranářů aktivní, někteří si mohou v zápalu cetky zakoupit, i když je posléze nepoužijí, protože schází peníze na jednotně laděný ohoz a další aktivity, které jsou rovněž placené.

V interním domobranářském časáku “NO PASARAN!, který obdrží každý platící člen jako dárek ke členství, je mimo jiné několik rad na to, jak ochraňovat nahnědlý názor na společnost. K mání je Černorudá příručka, o které informoval například Evropský rozhled Ingrid Romancové.

Zdroj: http://www.evropsky-rozhled.eu/cernoruda-prirucka-i-drony-v-rizeni-letoveho-provozu-z-ceho-se-uci-narodni-domobrana/

Domobranáři by rádi bývali sabotéry, aktéry jakési guerillové války nejen proti systému, ale také hodnotám demokratického světa a za tímto účelem klidně sdílí návody ultralevicových skupin, ke kterým se značná část Národní domobrany na sociálních sítích hlásí, protože tito rudí fanatici mají společnou lásku, a sice Rusko a Putinův zkázonosný režim. Inu, když jde o jakési čerpání informací a taktických návodů na ideový boj, přijímá vedení ve veřejnosti nepřístupných materiálech “znalosti a dovednosti” prakticky od kohokoli.

I v tomto ohledu by Národní domobrana ráda chtěla…ale vůbec se jí nedaří. Guerillový etos  s návody na boj není sexy pojítkem a lákadlem pro stávající, ale také nové členy. Většina z nich má kecy na internetu, silácká gesta nad pivem, ale v realitě tyto existence nic z toho, co říkají a píší nemyslí vážně.

Za 150 – 200 korun nabízí Národní domobrana členům domobranářské dvoudenní soustředění, na kterém se účastníci naučí některé z dovedností uvedených v Černorudé příručce. Jedná se o boj zblízka, střelbu ze zbraní, taktiky obsazení budovy a nechybí ani kurzy zdravovědy následované hmaty a chvaty k zadržení uprchlíka. Zvláště v tomto bodě se domobranci baví nejvíce například tím, jak nejbolestivěji se zadrženou osobou zacházet.

Alespoň jednou se domobranáři cítí jako opravdoví hrdinové a neskuteční vlastenci. Jednotlivé výcvikové kempy, kterých se účastní 10 – 20 lidí, bývají často v prostředí lesů, a pokud je v blízkosti opuštěná budova, je to lepší. Jedna taková lokalita s výcviky se nachází na Pardubicku, kde nedávno jedno takové soustředění proběhlo.

Amatérští hračičkové, tedy pouze minimum aktivních, si hrají na vojáčky v řadě, takové ty ochranáře připravené darovat republiku Kremlu v případě potřeby. Agilnější frekventanti výcvikových kurzů se ubytují ve stanech v lese, ve kterých přespí na druhý výcvikový den, zatímco další část ochotná zastřílet si na terč bez večerního družení, odjíždí na hotel, nebo do svých domácností, aby později druhý den mohli pokračovat v zaplaceném programu.

I v tomto se zobrazuje tragikomičnost Národní domobrany, kde je amatérské vojančení ohraničené pohodlím domobranáře. Když chcete být pseudovlastenec, budete si hrát na pseudoválku ve stylu zážitkového výletu, abyste si následující den nad kávou, nebo horkou kávou mohli říct, že jste si zařádili, a tak přispěli k ochraně republiky před démonizovanými nepřáteli, o kterých Adam B. Bartoš a jeho kolegové tak často a rádi vyprávějí.

Národní domobrana je víceméně spolkem tragikomiků pokoušejících se o stranicky nestranické obranáře. Naštěstí jim plány nevycházejí a levá ruka neví, co dělá pravá. Ta zbývající velmi malá část aktivních si hraje na zážitkové vojáčky, zatímco o skutečném zapojení do střetů ani omylem nepočítají.