O Robejška a jeho Realisty nikdo v Opavě nestál

Bylo docela tragikomické sledovat petiční stánek Robejškových Realistů v Opavě. Zatímco ekonomický migrant, plagiátor a samozvaný odborník na bezpečnost promlouval na náměstí, nebyl doslova nikdo, kdo by naslouchal jeho slovům.

Dospivovbi radikálové by rádio se svým kandidátem obsadili Hrad, ovšem ve světle nelítostné reality nemá zcela správně veřejnost zájem o další tvůrce poplašných zpráv, se kterými se nedávno zbrojař a Robejškův prezidentský kandidát Hynek pochlubil v Reflexu. Na poloprázdném náměstí se sešlo jen několik málo lidí, kvůli kterým někteří krajně pravicoví streameři opustili od živého přenosu na Facebooku.

S takovou šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu nezíská příliš mnoho hlasů, což se dalo předem očekávat. Zábavná je Robejškova rétorika, ve které mužík s mikrofonem v ruce hovoří o snaze oslovit lidi během svých kampaní. Při pohledu do širého prostranství by se tento rétorický obrat dal brát jako pokus o vtip, kterému se nemá nikdo jak zasmát.

Realisté mají za sebou petice proti zavedení eura. Předsednictvo toto snažení o oslovení spoluobčanů pokládá za velmi úspěšné, i když ve světle reality bychom o nějaké úspěšnosti mohli pochybovat. Svět v realitě Robejškova střihu se pohybuje k horšímu, je plný apokalyptických očekávání, před kterými každého z nás ochrání jedině Dospivou financovaný projekt. Hra na střetnutí civilizací, živení strachu a kulturního šovinismu nikoho neláká. A není se čemu divit. S řečmi o zbrojení by Robejšek uspěl možná tak před sedmdesáti lety a stejně tak je out s peticí na tříměsíční dobrovolný vojenský výcvik, k jejíž podpoře vyzýval v Opavě. Když po pěti minutách Petr Robejšek domluvil, zazněl osamocený potlesk dvou, tří lidí, až si člověk sám pro sebe řekl: “že to ty štváče zla baví”.

Snad si to předseda užil při debatě s šesti, sedmi lidmi, kterým vyprávěl svá moudra o Bohuslavu Sobotkovi, zlotřilé Unii, zlé povaze vlády Merkelové a prostopášném Řecku. Miniskupinka, jež by se klidně vešla do malé dodávky, naslouchala a ptala se, zatímco se Robejšek cítil důležitým a úspěšným. Jen možná samotný Dospiva si představoval něco naprosto jiného. Ty tři miliony, které partaji daroval, a které z transparentního účtu zmizely, nebyly možná dobře mířenou investicí.