Tomáš Vandas by nechal střílet do uprchlíků a potápěl by jejich lodě

Tomáš Vandas v Politickém spektru České televize 16. září 2017 zase jednou ukázal, kým ve skutečnosti je a jakou politickou stranu řídí. Lidské životy pro něj vůbec nic neznamenají, protože v dálce se zubí hlasy holohlavých xenofobů očekávajících od svého gurua vystupování plné nelidskosti, nad kterým každý slušný člověk zakroutí nevěřícně hlavou.

Ultranacionalismus Robejškových Realistů požadujících tříměsíční povinný výcvik pro muže a dobrovolný pro ženy je doplňovaný názory, které z naší dávné historie všichni velmi dobře známe. Když přijde řeč na NATO a postoj DSSS, vyjde z úst Vandase nejprve požadavek na referendum, zda v tomto bezpečnostním paktu zůstat, aby následně národu oznámil, že Severoatlantická organizace je zločineckou organizací.

To je poněkud tragikomické s názory od někoho, kdo by klidně nechal střílet do lidí. Krajně pravicové spektrum žije na svém vysněném polštářku, kde jsou migranti okupačními armádami, proti kterým je třeba se bránit se zbraní v ruce. Opět se tu zobrazuje prastaré vnímání z dob českého fašizování druhé a konce první republiky.

Tomáš Vandas vyrábí z České republiky zastydlé chudáčky neschopné zvládnout závazky vůči NATO i uprchlíkům zároveň. Takový postoj předsedovi holohlavců vyhovuje, protože je tu příležitost vytvářet neexistující obavy o důchodce a matky samoživitelky…samozřejmě, pokud jsou bílé a odpovídají Vandasovým rasovým požadavkům.

Když se moderátor pořadu zeptá po 41 minutách ultranacionálně laděné diskuse: “Tady zaznělo imigrantská vlna. Občané se ptají, co s tím? Já se chci zeptat, co by mělo NATO udělat? Má si stoupnout na hranice?“, Tomáš Vandas vykřikuje: “Ano“, a když moderátor pokračuje a říká: “Střílet do lidí?“, Tomáš Vandas opět nadšeně vykřikuje: “Ano“, a do třetice mezi nadšenými výkřiky, když moderátor pokračuje s dotazem: “Postavit hranice na moři. Potápět lodě s lidmi?“, předseda DSSS opět ve studiu vykřikuje: “Ano“.

Kdyby záleželo na Vandasových nedělnících, opět bychom na hraničních koridorech kaluže krve, na které by partajníci byli neskutečně hrdí. Zápach krve je pro domácí rasisty a mnohdy milovníky českého fašizování lákavou polévkou a dost možná upadající radikál po soudem zakázané a následně názvoslovně přeměněné politické  strany na takové názory získá pozornost části domácích nenávistníků, ale obyčejný člověk se nestačí divit, že takoví lidé, natož politické subjekty požadující státní vraždění ještě existují.

I když se to Tomáši Vandasovi nebude účelově líbit, v Politickém spektru na České televizi se svým jásotem choval jako český fašista, který byl například v Letech u Písku ochoten střílet do Romů a potápět romské děti, protože mu to nenávist vůči ostatním dovolovala.

Sečteno a podtrženo, Tomáš Vandas, ani jeho partaj nejsou volitelnými, a tak po právu nezískají ani dvě procenta, bez kterých upadající veteš neofašistů devadesátých let dvacátého století zanikne v píscích času.