Typickým zastáncem mýtů o slovansko-árijské historii je Zdeněk Ponert

Každý ultranacionalismus má své řekněme hodně přehnané části, nad kterými každý člověk se zdravým rozumem nevěřícně kroutí hlavou a průměrný historik by nejraději spáchal sebevraždu. 

Panslavismus vycházející z ruské jedinečnosti a všeslovanského bratrství se chová naprosto stejně odporně jako jeho bratříček pangermanismus, ze kterého si milovníci všeho rádoby slovanského vzali doslova vše, co chtěli.

Extrémisté vytvářející z dějinných událostí doslova pohádky za bílého dne by byli nejradši, kdyby se mohli pro potvrzení síly a rasové nadřazenosti Slovanů opřít o tisíciletou kulturu například dávných Arjů,

jejichž slávu a mýty v Evropě vytvořili především pangermanisté, jež pociťovali při pohledu na Němce stejné pocity malosti a nedokonalosti, jako v sousedství žijící Slované při pohledu na slovanské dějiny a původ samotných Slovanů.

Na co se v kontextu slovanství obracet k 8. – 9., nebo snad 7. století našeho letopočtu, když se na zrezavělém podnosu nabízí zázračné, ve fantazii vytvořené spisy a opsané teorie pangermánských mystiků a přisluhovačů německého ultranacionalismu, ze kterého vyrostl například Hitlerův nacismus.

Slované jsou podobně jako Němci podle zásad antisemitismu a rasové nadřazenosti předurčení vládci světa s tisíciletou historií, zatímco všichni ostatním musí Slovanům s árijskými kořeny sloužit, nebo zhynout pod kopyty slovanských koní. 

Ruští ultranacionalisté 18., 19. a 20. století sepisují knihy o bájné slovansko-árijské kultuře a prastarých symbolech, zatímco tyto z prstu vycucané teorie doslova s otevřenými ústy hltají v 19. a 20. století ostatní slovanští ultranacionalisté, mezi kterými nechyběli čeští rádoby vlastenci. Boom informací s árijskými prapředky zažil panslovanismus v 90. letech 20. století, kdy v Rusku vyšla kniha o rusko-árijské rase obsahující jak antisemitismus, tak základní pravidla nahnědlého extrémismu. Z Veleslavovy knihy čerpaly některé zastydlé “kulty” českého extrémizování.

Obzvláště sexy přitažlivou zůstávají pro některé současné čecháčky Slovansko-Árijské Védy skládající se z v Rusku vytvořené pětice knih

Slovansko-Árijské Védy jsou doslova biblí části českých ultranacionalistů přemítajících o rasové nadřazenosti Slovanů a slovanské kultury

Nenávist vůči židům je středobodem, zatímco se člověk dozvídá například v Knize Světla a Knize moudrosti Peruna doslova totální nesmysly naprosto srovnatelné s árijskými teoriemi německých nacistů a pangermanistů 19. století. Všechno je jinak, dějiny jsou znásilněné, jen velikost Slovanů hvězd a nebes se dotýká.

Slovanská kultura je v rámci romantismu vykreslována do podobenství hrdinských eposů, pohádek, bájí, vysněných a značně nepochopených zvyklostí……až se najednou dostáváme do stádia, ve kterém je autentické pouze slovo “Slovan”.

Někteří čeští neofašisté a ultranacionálové využívají tyto zrůdnosti k potvrzení vlastních teorií, podle kterých slovanství a jeho kultura sahá 7 526 let hluboko do historie a každý Slovan v sobě má árijskou krev, a tak se může chlubit rasovou čistotou. Český ultranacionalismus díky tomu dostává jiný náboj a otevírají se cesty k malůvkám hákových křížů jako symboliky slovanství zneuctěné Adolfem Hitlerem. Rozdíly mezi pravotočivou a levotočivou svastikou jsou v tomto úhlu pohledu nepodstatné.

Typickým následovníkem teorií o slovansko-árijském původu Slovana je v Česku například Zdeněk Ponert, na jehož karavanu se to tragikomickými symboly jen hemží. Tady má opravdu někdo velký problém se sebou samým, a tak frustrace jsou zastírány teoriemi o tisícileté historii a souvislostmi Slovanů s Árijci, ve které za pomoci překrucování faktů, s pomoci lží a fabulací dochází k ponižování samotných Slovanů, když se  z nich vyrábí něco, čím rozhodně nebyli.

Na dveřích Ponertova přívěsu spatříte jak svastiku, tak tragikomicky vyvedený znak České a Slovenské Federativní republiky doplněný o husitský kalich. Slovanské pohanství je dokreslováno náboženským fanatismem husitů a člověk opravdu neví, zda se výjevu smát, nebo začít plakat nad demagogií, kterou Zdeněk Ponert se zápalem kolem sebe rozšiřuje.

Vyznavači teorií o slovansko-árijských souvislostech na sociálních sítích zkoušejí panslovanskou demagogii plnou pohádek tak trošku přenést na dnešní svět například narážkami na islamofobii, které bez problémů slouží, protože se nenávist vůči vyznavačům Koránu stává alfou i omegou moderní teorie o slovansko-árijské historii, kultuře a především současnosti.

Teorie o slovanské rasové čistotě se snaží přežít ve 21. století za pomoci rádoby apokalyptických báchorek vytvářejících dojem islamizace Evropy, které v popředí čelí stateční Slované. Na webu existuje projekt Slovanská Kultura spolupracující s dalšími prorusky orientovanými a prolhanými weby a projekty jako je například Časopis Šifra, Nový Fénix, nebo časopis Médium, ve kterých se čtenáři mohou dočíst další lži o rádoby slovansko-árijské historii a kultuře. Sláva bohům a našim předkům musí být převeliká, a tak se zobrazuje zcela typicky na pokleslých místech nejen ve světě virtuality.

Naštěstí vyjmenované plátky téměř nikdo nečte, a tak slovansko-árijské teorie oblažují mysl jen velmi malé části čecháčkovského ultranacionalismu. Další nedílnou součástí zmodernizované verze slovansko-árijských teorií je příběh o válce kultur, v níž chce Západ zničit Slovany, zatímco Rusko tento úmysl “zápaďákům stoplo”.

I když se boj kultur a apokalyptických příběhů objevuje již v obsahu knih Slovansko-Árijských Véd, je tento fakt přenesen do současnosti jako součást slovanské rasové a kulturní čistoty narušované tím zlým Západem, kterému by měl řádný Slovan “čelit snad nejlépe se zbraní v ruce”.

S tím zajisté souhlasí většina českých ultranacionalistů, a tak se teoreticky otevírají dvířka slovansko-árijských teorií do zbytku xenofobní a rádoby vlastenecké části radikálů, kde Pánikovi Odinovi vojáci jsou skvělou suitou ochránců, i když jejich šéf sedí v kriminále za projevy krajní pravice. Díky tomu zpoza rohu na diváka vykukuje antisemitismus, na základě kterého byly v Rusku slovansko-árijské pohádky vymýšleny.

Když na to přijde, v rámci slovansko-árijské čistoty přichází čas na teorie o zániku bílé rasy, protože vybájené rádoby historické, i když v realitě neexistující dokumenty hovoří o tom, že dávno předávno Slované čelili hrozbám zániku bílé barvy na kůži. Rasismus dostává ideové podklady přesně tak, jak tomu bylo u nacistů.

Skrze slovansko-árijské teorie se staré nenávisti snaží zabydlet například v Česku. Je velmi smutné, že se i dnes najdou lidé věřící takovým z Ruska přicházejícím zhovadilostem a totálním nesmyslům pravdivým asi tak jako příběhy o runách pangermanisty Lista.