Václavu Klausovi mladšímu se nelíbí prasolev, protože ho sám krmí

Na nejrůznějších rádoby vlasteneckých výkřicích je nejlépe vidět účelové a populistické chování autorů jednotlivých rádoby obhájců všeho českého. 

Typickým příkladem by mohli být pseudovlastenci obhajující Charlie Hebdo, jejich karikatury a především malůvky zobrazující Proroka Mohameda v ponižujícím světle, které křiklouni hesel “Čechy Čechům” považovali za projev svobody, něčeho, na co měli karikaturisté právo, když grafické vyobrazení kulturního šovinismu je tak zábavné a neskutečně vlastenecké.

Každý, kdo měl opačný názor a považoval karikatury symbolů náboženství za nemravné, odporné a přibližující náboženskou nenávist širokému publiku, býval označovaný za odpůrce svobody slova, vlastizrádce a “kozomrda”, jako kdyby útoky na nejniternější část mysli bývaly projevy té největší svobody na světě.

Když se jedná o symboliku v Evropě obecně zneužívanou islamofoby a náboženskými fanatiky křesťanského světa, doslova tyranizovanou a zneuctěnou trapnými fanatiky nejtvrdší linie wahhábismu, je všechno v pořádku a svoboda slova je zneužívána  pro účely, ke kterým nebyla původně určena. Obhájci práce Charlie Hebdo zvětšovali hranice karikatur, aby následně na své rozšiřující choutky doplatili.

Buď je možné dělat si “legraci” ze všeho, nebo je na čase přiznat si, že karikatura musí mít mantinely a existují témata, kterých by se neměla dotýkat, i když náboženské cítění je něco jiného, než umaštěný nacionalismus na sociálních sítích prezentovaný například Václavem Klausem mladší, který se s modrým otvírákem na lahve snaží přesvědčit veřejnost o tom, proč by měl být skvělou volbou.

Respekt na svou obálku vytvořil celkem povedenou karikaturu prasolva. Takové to povedené zobrazení současných pseudovlastenců, kteří se těžko dají přirovnat ke statným lvům jdoucím ke světlým zítřkům demokracie.

Malůvka je to opravdu trefná. Hodí se k tématice článku Silvie Lauder, která se zcela správně měsíc před volbami zabývá populistickými hesly, s nimiž jsou volby a politika všeobecně spojovány. Neopodstatněné strachy, běsy, zveličování a přikrášlení jednotlivých médii zobrazených problémů skutečně slouží jako potrava pro fešného pašíka z obálky, jehož vyobrazení ihned na prvních stránkách se nelíbí Václavu Klausovi mladšímu.

Samořečený odborník na školství a kandidát občanských demokratů využívá obálku Respektu hned dvakrát ve svůj prospěch. Jednak všem dává najevo, že se mu nelíbí pašík s bujarou hřívou a vytetovanými slovy z hymny na bocích a zároveň voličské základně, o kterou má ODS nebývalý zájem. Exprezidentův syn na začátku zmiňuje svou účast na konferenci veteránů, aby následně podsunul veterány z Iráku jako symbol, o kterém Češi sní a který si neskonale přejí.

Je to neskutečně tragikomické a snad i samotní veteráni se musejí ušklíbnout při přečtení facebookového Klausova příspěvku. V rámci hloupého nacionalismu hnědých zítřků Václav Klaus mladší zapomíná na svobodu slova. Ohraničuje působnost karikatury, jako kdyby se z češství, hloupého provincionalismu a naivity neměla dělat legrace, zatímco útok směřující na náboženské svobody má být něco jiného.

Možná je to tím, že odborník ODS na vzdělávací systém propaguje přesně ty hodnoty, ze kterých je prasolev živen. To se potom jeden nesmí divit, že se jmenovanému politikovi, účelovému odpůrci migrace, inkluze a dalších věcí vůbec prasolev odkazující na ubohost ultranacionálů nelíbí.

Velmi zábavné jsou komentáře pod Klausovým příspěvkem. Svlékají donaha čecháčkovskou ochotu být účelovým a neskonale hloupým.

Když jde o pseudovlastenecké modly, najednou zapracuje účelové vnímání svobody slova a nacionálové by nejradši ostatním nařizovali, jak se mají vyjadřovat a také určují hranice karikatur, aby si následně u svých symbolů nenávisti dříve vystavené hranice znovu bortili, protože je to příhodné. Inu, i takový je svět českého nacionála.