Okamurův sen o švýcarské demokracii plné referend by mohl podkopat demokracii v Česku

Tomio Okamura básní o systému švýcarské demokracie. Ve jménu většího dobra se rozhodl přinést do české kotliny opravdovou a nefalšovanou demokracii……opravdu je to, co pan poslanec tvrdí pravdou? Politik s populistickými sklony považující neonacistické a extrémistické spolky za řádné představitele správných názorů, nyní zahájil politickou masáž s předsudky o tom, jaké to Švýcarsko je.

V hornatém státě mají čokoládu, fialové milka krávy, sýr, bankovnictví a nádhernou přírodu……navíc v médiích se už léta vedou ideologické pohádky o tamější přímé demokracii, tak proč toho nevyužít? Ve jménu nacionalismu, ve jménu vítězství se začne tak trochu lhát a mlžit.  Tomio Okamura využívá mýtu o přímé demokracii, protože málokdo ví, co tzv “přímá demokracie” je. V praxi není možné, aby si občané vládli bez zvolených zástupců a žádný čistě přímý systém vlády lidu na světě neexistuje.

Svoboda a Přímá Demokracie  ve spojení se švýcarskými kravičkami vypadá opravdu více než komicky.

Především ve Švýcarsku není přímá demokracie, ale polopřímá demokracie.

Systém polopřímé demokracie je kromě parlamentu a vlády složen také ze systému referend, kde “konečné” rozhodnutí má samotný občan. Občané si tak volí své zástupce, a ty si mohou občané také za určitých podmínek odvolat. Občan je také ten, kdo v polopřímé demokracii kontroluje a koriguje rozhodnutí svých zástupců. Na první pohled je to zajímavé a krásné řešení, ale v realitě je systém polopřímé demokracie o trošku něčem jiném.

Tento model je v zemi čokolád, bankovnictví a turistického ruchu úspěšný zejména proto, že většina Švýcarů tento způsob vlády ctí, miluje a zároveň je systém polopřímé demokracie spolehlivě zakotvený v ústavě a stal se nedílnou součástí politické i občanské kultury. Jinými slovy….to, co nabízí Okamura nebude zcela jistě fungovat v České republice, protože společenský a historický vývoj je uprostřed Evropy totálně odlišný od společensko-politického vývoje alpských strání.

Tomio Okamura silně idealizuje Švýcarsko jako vzor ctnosti, aby mohl podsouvat svou a nikoli švýcarskou podobu přímé vlády.

Většina extrémistických a ultranacionálních partají volá notoricky po větší přímé demokracii, protože si chce paradoxně uzurpovat mnohem více moci pro sebe samotné a své pomocníky. V tomto ohledu není jiný ani Tomio Okamura. Ostatně, autoritářský typ politiky, jaký se pokouší staronový poslanec zavést,  ani nic jiného nenabízí. 

Systém švýcarské demokracie se potýká s mnoha nedostatky a v některých směrech se doslova topí v beznaději. Především se na něm podepisuje historie jeho vzniku, kdy neexistoval internet, sociální sítě a lidé si byli s politiky blíže. Také alpské končiny nebyly zatíženy mezinárodními smlouvami, pakty a dohodami.

Švýcarský systém vlády  nebere v úvahu fungování a princip moderní společnosti a není připraven ochránit celou řadu lidských práv, které jsou již dávno pro nás standardem.

Švýcarský systém vlády ve světle moderní společnosti vůbec neznamená větší podíl demokracie. Zcela naopak dochází k nevítanému vnucování vůle jednoho kantonu ostatním kantonům, které se ani nechtěly toho či onoho referenda zúčastnit. Kde je najednou ona přímá volba lidí? V zemi čokolád se poslední dobou událo mnoho nechtěných a sporných událostí nemajících s lidskými právy pranic společného. Viz. například lidové hlasování o minaretech, kdy celou iniciativu o zákazu staveb minaretů ve Švýcarsku odmítl kanton Ženeva, zatímco ostatní konzervativní kantony přijímaly hlasování bez problémů. Centrální vláda tak musela do ústavy vložit nový článek 72/3 a zákaz minaretů platil i pro ty kantony, jež stavbu minaretů nezavrhly.

Polopřímý typ demokracie si neuměl poradit s ochranou lidských práv ve věci vyznání, kdy silně katolické(konzervativní) kantony pošlapaly právo lidí na plnohodnotné projevení víry

Extrémisté velmi dobře vědí, že země helvétského kříže není schopna diky zastaralosti a kostrbatosti systému plně ochránit práva všech. Proto také s nadšením volají po zavedení takového systému v České republice.  Kontroverzních případů ve švýcarském systému je mnohem víc. Viz kontroverzní “Weberova iniciativa” z března 2012, kdy iniciativa zakazovala horským obcím mít více než 20 % bytového fondu pro rekreační bydlení. Iniciativa byla nakonec přijata většinou 50,6 % hlasů a opět jednotlivé kantony hlasovaly rozdílně. Vesnice celou iniciativu označily za diktát měst a horalové se cítili pokoření měšťáky. Ve společnosti se poté rozhořela vášnivá diskuse o spravedlnosti švýcarského systému demokracie. Švýcaři si čím dál častěji uvědomují, že specifický systém vlády má v moderní společnosti stále větší nedostatky projevující se zejména pošlapáváním lidských práv a zájmů jednotlivých částí země.

Švýcarský styl demokracie tak zcela opomíjí rozdílnosti mezi jednotlivými kantony a všem vnucuje jednotný ráz politiky.

V českém prostředí by švýcarský systém vlády mohl posílit moc kartelů, podnikatelů a vlivných skupin, které by mohly ovládat pomocí referend a  manipulací s médii demokracii a lidská práva.

Pro české prostředí by švýcarský model vlády musel být velmi výrazně upravený. Čistá verze švýcarského systému, o které hovoří Okamura, je nemožná a nereálná.

V České republice nemůžeme dopustit, aby byla omezována práva na vyznání spolu s dalšími lidskými právy. Se zákonem o referendu by se muselo uvést, čeho všeho se takové referendum nemůže týkat. Ústava musí být ochráněna a s ní také Listina základních práv a svobod. Česká republika má také mezinárodní závazky a ty nemohou být borceny ve jménu tzv. větší přímé demokracie. Navíc systém referend je velmi drahým systémem, kdy vláda vydává stovky milionů na to či ono referendum. Může si to zemička praotce Čecha vůbec dovolit?

Referenda ve švýcarském systému demokracie mohou také usnadnit cestu  populistickým, nic neřešícím plánům. Viz například “Minderova iniciativa” z března 2013, kdy se švýcarský podnikatel a senátor za kanton Schaffhausen pokoušel shromážděním 118 000 hlasů prosadit konec vysokých platů a odměn vysokým manažerům. Švýcarsko totiž trpí podobným syndromem jako Česko. Tamější manažeři mají astronomické platy s ještě astronomičtějšími odměnami. Senátor sice dokázal díky referendu papírově snížit platy i odměny manažerům, ale v praxi je tento plán prakticky nerealizovatelný, i když byl kladně přijímán ve všech kantonech. Kolik podobných nerealizovatelných záměrů podnikatelů a politiků by bylo v Česku?

Čím více je ve společnosti občanských iniciativ volajících po referendech, tím více dochází k diskreditaci švýcarského systému demokracie 

Ve Švýcarsku vznikají občanské iniciativy, jejichž plány jsou v rozporu s mezinárodními smlouvami a úmluvami a vláda se poté musí snažit s těmito iniciativami domlouvat, aby od svého úmyslu odstoupily. Podobné je to také s iniciativami požadujícími krácení lidských práv. Ke slovu se v zemi helvétského kříže dostávají ultrapravicové strany, které se snaží o prosazování populistických plánů a myšlenek ve společnosti.

Švýcarský systém demokracie může usnadňovat cestu k plánům ultrapravice a extrémistů,

kteří také poukazují na “nedemokratické” počínání vlády, jež se snaží populistické iniciativy tlumit. Blocherova ultrapravicová partaj dokonce hovoří o novém typu cenzury, kdy je vládními představiteli “bráněno k přímé vládě lidu”. Proč Okamura hovoří o švýcarském systému demokracie jako o zaslíbeném ráji, když realita jasně říká něco jiného? Protože se panu poslanci hodí tzv. do krámu příběh o mesiáši přinášejícím ráj do české společnosti.

V samotném Švýcarsku se hovoří. hlavně kvůli sílícímu extrémismu, o “okleštění a omezení” současného systému švýcarského systému polopřímé demokracie.

Všechny občanské iniciativy by byly předem kontrolované, zda jejich záměr neodporuje ústavě, mezinárodním smlouvám  a dohodám. Předem také bude prověřováno, zda požadované řešení neodporuje lidským právům. Centrální vláda  o těchto omezeních ve Švýcarsku zavedla diskusi. Neočekávejme žádné zázraky se švýcarským systémem vlády, ten naopak přinese mnohem více chaosu, ve kterém se bude dobře žít hlavně populistům a extrémistům.