Sní Milan Chovanec o nových milicích?

Z ministra vnitra Milana Chovance musí mít radost každý čecháčkovský radikál, protože tento politik jde doslova naproti militarizačním snahám, kdy se ke slovu dostávají zbraně s xenofobními domobranami, zatímco evropské a české hodnoty zůstávají kdesi v pozadí.

Volby jsou doslova za dveřmi a vlivný politik socanů po svém perlil v diskusním pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Tentokrát zanechal atrapu pistole doma, zatímco zcela bez obtíží veřejnosti naznačil, že aktivních záloh není nikdy dost, protože v mysli ultranacionálů existují nereálné obavy, před kterými by bezpečnostní sbory neobstály, ani pokud by chtěly.

Voličská základna přes den louskající jeden článek Parlamentních listů za druhým si přeje takové košilaté úvahy, a tak Milan Chovanec přichází těmto požadavkům naproti a prozatím virtuálně zapojuje domobranářské nadšence do soukolí. Když přeci existují aktivní zálohy v armádě, mohly by být také u policie…to dá rozum.

Jen opravdovému milovníkovi demokracie jde z toho všeho hlava kolem a myšlenkami rezonuje vzpomínka na lidové milice, které bychom mohli s malou dávkou představivosti pokládat za jakési ideologické aktivní zálohy rudých extrémistů znásilňujících Československo po dlouhá desetiletí. Nad Chovancovými slovy musí hrůzou na hlavě stát vlasy také průměrnému policistovi, který by nyní měl z politického rozhodnutí zůstat v pozadí všeho dění, protože přednost jménem populismu dostane lidová miniskupinka odsuzující europoslance k oběšení a zároveň vychvalující Putina do nebeských výšin.

Když Česká strana sociálně demokratická vznikala, neměla ponětí co je to sociálně demokratická myšlenka a tu hodnotu sociálně demokratického myšlení nemá ani dnes, zatímco uvnitř partaje roste sociálně nacionalistická klaka reprezentovaná například Foldynou, Chovancem a také Haškem. To je pro Českou republiku a její budoucnost velmi nebezpečné. Přinejmenším díky tomu významná část české levice získává zcela zbytečně hnědý nádech, který by měl být věcí minulosti a nikoli přítomnosti 21. století.

Politici jako je Milan Chovanec jsou nepříjemnou připomínkou, že i dnes mohou být politici ultranacionální, bude-li to znamenat hypotetický lístek k vítězství nad nejsilnějším hráčem v politice, kterým v současnosti není bohužel nikdo jiný, než Babišovo ANO. Ministr vnitra a další jeho následovníci zapomněl, že když někdo klesl na dno, rozhodně to neznamená, že všichni ostatní musí udělat totéž.