Vandas s kauflanďáckou igelitkou za zády agitoval na téměř prázdném prostranství

Vandasova Dělnická strana sociální spravedlnosti dnes agitovala před ostravským nákupním centrem Karolínka, zatímco o několik desítek metrů nalevo postával předvolební stánek Zelených. Bylo docela komické sledovat předsedu hololebců, jak hovoří před ani ne dvanácti přítomnými zvědaci naslouchajícími a tleskajícími projevům přebělené nenávisti, kdy komicky za pražským radikálem nonšalantně ležela igelitka německého Kauflandu, zatímco ultranacionalista vystupoval proti zahraničnímu kapitálu a Evropské unii.

Jak se zdá, Tomáši Vandasovi, i když má plná ústa vlastenectví a češství, velkokapitál tak moc nevadí, a tak klidně na svém předvolebním tažení za zády snese kauflánďáckou igelitku v doprovodu černého, značně přeslazeného nápoje, jehož černá barva dávala jasně najevo svou existenci. Radikálův veřejný projev má docela úsměvný vývoj. Zatímco dříve předseda rasistů postával na přepravce od Coca-Coly, dnes, v roce 2017 v modré bundičce a černých kalhotách postává stejný človíček rovnou bez opory na chodníku, zatímco předtím se mohl občerstvit tmavě barevným drinkem, jež do hrdla štváče přinesl patřičné osvěžení.

Projev Tomáše Vandase byl nemastný, neslaný a dokonce si v určitých částech protiřečil, když jednou jednička nedělníků tvrdila, že Evropa musí být celkem spolupracujících států, aby následně za komického potlesku jednoho, dvou lidí zopakoval své téze o tom, že je třeba NATO i Unii zrušit. Politicky nahnědlý tón má ve svých myšlenkách pořádný guláš. Ale co…..těch ani ne dvanáct přítomných takové zaškobrtnutí přehlédne, pokud se ihned vzápětí dostane na “nepřizpůsobivé” a sociální dávky. V ten okamžik musel nejeden z přítomných zaškytal, ale zároveň si v zatrolené mozkovně neuvědomil, že by mohla být řeč právě o něm.

Kdyby na konci několikaminutového monologu nepřišel v saku oděný Miroslav Sládek vykřikující cosi o tom, že má Vandas nějakému Rusovi zaplatit do pondělka peníze, jinak bude zle, mohlo by se celé předvolební setkání považovat za naprostou nudu uprostřed šedého a značně zamračeného podzimního sobotního dne.

V ten okamžik přicupitali dva, tři Vandasovi společníci v modrých bundíčkách a Sládka odváděli pryč, aby následně mohla proběhnout petice za vystoupení Česka z Unie. Bylo to vskutku úsměvné. Dvě krajně pravicové existence devadesátých let minulého století se letos snaží ve volbách o úspěch, zatímco proti sobě navzájem vystupují, i když oba dva řeční před poloprázdnými náměstími. V takovém prostředí nezájmu je získání jen jedné jediné dušičky neskutečným úspěchem, a tak se nesmíme divit tomu, co všechno oba dva pánové předvádějí, protože přicházející neúspěch zase umenší již tak nicotné postavení v české ultranacionalistické scéně.