Úvodní stránka Extrémismus Zatímco národ oslavoval vznik Československa, putinofilové se věnovali oddanosti Rusku

Zatímco národ oslavoval vznik Československa, putinofilové se věnovali oddanosti Rusku

Čecháčkovští neofašisté, rasisté, islamofobové, nacionální bolševici a především milovníci velkého Ruska Putinovy diktatury by se rádi cítili vyvolenými, a tak si zase jednou hrají na slovanskou vzájemnost, s níž by dokázali, že podlézání Kremlu je dokonalým znakem nefalšovaného vlastenectví.

Na zdi se přišpendlí česká, jakákoli slovanská a občas ruská vlaječka. Doprostřed jinak pobledlého pokoje se nastrčí mikrofon a místnost s několika desítkami účastníků se rázem promění v novodobé shromáždění nahnědlosti volající po jednotné, všeslovanské říši odmítající Evropskou unii, lidská práva, humanismus a hlavně jakékoli naděje na budoucnost v rámci demokratického světa.

S novými aktivitami jedinci, o něž jinak není zájem, dostávají novou příležitost zaujmout a strhnout velmi omezené publikum k fanatickému následování Kremlu jako ochránce slovanských a snad i evropských tradic. Zatímco se veřejnost v povolebním zápolení obává dalšího vývoje ve státě, skálopevní xenofobové si pro zpestření podzimu vytvořili pilotní akci nazvanou “První rusko-český festival Slovanská vzájemnost” spolupořádanou Ruským střediskem vědy a kultury v Praze a radikálním spolkem Jiřího Černohorského, který zde také promluvil.  Když už ty volby nedopadly tak, jak měly a Jirka získal jen třicet tři hlasů, je k dispozici další hra, tentokrát na cestu na Východ.

Zdroj: Michal Hrubý Photography

Česko-ruský večírek pobavil nejrůznější existence. Děvčata tancovala, Pavel Erich zahrál ruské písničky na harmoniku, senátor Jaroslav Doubrava si zazpíval….co více by si přítomní hosté mohli přát. Sice jich nebylo více jak padesát, ale to svolavatelům stačilo. Alespoň se 28. října 2017 necítili tak moc osamoceni.

Zbytek národa oslavoval vznik samostatného Československa, zatímco v Ruském kulturním centru Na Zátorce to známé tváře českého extrémismu rozjížděly v ruském taktu do obrátek. Kdo by se z přítomných staral o nějaký stát, notabene přičleněný do nenáviděného soukolí bruselských lejster, když v každém záhybu, a dokonce i na židlích v sále je cítit bratrský duch (ne)vábné Putinovy říše, kde včera znamená zítra.

Zdroj: Michal Hrubý Photography

Mezi hosty nechyběl Robert Žák, který milerád zatleskal Sebastianu Schejbalovi za přednes básní jak v českém, tak ruském jazyce. Na večírku se rovněž zubily radikálové známí z momentek s Adamem B. Bartošem a nechyběli také účastníci protiuprchlických a protimuslimských demonstrací a další přátelé podivností jako je například Zdena Rosenbaumová, Michaela Kohoutová, Martina Havlová Strossová, David Zikmund, Jan Dolejš, Dana Schejbalová nebo Alexander Húska.

K dispozici bylo občerstvení a komu by přeci jen chyběl kousíček vlastenectví, v nabídce byl zákusek v podobě české i ruské vlaječky.

Zdroj: Zdroj: Michal Hrubý Photography

Tak málo stačilo, aby si přítomní hosté na okamžik uvědomili, co je to za den. Pokud BIS hovořila o nebezpečí ruské propagace, pak zrovna tato akce byla jednou z těch, kdy v ideovém nebezpečí byly dokonce děti, jejichž kostýmy pomohla spíchnout jedna z přítomných českých radikálek. Drobotina tančila, zpívala, tiše zpracovávala v mozkových záhybech rozšiřující se rétoriku nenávisti, kde strýček z východu je jedinou správnou volbou pro dokonalý svět.

Přesně takovéto akce pomalu otevírají dveře nepřátelské demagogii nahlodávající demokracii v Česku. Svým způsobem je to zneučtění všeho českého. I proto je naprosto trapné, když se účastníci považují za české vlastence, i když se v onen památečný den neštítili jít mezi jednou odpolední a osmou večerní na proruskou zábavu, aby se následně večer na Pražském hradě stejné osoby fotily při rozdávání prezidentských vyznamenání…..alespoň bylo vidět, jací vlastenci tito lidé ve skutečnosti jsou.