1,3 milionů dětí jsou v Iráku bez domova kvůli válce s tzv. Islámským státem

Zatímco si čeští ultranacionálové a kecálkové nad umaštěnými klávesnicemi filosofují o tom, jak zdatný muž ochraňuje se zbraní v ruce svou zemi a neutíká do Evropy, v Iráku umírají lidé a 1,3 milionů dětí nemá kde bydlet, protože bomby, ať už pocházejí odkudkoli, vytvořily z měst území duchů, kde žít znamená nekonečnou snahu překonat velmi obtížné situace, které ani omylem nezažije ani ten nejchudší človíček v české, moravské, nebo slezské kotlině.

Bylo by docela zajímavé sledovat ty lidové mudrce ze sociálních sítí, jak dlouho by dokázali žít a hlavně sledovat osud svých dětí a manželek strádajících hlady mezi rozbořenými ruinami a strachu z vojáků Daeš i příslušníků některých bojových skupin, jež jsou do konfliktu zapojeny. Potom by možná náruživí diváci “Ordinace v růžové zahradě” pochopili, co je to válka i nekonečný strach o příbuzné a možná by přestali vykládat pohádky o silných mužích bojujících proti utlačovateli…

Situace není skutečně vůbec jednoduchá. Konkrétně, tři roky války v Iráku si vyžádaly vysídlení až 2,6 milionů lidí, kteří museli své domovy opustit kvůli válečným operacím, nechutné politice Daeš a následným protiútokům z řad zahraničních armád i samotné armády irácké…nejvíc ve válečné vřavě trpí děti. A to nejen po stránce fyzické, ale také po stránce psychické.

Zatímco irácká vláda v Bagdádu minulý měsíc vyhlásila vítězství nad Daeš, neboli tzv. Islámským státem, podle tvrzení  UNICEFu a nejrůznějších mezinárodních organizací je obtížné obnovit ve zmiňované oblasti životy tak, jak tomu bylo před válkou. Vysídlené osoby to mají velmi těžké. Mají se navrátit tam, kde prozatím neexistují žádné nadějné vyhlídky na budoucnost, nebo život beze strachu o sebe a své příbuzné.

Několik let neexistující příliv investic, nedostatek lékařské péče i základních potravin je znát. UNICEF ve své zprávě uvádí, že bez pomoci se v následujícím období v Iráku neobejde na 4 miliony dětí. Konec válečných operací ani omylem neznamená konec násilí a drastického zacházení s obyvateli. Válečný konflikt narušil v Iráku soužití v mnoha ohledech. Jsou poničené silnice, infrastruktura. Jsou problémy s vodou a je také, jak již bylo v článku řečeno, nedostatek nemocnic, škol…zvýšil se dokonce podíl netolerance, kdy lidé podrážděně reagují proti každému, kdo se jen trošku odlišuje…irácké společenství je narušeno v mnoha ohledech. Proto není divu, že lidé z Iráku prchají také po skončení bojů, protože ohrožení životů i naděje na budoucnost je až přespříliš reálné.

I proto je hloupé, když někteří populističtí politici Evropské unie považují Irák za již bezpečné místo, do něhož by se mohli uprchlíci navracet. Přístup některých evropských vlád, nejen k Iráku, je smutným svědectvím současnosti, kdy raději politici křičí, že nejsou vítači, zatímco pomlčí o tom, že uprchnout před nebezpečím je jedním ze základních práv člověka.

V Iráku jsou v ohrožení také děti příslušníků tzv. Islámského státu. I tam došlo k narušení vazeb. Mnoho dětí z takových rodin za Daeš bojovala…nyní se nacházejí ve vězení…i těmto obětem války je třeba pomoci, protože byly do války vtaženi, i když hloupí čecháčkové by takové nedospělce nejradši postavili ke zdi jako esesáci v Osvětimi. Oběti války jsou na obou pověstných stranách konfliktu bez ohledu na to, co je a není v západní společnosti modernější.

Situace v Iráku se může velmi jednoduše vymknout z kolejí. Demokratický vývoj je stále v potenciálním ohrožení a jsou oblasti, kdy k demokracii je skutečně ještě daleko….alespoň z pohledu Evropana.v květnu 2018 se v této zemi odehrávají volby a místní politici by rádi, pokud by se vysídlení obyvatelé do té doby navrátili včas do svých bydlišť, zatímco se tak trošku ve jménu politiky zapomíná na reálná ohrožení obyčejných civilistů, mezi kterými nejvíce trpí děti, starci a zdravotně postižení.